|
|
|
|
|
|
| S |
| Ve slovníku existuje 30 položek. |
| Strany: 1 |
| salinita | Slanost vody. |
| | |
| Salix alba |
Vrba bílá
Vrba bílá je jeden z
nejrozšířenějších druhů vrb pocházející z Evropy a střední Asie; roste
také v severní Africe. Je to statný opadavý listnatý strom rostoucí na
vlhkých půdách a dosahující výšky 20 až 30 metrů. Průměr kmene může
přesáhnout 1 m.
Jméno druhu je odvozeno od zbarvení listů které
jsou světlejší než u většiny jiných druhů vrb. Listy jsou na obvodu
jemně pilovité, 5-10 cm dlouhé a 1-2 cm široké a porostlé velmi jemnými
bílými chloupky, zejména ze spodní strany. Výhonky jsou obvykle
šedozelené až hnědozelené. Stromy jsou dvojdomé a kvetou na počátku
jara (obvykle v březnu); samčí květy mají dvě tyčinky obklopené
zelenožlutými listenci, samičí květy jsou jehnědy. K hlavním opylovačům
patří včely. Plod je kuželovitá tobolka s mnoha ochmýřenými semeny,
dozrává v květnu. Vrba bílá velmi dobře prosperuje na zaplavovaných
místech, je jednou z hlavních dřevin lužních lesů. Dřevo vrby bílé se
používá mj. pro výrobu pálek na kriket.
Roku 1838 byla z kůry vrby bílé poprvé
izolována kyselina salicylová, z ní pak byl roku 1899 synteticky
připraven aspirin. Kyselina salicylová má analgetické a protizánětlivé
účinky, potlačuje sekreci prostaglandinu a tlumí horečku. Na rozdíl od
aspirinu však nesnižuje srážlivost krve a nedráždí žaludeční sliznici.
Zejména v parcích se často vyskytuje poddruh s převislými větvemi vrba bílá smuteční, Salix alba subsp. tristis L.
Vědecká klasifikace:
- Říše: Rostliny (Plantae)
- Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
- Podtřída: Dilleniidae
- Řád: Vrbokvěté (Salicales)
- Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
- Rod: Vrba (Salix)
|
| | |
| Salix caprea |
Vrba jíva
Vrba jíva je opadavý listnatý keř
nebo strom obvykle dosahující výšky 6 až 12 metrů, zřídka až 20 m.
Listy jsou široké 2 až 8 cm a dlouhé 3 až 12 cm. Květy tvoří 3 až 7 cm
dlouhé jehnědy, které vyrážejí brzy na jaře před olistěním. Vrba jíva
je dvoudomá - samčí a samičí jehnědy rostou na různých stromech. Zralé
samčí jehnědy mají žlutou barvu díky pylu, samičí jsou světle zelené.
Plod je 0,5 až 1 cm velká tobolka s mnoha ochmýřenými semeny velkými
asi 0,2 mm.
Roste jak na vlhkých stanovištích, např. na
březích řek a jezer, tak v sušších místech, na půdě bez podrostu. Listy
vrby jívy slouží za potravu některým druhům motýlů i savcům. Některé
kultivary se používají jako okrasné dřeviny v zahradnictví.
Vědecká klasifikace:
- Říše: Rostliny (Plantae)
- Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
- Podtřída: Dilleniidae
- Řád: Vrbokvěté (Salicales)
- Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
- Rod: Vrba (Salix)
|
| | |
| Salix cinerea | Vrba popelavá
|
| | |
| Salix fragilix | Vrba křehká
|
| | |
| Sambucus nigra |
Bez černý
Bez černý (Sambucus nigra) je
listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i
potravinářství. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato
vlastnost ztrácí.
Všechny části rostliny mají
léčivé účinky a v minulosti se s nimi léčilo téměř všechno, výhonky
bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s
ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené
pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se
zastavovalo krvácení z nosu.
Moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o
plody a květy. Ty kvetou v bohatých soukvětích v červnu a červenci.
Mají žlutavou barvu - někdy bílou, někdy odstín slonovinové kosti. V
době květu se šíří kolem bezu omamná vůně a i po odkvětu má tato
rostlina zvláštní aroma. Soukvětí je chocholkovatý mnohoramenný "vrcholík". Lidé ho obalovali a smažili podobně jako květák. Květy
obsahují glykozity, aromatické oleje, tříslovinu, slizovité látky a
některé kyseliny. Odvar ze sušených květů je močopudný a podporující
pocení. Má diuretické účinky, snižuje horečku a mírní kašel. Z květů se
kvašením dá připravit osvěžující limonáda. Bezové víno má výbornou chuť
a vůni. Je též využíván jako chuťové korigens.
Plody bezu jsou černé kulaté peckovice a šťáva
lisovaná z plodů se dlouho používala na barvení látky, protože má
intenzivní tmavěčervenou barvu. Plody obsahují i organické kyseliny,
cukr a vitamíny A a C, celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které
účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Šťáva z plodů působí
blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu
trojklaného nervu. Čerstvé plody mají projímavý účinek, naopak sušené
se používají proti průjmům.
Plody jsou i vyhledávanou potravou některých
ptáků, kteří v trusu roznáší nestrávená semínka po okolí a tím
napomáhají rozšiřování rostliny. Bez dříve rozšiřovali i lidé,
vysazovali ho ve svém okolí v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili
že zahání dobytčí mor. V přírodě roste volně na světlých i polostinných
místech, na rumištích a má rád půdu bohatou na dusík.
Na Slovensku je bezové dřevo významnou
surovinou pro výrobu tradičních hudebních nástrojů - fujar a i na
výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu
černého v našich končinách vhodné na výrobu hudebního nástroje
didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.
?
Vědecká klasifikace:
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: bezovité (Sambucaceae)
Rod: bez (Sambucus)
?
Informace čerpány z wikipedia .
|
| | |
| saprofyt | Rostliny čerpající anorganické látky z rozložené nebo odumřelé organické hmoty rostlin a živočichů. |
| | |
| Sasanka hajní |
Anemone nemorosa
|
| | |
| semeník | Zpravidla suchý, blanitý obal semene. |
| | |
| sítkovice | Živé trubicovité buňky v cévním svazku, které vedou organické látky vytvořené v listech do různých částí rostliny, jejich perforované přehrádky připomínají sítko. |
| | |
| Slované | Slované jsou
velká skupina indoevropských národů, které v současné době žijí ve značné části
východní, jihovýchodní a střední Evropy. K slovanským národům náležejí také
Češi. Pojem Slované se také používá pro historickou skupinu lidí stojící na
počátku slovanských jazyků. |
| | |
| solitéra | Strom, keř nebo květina rostoucí (v zahradě, parku, krajině) o samotě. |
| | |
| souplodí | Soubor plodů vzniklý z jediného květu. |
| | |
| spermatofor | Schránka se spermiemi. |
| | |
| společenstvo |
Společenstvo (biocenóza) je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, které žijí v určitém biotopu , existují mezi nimi určité vztahy.
Struktura biocenózy:
Informace čerpány z wikipedia.
|
| | |
| spraš | Půda vzniklá usazením jemného písčitého a na vápník bohatého prachu, který byl v dobách meziledových vyvát větrem z morén. |
| | |
| stanoviště |
Stanoviště je synonymum ke slovu biotop a dělí se na biotické (živé) i abiotické (neživé)
prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody - biotou. Můžeme
ho chápat jako společné prostředí určitých složek biocenózy, tedy
soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde
žijících organismů.
Informace čerpány z wikipedia.
|
| | |
| Stellaria graminea |
Ptačinec trávovitý
|
| | |
| stepi | Travinné ekosystémy mírného pásma, s horkým létem a studenou zimou, s malým množstvím srážek, vysoká produkce nadzemní biomasy. |
| | |
| Strážovské vrchy | Strážovské vrchy jsou jádrovým pohořím Fatransko-tatranské oblasti.
Přestože nejvyšším vrcholem je Strážov (1 213 m), asi
nejznámějším a nejnavštěvovanějším vrcholem tohoto pohoří je Vápeč
(956 m). Jeho vápencovou homoli určitě znáte z řady fotografií ze Slovenska.
Ovšem ve Strážovských vrších nalezneme řadu dalších významných vrcholů,
jmenujme si např. takové vrcholy jako je Vlčinec (682 m), Butkov (765 m) či
Hrubá Kečka (1 037 m). Strážovské vrchy se člení na čtyři základní celky:
Zliechovská hornatina, Nitrické vrchy, Trenčianska vrchovina a Malá Magura. Ty
se pak ještě dále dělí na celkem 22 skupin.Z kulturních zajímavostí stojí za
zmínku obec Čičmany, která je známa řadou dodnes živých
lidových zvyků a tradic. Strážovské vrchy byly v roce 1989 vyhlášeny Chráněnou
krajinnou oblastí. Její výměra činí bezmála 31 tisíc hektarů. Tato CHKO však
zasahuje i do sousedního pohoří - Súlovských vrchů. Ty jsou však popsány na
samostatné stránce. Pokud jde o geologickou stavbu tohoto pohoří, je z velké
části tvořeny vápenci a dolomitickými vápenci. Velká část území je porostlá
hustými lesy. Převládající složkou jsou bučiny, objevují se ale i další druhy listnatých
i jehličnatých druhů. Fauna oblasti je bohatá a je podobná jako v některých
sousedních horských oblastech. Část území je hospodářsky obdělávána.
Nejznámějšími a největšími sídly v oblasti jsou Trenčianské Teplice, Dubnica
nad Váhom, Iľava a některé další. |
| | |
| subatlantik | Klimatické období holocénu vyznačující se ochlazením a zvlhčením, následující po subboreálu. |
| | |
| subboreál | Klimatické období holocénu se suchým, poměrně teplým podnebím, následující po atlantiku. |
| | |
| submerzní vegetace | Rostliny žijící ponořené ve vodě. |
| | |
| subrecent | Klimatické období na sklonku holocénu následující po subatlantiku a sahající do dnešní doby. |
| | |
| suchý polder | Přirozeně nebo uměle ohraničený prostor v blízkosti vodního toku, kam se může vylít voda při povodni. Jinak je využíván zemědělsky. |
| | |
| sukcese | Základní znak biocenózy, zákonitý proces nahrazování jedné biocenózy druhou až do konečného společenstva - klimaxu. Jde o změnu dlouhodobou, neperiodickou, probíhající na daném stanovišti určitým směrem. Sled změn je uspořádaný, děje se vlivem makroklimatu, půdy, vody, biotických faktorů, zejména rostlinstva. Vývoj každé biocenózy probíhá sukcesními stadii, která tvoří tzv. sukcesní řadu od jednoduché původní biocenózy (iniciační stadium), přes stále složitější sukcesní stadia (trvající různě dlouho), až po nejsložitější konečné klimaxové stadium, odpovídající biomu dané zeměpisné oblasti nebo zvláštní půdě. |
| | |
| Svízel přítula |
Galium aparine
|
| | |
| Sylvestr Mácha |
Sylvestr Mácha (1913)
Význačný malakozoolog, vynikající znalec měkkýšů fauny
Slezska, se narodil ve Slezské Ostravě. Od roku 1953 spolupracoval s tehdejším
Slezským studijním ústavem a od roku 1959 se Slezským muzeem v Opavě, kde
založil moderní sbírku měkkýšů Slezska. Se svými 200 000 exempláři s písemnou
dokumentací patří k nejlepším v Evropě.
|
| | |
| symbióza | Mutualismus - prospěšné soužití dvou a více organismů. |
| | |
| Symphytum officinale |
Kostival lékařský
|
| | |
|
|
|
