1. zastavení: Vítejte na Hvozdnice

Potok Hvozdnice se zařezává do morénových usazenin z dob ledových a meandruje v lužním lese ve fluviálních naplaveninách, které vznikly její výmolnou a ukládací činností.

Už v dětství si vtiskneme pocit, dojem z krajiny, který si potom neseme s sebou celý život. Někdo se cítí svobodně v polích a jiný má rád pohled na klidnou hladinu rybníka. Snad všichni se cítíme dobře v lese. Vzpomeňte si na svůj první zážitek v přírodě. Kde to bylo? V citlivém období předškolního věku opravdu záleží na tom, co řekneme dítěti, se kterým vstoupíte nejen do tohoto, ale do každého lesa. Čeká na vaše hodnocení, prahne po vyjádření vašich pocitů. Všechno se dá zkazit třeba jen prohlášením "to je ale ošklivá ropucha". Ani její krásné oči a užitečnost ji nezachrání před tímto odsudkem, který se takto v rodině přenáší z generace na generaci.

Ale věnujme se našemu lužnímu lesu. Představte si, že tento typ lesa s převládajícími duby a jilmy pokrýval údolní nivy všech našich řek. Jen úzké pásy pobřeží zarůstaly vrbami nebo olšemi. Na příhodných místech vystoupily lužní lesy až do stupně pahorkatiny, jako v tomto případě. Biologové a především botanici si cení tohoto zbytku tvrdého luhu, protože je, doufejme, schopen udržet fyto a zoogenofod. Už víme, že nestačí chránit jen ohrožené druhy živočichů a rostlin, ale hlavně prostředí, ve kterém žijí ve velmi složitých vzájemných vztazích.

Při procházce, zejména na podzim nebo v zimě, dohlédnete téměř odkudkoliv na pole. O to se dávno postarali naši předkové ze známých důvodů. Můžeme vděčit zakladatelům rybníků, že zůstala niva alespoň v této podobě. Nemůžeme ji srovnávat s komplexy lužních lesů Litovelského Pomoraví nebo lužními lesy v Poodří u Polanky nad Odrou, které byly vyhlášeny chráněnými krajinnými oblastmi. Tady je původní příroda už rozsahem nesrovnatelně menší a o to víc zranitelnější.

Jsme přesvědčení, že k ochraně přírody přispěje nejvíc informovanost lidí. Stejný cíl si klade i tato naučná stezka nazvaná podle místního potoka Hvozdnice. Pokoru a respekt před složitými zákony přírody můžeme získat jen tehdy, když se je pokusíme objevovat a chápat přímo v ní samotné.

Nejen botanici, ale i geologové se zajímají o tuto oblast, kterou poznamenal ledovec v dobách ledových. Starší elsterský a mladší sálský ledovec ve čtvrtohorách vytvořily někde až 40m mocné morénové uloženiny na pravé straně potoka Hvozdnice. Boční erozní činnost potoční vody nám odhaluje složitou geologickou minulost. A když na geologických zastaveních stezky uvidíte čedičové bloky, které sem doputovaly z Kamenné hory u Otic, nemůžeme se divit, že se tato oblast těší velkému zájmu vědců.

Řeku Opavu téměř až po Cvilín a řeku Moravici až po Branku lemuje tzv. Poopavská nížina. Nejde však o nížinu v geografickém významu tohoto slova, protože rybník Štěpán pod Děhylovem napájený vodou z řeky Opavy, je ještě v nadmořské výšce 212 m. Nížina je až pod 200 metry a my začínáme naučnou stezku od prvního zastavení ve 245 metrech.

Území s naučnou stezkou se rozkládá na Stěbořické pahorkatině, která je spolu s Vítkovskou pahorkatinou součástí Nízkého Jeseníku a ten je zahrnut do Východních Sudet.