2. zastavení: Lužní Les

Před olistěním dřevin celý luh doslova rozkvete množstvím jarních bylin. Zpěvem své teritorium označují drozdi, kosi, pěnice, lejsci, žluvy.

Na jaře bývá luh nejkrásnější, neboť jej pokrývají statisíce bílých květů sasanky hajní a zapalice žluťuchovité. Zpěvem své teritorium označují drozdi, kosi, pěnice, lejsci, žluvy.

Někdo si z lesa odnese krásné dojmy z barev květin, hry světla a stínů mezi korunami stromů či ptačího zpěvu. Jiný si zase řekne, že si doma o této zajímavé houbě nebo ještěrce, ptáku, musí něco přečíst. Co jsem to vlastně viděl, slyšel? V obou případech jim les posloužil. Je přirozené, že malé děti ohromí větší zvíře, i hračky jsou lepší, když jsou větší. Silným zážitkem je pro ně srna, která jim zkříží cestu. Později jsou nejen zvědavé, ale zvídavější a rády by si zvířátko, třeba hlemýždě nebo brouka, vzaly s sebou. Ještě neví, že jim nejlíp bude v jejich lese. Mnozí z nás tím prošli.

Pojďme si však představit charakteristické dřeviny lužního lesa. Stromy jsou neprávem opomíjené. Někteří ani netuší, že také kvetou. Snad jen střemcha hroznovitá neujde naší pozornosti, protože ta jediná má bílá nápadná hroznovitá květenství. Květy lípy důvěrně známe, protože krásně voní, ale skromné květy dubu, a to jak letního či zimního, jilmů a habrů, známe již méně.

V porostu, když si dále záležet, najdeme javory / mléč, klen a babyku, dále topol černý a vrbu bílou nebo třešni ptáčnici. I jasan ztepilý nemůžeme přehlédnout, některé z nich byly sem vysazeny.

Na mnoha místech najdeme různě staré jedince všech složek stromového patra. Nejvíce je ceněno přirozené zmlazování jilmu vazu z nalétlých nažek.
Zimy už nejsou jak bývaly. Sníh začíná být vzácností a tak se mnozí nemohou dočkat jara. Ti, kteří tento les znají, se těší na jeho jarní aspekt, který je pro lužní les typický. Abyste o něj nepřišli, doporučujeme navštívit les poprvé, pokud ho nenavštěvujete pravidelně, koncem března a pak raději každý další týden.

Pod dřevinami, které ještě nestačily rozvinout listy v charakteristickém šerosvitu, který projasňuje odlesk světla vodní hladiny potoka, najdete spoustu kvetoucích bylin. Kromě těch, které najdete v tomto průvodci, se můžete těšit z pronikavé žluti orseje jarního, známé prvosenky jarní, kostivalu lékařského nebo popence břečťanovitého.

Později začne rozkvétat v jilmových doubravách ptačinec velkokvětý a potvrzuje tak, že území nebývá zaplavováno. Mezi kvetoucími rostlinami tu najdeme pryskyřník kosmatý, řepku klasnatou, pitulník žlutý, známý jako hluchavka žlutá. Červeně kvete knotovka lesní, její příbuzná, knotovka bílá, pokvete později na nedalekém poli.

Jasné barvy později vystřídají odstíny zeleně. Mezi typickými lužními druhy trav najdeme srhu říznačku mnohomanželnou a válečku lesní. Všude je hojné pšeníčko rozkladité, které v pahorkatině signalizuje vzdušnou půdu. Setkáme se tu i s kopřivou dvoudomou a přesličkou rolní. Svízel přítula na sebe upozorní vždy a to tak, že se celými lodyhami přichytí na kalhotech. V létě k nim přidá navíc malé kulaté plody s háčky. Pokud se projdete v hustém bylinném porostu, pečlivě se budete věnovat jejich odstraňování.

Na jaře tu uslyšíte strakapouda malého bubnovat na rezonující větvi. Za vteřinu udeří 30 krát, takže ho vnímáme jako hučení. Strakapoud velký to stihne jen 15 krát, a v delších intervalech.