|
Napsal RNDr. Milan Kubačka
|
|
Sobota, 20 leden 2007 |
|
Strana 11 z 20
10. zastavení: Smíšený les se studánkou
V tomto lese, ve kterém častěji vidíte smrk ztepilý a borovici lesní, nemůžete zabloudit. Směrem dolů narazíte na železnici, vydáte-li se jiným směrem dostanete se na pole.
Z lužního lesa, který má při zajišťování ekologické stability krajiny význam jako biocentrum, se dostanete po lesních cestách kolem Štáblovického mlýna na zastávku číslo 10. Jistě jste si všimnete, že se jedná o zcela jiný lesní ekosystém. Porost je jednou třetinou tvořen smrkem ztepilým a hojná je i borovice lesní.
Z listnatých dřevin převládá dub, někteří jedinci mají věk okolo 150 až 170 let. Zřídka narazíte na jasan ztepilý, lípu srdčitou, javor klen, trnovník bílý a topol osiku. Zkuste v porostu najít douglasku tisolistou a borovici vejmutovku a všímejte si bohatého bylinného patra.
Při pozornějším zkoumání zjistíte, že les není jen velká skupina stromů. Les si vytváří vlastní klima a půdu zvláštních vlastností. Lesy jsou vlhčí než otevřená krajina a kolísání teploty je také mírnější.
Zdravý přirozený les má svou patrovitou strukturu, ve kterém jednotlivá patra tvoří biotopy pro specializované druhy živočichů a rostlin. Jiný život a zároveň jiné potravní řetězce najdete v hrabance nad humusem, jiné zase v bylinném, keřovém nebo stromovém patře. Všichni živočichové jsou závislí na fotosyntéze v zelených rostlinách. Při této biochemické reakci se z anorganických látek vytvářejí látky organické a jsou tak základním zdrojem života na zemi. Rostlina pomocí zeleného barviva (chlorofylu) váže energii ze světelné části slunečního záření a rozkládá vodu, ze vzduchu přijímá oxid uhličitý a složitým procesem jej váže do jednoduchého cukru.
|
|
Aktualizováno ( Neděle, 14 prosinec 2014 )
|
