PUBLIKACE - Chráněná území Opavska |
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
Úterý, 28 duben 2009 |
Strana 9 z 34
Přírodní rezervace Černý les u Šilheřovic 2
Lesy jsou něčím více než shlukem stromů. Jedná se o velmi složitý organismus, ve kterém zásadní roli hrají houby. Dřeviny v lese dorůstají obrovských rozměrů, a tak trvá i několik staletí, než se přijaté živiny vrátí zpět do půdy rozkladem jejich tlejících těl. Rozklad se neobejde bez hub, které spolu s plísněmi přeměňují mrtvou organickou hmotu postupně na látky jednodušší. Látky potřebné k fotosyntéze, jako je oxid uhličitý a voda, jsou k dispozici, stejně jako sluneční světlo, neustále. Sloučeniny dusíku, fosforu, hořčíku a dalších životně důležitých prvků však mohou přijímat pouze z půdy, která není nevyčerpatelná. Stromům však pomáhá zvláštní partnerství - symbióza s kořenovými houbami, zvaná mykorrhiza. Neobyčejně jemné pletivo hub dokáže mnohem lépe vstřebávat minerální živiny než kořenové vlášení stromů. Toto partnerství, kdy houba zásobuje stromy minerálními živinami a na oplátku si bere ze stromů produkty z fotosyntézy, zejména cukr a stavební kameny pro bílkoviny, je oboustranně výhodné. Houby nejsou schopné fotosyntézy a bez asimilujících rostlin nemohou žít. Mykorrhizu využívají zvláště jehličnany v oblastech s nízkým obsahem minerálních látek, a to není případ chráněného území Černý les. Dřeviny zde rostou na několikametrových vrstvách spraše, takže houby, které tu žijí, se spíše starají o rozklad mrtvé dřevní hmoty.Pralesovitý porost, jehož druhová skladba je podobná Černému lesu 1, je mykologicky nejcennější lokalitou na Hlučínsku, kterou odborníci sledují již od roku 1964. Dosud zde bylo zjištěno 423 druhů hub, z nichž podstatná část je vázaná na různé fáze odumírání a rozkladu dřevní hmoty. Tlející kmeny jsou zvláště na podzim porostlé choroši, hlívami, václavkami, šupinovkami, korálovci a dalšími dřevokaznými houbami. Mezi význačné druhy patří: mozkovka rosolovitá, závojenka dvoubarvá a buková, houžovec medvědí, bedlovice zlatá a mnohé další. Nápadné jsou tvrdohouby (Pyrenomycety), které způsobí, že napadené kmeny a větve vypadají jako ohořelé.
V bylinném patře rostou některé regionálně ohrožené druhy ? např. ostřice chlupatá a brčál menší.
Intenzivní průzkum hmyzu (především Diptera) prováděný v rezervaci v posledních letech zjistil mimořádně bohatou druhovou pestrost dvoukřídlých, zejména druhů vyvíjejících se v tlejícím dřevě a stromových houbách. Žije zde např. největší známá populace pralesního druhu štíhlonožky Rainieria calceata (čel. Micropezidae).
Vedle běžných druhů lesních střevlíků a střevlíčků byli zaznamenáni indikátoři původních pralesů: drabčík Hesperus rufipennis a kovařík Hemicrepidius mutilatus.
|
Aktualizováno ( Neděle, 22 duben 2012 )
|