Vývoj Opavska, stejně jako v celé Evropě během čtvrtohor za posledních 1,8 milionu let, silně ovlivňoval skandinávský ledovec. Důkazy o změnách klimatu, které má na svědomí, byly předkládány již v 19. století, ale vědecky byly objasněny až ve 20. století.

Celkem čtyřikrát se obrovský kontinentální ledovec sunul k jihu a čtyřikrát se vrátil zpět na sever. Ledové doby, způsobené tímto ledovcem, odpovídají dobám ledovým, způsobeným alpským horským ledovcem a nazýváme je od nejstarší po poslední Günz, mindel, riss a Vürm. I uprostřed jednotlivých ledových dob se posouval k severu, aby se opět vrátil, což se projevilo na změnách teplot.

Zanechal po sobě sedimenty morén (till), obohacené horninami ze Skandinávie a Pobaltí ? pazourky, křemence, porfyry. Známé jsou bludné balvany (eratika), které se k nám dostaly díky ledovci až z Älandských ostrovů v Baltském moři.

Rostliny a živočichové se před ním v dobách ledových (glaciály) stahovali na jih. V dobách meziledových (interglaciály) při oteplení se život znovu vracel severním směrem. Nebyl to však přechod náhlý. Průměrné teploty v době meziledové stouply za tisíc let jen o necelý stupeň Celsia.

Jaké jsou důkazy pro kolísání teplot? Velmi hmatatelné. V době meziledové se díky bohaté vegetaci vytvořila tmavá půda. Na ni se v době ledové uložila vrstva žlutého prachu ? spraš, kterou sem navál severák. Střídání vrstev spraše s fosilními půdami se tak stalo spolehlivým ukazovatelem času.

Opavsko bylo pokryto ledovcem poprvé před 460 000 let v době elsterského zalednění (Mindel) a podruhé před 300 000 lety, v době sálského zalednění (Riss). Nejmladší viselské zalednění (Würm) k nám ledovcem nedosáhlo, ale přineslo velmi chladné klima a spraš.
Ledovec sunul vespod mnoho hlinitého, jílovitého, písčitého a štěrkovitého materiálu. Ten se smísil a po odtání ledovce tu zanechal spodní nebo náporovou morénu. Cestou přibral na Kamenné hoře u Otic i čedičové bloky a rozvlekl je až ke Štáblovicím.

Nás však zajímá na protějším břehu obnažené souvrství říčních štěrků, které zde uložil potok Hvozdnice. Jedná se o pozůstatek říční terasy, která vznikla na počátku sálského zalednění. Teprve na říčních štěrcích jsou uloženiny sálské morény, ze které do koryta řeky vypadávají bloky čediče.

Tento geologický profil uvidíte ještě na zastávce č. 12, kde jsou čedičové bloky, jako bludné balvany patrnější. Hořejší část zarostlého profilu tvoří svahové hlíny.

K této geologické památce se dostanete, když sestoupíte z hráze Jankova rybníka k potoku a půjdete proti směru naučné stezky.V době vyšší hladiny vody po vytrvalých deštích je cestička promočená a bez vhodné obuvi by se mohlo jednat o velmi náročnou výpravu. Vede porostem jasanů, dubů a olší. V bylinném porostu narazíte na již známý svízel přítulu, který je hoden svého jména. Běžná je i netýkavka malokvětá, kopřiva dvoudomá. Na stezku se musíte vrátit po stejné cestičce až na hráz Jankova rybníka. Doufáme, že vás tato informace, od návštěvy zajímavého geologického profilu, neodradí.