9. zastavení: Řeka Hvozdnice

Hladina skrývá bohatý život vodních breberek. Schovávají se pod kameny, aby je neodnesl proud. Dospělé jepice žijí jen několik hodin jako pohlavně dospělí jedinci. Většinu života však prožijí, stejně jako chrostíci nebo pošvatky, ve stádiu larvy.

Hvozdnice se svou délkou 36 km odvodňuje jižní část Stěbořické kotliny a je dná se o významný biokoridor v oblasti. V místech lužního lesa je dodnes možné pozorovat korytotvorné procesy toku, např. bočnou erozi, která se podílí na tvorbě zákrutů toku neboli meandrů.
Kvalitu vody v toku indikuje výskyt některých vodních organismů. Zpravidla jsou to drobní živočichové, které můžete vidět na spodní straně kamenů. Pokud byste objevili pouze nítěnky a larvy pakomárů, jednalo by se o vodu velmi znečištěnou. V těchto místech ale určitě narazíte spíše na blešivce, larvy chrostíků a jepic. Chladná a dobře okysličená voda přeje také výskytu pstruha obecného a lipana podhorního. Uměle je zde vysazován také pstruh duhový, který je původem ze Severní Ameriky. Výskyt zmíněných živočichů ukazuje na čtyřstupňové škále druhý stupeň znečištění Hvozdnice. První stupeň je typický především pro horské bystřiny.

Ledňáček říční, který si pro svá hnízda vyhrabává nory do nárazových stěn meandrů, zde má dostatek potravy. Jeho kořistí je i střevlička východní, která v našich tocích není původní. Pochází z Asie. V potoce může konkurovat zákonem chráněným střevlím a v rybníce zase kaprům. Ledňáček je loví všude.

Občas můžete zahlédnout i skorce vodního, který dokáže pod hladinou obracet kamínky a lovit drobné živočichy.