Obojživelníci jsou pozoruhodná skupina živočichů. Její název vystihuje schopnost žít ve vodě i na souši. Rozmnožovat se však mohou výhradně ve vodě. V ní se z nakladených vajíček líhnou larvy, které dýchají žábrami a ty jsou pak při proměně v dospělce nahrazeny plícemi. Miliony let se dokázali ubránit obrovskému množství různých nepřátel, např. rybám, žábám, hadům i velkému hmyzu  - larvám dravých vážek a potápníkům. Ve svých genech však nemají zakódovanou obranu proti chemickému znečištění vody, a to na mnoha místech zpečetilo jejich osud. Zdejší populace čolka obecného, zdá se, úspěšně přežívá. Brzy zjara osídlí studené tůňky kolem rybníků spolu s ropuchami, skokany a rosničkami. V letní teplé vodě loví užovky obojkové žáby, které předtím ulovily létající hmyz. Hmyzem se živí i několik druhů netopýrů, z nichž netopýr vodní ho loví těsně nad hladinou. Spolu s netopýrem lesním se před denním světlem ukrývají v dutinách starých dubů.
Náletové porosty vrb na mokřadních loukám jsou unikátním biotopem, který hostí spoustu jedinečných druhů živočichů. Ještěrku živorodou a hraboše mokřadního, kteří jsou rozšířeni spíše v horách, dále rejsce černého, několik druhů rejsků a hrabošíka podzemního. Opravdovým zážitkem je pozorovat myšku drobnou, která obratně šplhá po stéblech trav, na kterých dokáže splést úhledné hnízdo. Největším mistrem ve stavbě hnízda je však pták moudivláček lužní, jehož hnízdo s vletovým otvorem visí na tenké větvičce vrby nad hladinou rybníka. Je postaveno z chmýří vrb či topolů a vypadá velmi nadýchaně. Hnízdo začíná stavět sám a pokud se některé samičce zalíbí, pomůže ho dokončit a zahnízdí v něm. Hnízdí zde strnad rákosní i bramborníček hnědý.