Významné dřeviny v Opavě

Chceme - li mluvit o významných stromech v Opavě, je namístě začít u výstavní budovy Slezského zemského muzea v Sadech U Muzea.  Patří mezi nejkrásnější budovy v Opavě. Pro potřeby Uměleckoprůmyslového muzea byla postavena v letech 1893-95 v pozdně renesančním slohu.  Za druhé světové byla značně poškozena. Krásná kupole  se propadla a zničila přírodovědné sbírky a další umělecké předměty.
V roce 2004 oslavilo Slezské zemské muzeum 190 let svého trvání. Svou činnost zahájilo v roce 1814 ve svém původním sídle, bývalém jezuitském gymnáziu, současném Zemském archívu v Opavě. Začalo velmi skromně. Opavské veřejnosti byla tehdy zpřístupněna sbírka přírodnin, instalovaná v upravené gymnazijní posluchárně. Na vzniku muzea se podíleli tři významné osobnosti. Profesor dějepisu a zeměpisu na opavském gymnáziu Faustin Ens, starosta Opavy Jan Josef Schössler a amatérský badatel v oboru přírodních věd  František Mükusch. Chtěli tak seznámit opavskou veřejnost a zejména studentskou mládež s poznatky o vývoji přírody a společnosti slezské oblasti. Když si uvědomíme, že tenkrát v Opavě vzniklo muzeum čtyři roky dříve než Národní muzeum v Praze a o dva roky spíš, než Moravské muzeum v Brně, jednalo se vskutku o historický počin.

Městské historické parky v centru Opavy vznikaly od roku 1834 až do konce 19. století na místech středověkých hradeb. S jejich  úpravami  se začalo v roce 1804 v prostoru Hradecké brány a postupovaly směrem k bývalému knížecímu zámku do prostoru dnešní výstavní budovy Slezského zemského muzea. Opavský zámek stál na místě dnešního Mendelova gymnázia a památkou na něj je Müllerův dům původně sídlo správy opavského zámku, současné archeologické pracoviště Slezského zemského muzea v Opavě. Zámek byl vybudován opavskými Přemyslovci ve 2. pol. 14. stol. a zbořen byl v roce 1891.

Sady U Muzea
Odpočívající studenti blízkých škol se dívají z laviček před muzeem na okrasný bazén s vodotryskem, který je zde od roku 1876. Po druhé světové válce, začátkem 60. let, byl opraven do původní podoby. Vlevo rozkládají své mohutné koruny jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), druh, pocházející z Číny a známý svým tvarem listu a největší platan javorolistý v Opavě (Platanus acerifolia), jehož nápadná kulovitá plodenství jsou dobře viditelná po opadu  listí. Chlupaté hlávky na dlouhých stopkách obsahují nažky. Platan je nezaměnitelný s jinými stromy pro svou nápadnou šedozeleně a žlutě pestrou odlupující se kůrou.
V pravé části parku neujde pozornosti další platan, javory mléčné a jírovce koňské. U budovy muzea se nedají přehlédnou dva, v Opavě určitě největší a nejstarší, tisy červené. Všechny části těla tohoto dvoudomého  jehličnanu obsahují prudce jedovatý alkaloid taxin. Jedinou výjimkou jsou plody - červené míšky. Semeno v nich je však jedovaté.

V roce 1999 provedl dendrologický průzkum a sadovnické hodnocení platanů, jako významných stromů v Opavě, Milan Velička. Jeho seznam obsahuje 23 platanů, z nichž ten s největším obvodem 576 cm je právě platan na našem obrázku.  Další platany s obvodem větším než 5 m jsou na Kylešovské ulici v zahradě Kongregace sv. Františka, v atriu Slezské uneverzity na Masarykově ulici a na Nádražním okruhu v zahradě Slezského ústavu Slezského zemského muzea.

Sady Svobody
Dominantou parku je fontána se sochou ženy se znakem města u nohou, která představuje alegorii osvobozeného města. Jejím autorem je akademický sochař, rodák z Hradce nad Moravicí, Vincenc Havel. Fontána byla vybudována v roce 1958 a v roce 1982 rekonstruována včetně bazénu. Celý prostor oživuje tryskající voda, což oceňují obyvatelé města, kteří si toto místo s oblibou vybírají k odpočinku. Je odtud pěkný výhled na Masarykovu třídu a na  další dominantu parku - hudební pavilón na Ptačím vrchu. Ten byl postaven roku 1887 v místě posledních zbytků tzv. Luttermanových šancía  můžeme jej označit jako střed obvodové zeleně historického jádra Opavy.

V okolí fontány najdeme dva krásné, mohutné a obdivuhodně symetricky vyvinuté, červenolisté buky lesní (Fagus silvatica Atropurpurea).
Směrem k Ostrožné ulici vidíme ve skupině keřů přes 20 m vysoký, u nás poměrně vzácný, dub velkoplodý (Quercus macrocarpa), původem ze severní Ameriky. Je nápadný svými dlouhými listy (asi 20 cm), které jsou velmi nepravidelně utvářeny, mají tupé cípy a v přední polovině čepele zůstávají často nečleněny. Tento druh dubu je zřejmě velmi odolný vůči výfukovým plynům, a proto se o něm stále více hovoří jako o stromu městském.

Okrasou parku jsou i exotické dřeviny, původem ze severní Ameriky, magnolie  (český název je šácholan). Upoutá svými květy, kterými  krášlí brzy zjara schodiště nad fontánou. Už v dubnu, před rašením listů, rozkvétá šácholan Soulageův (Magnolia x soulangiana S.-BOD.) po levé straně schodiště. Okvětní lístky jsou nerozlišené v kalich a korunu, jsou uvnitř jsou bílé, vně víceméně načervenalé. Opadané okvětní lístky a květní obaly zdobí cestu a schodiště jako nádherný koberec. Na pravé straně rozkvétá o něco později jeho příbuzný kultivar  ´Lennei´, který má většinou kulovité květy, vně slézové nafialovělé barvy, uvnitř krémově bílé. Šáchlanům se někdy  říká tulipánový strom, protože jeho květy připomínají květy tulipánu. Je to však nesprávné označení. Tulipánový strom, liliovník tulipánokětý (Liliodendron tulipifera) je jiná dřevina a roste velmi blízko. Z parku je tento mohutný strom, obrostlý břečťanem, vidět z místa za Ptačím vrchem při východu z něj, směrem na Tyršovu ulici. Roste již mnoho let v zahradě bývalého veterinárního ústavu. Za zmínku stojí i jinan dvojlaločný, který roste u Ptačího vrchu a borovice vejmutovka nad fontánou při boční cestě Ještě donedávna stála u ní ptačí voliéra, zřízena v roce 1927 Spolkem pro ochranu ptactva, jako vděčný cíl vycházek rodičů s dětmi a nejen jich. Voliéra chátrala, až jednou úplně zmizela. Můžeme se přít o to, zda tento způsob prezentace přírody je či není proti moderním představám ochránců přírody. Vysvětlení, že ptáčky mohou děti pozorovat přímo v parku, neobstojí, protože je to nemá kdo naučit.

Na jihovýchodním svahu Ptačího vrchu bylo v roce 1903 vybudováno alpinum. Mezi keři kleče, cesmíny obecné, mahonie a dalšími dřevinami, je umístěna pamětní deska na počest  předním opavským botanikům Emanueli Urbanovi a Tomáši Svěrákovi.

Křížkovského sady
Navazují na Sady Svobody a pokračují ke křižovatce ulic Hrnčířské, Nádražní okruh a Jánské, nesou jméno  hudebního skladatele Pavla Křížkovského (1820 - 1885). Jeho busta je umístěna pod schodiště, vedoucí na Ptačí vrch v blízkosti světlokorého platanu. Byla zhotovena v roce 1962 akademickou sochařkou Jaroslavou Lukešovou. Pozornost upoutá mohutný jasan ztepilý a tsuga kanadská v zahradě Minoritského kláštera. U jasanu byl, jako památník zalednění, 25.7.1958 umístěn bludný balvan ze severské červené žuly, vážící 10,7 tun, Byl objeven v pískovně na Palhanci.  Zasloužila se o to opavská pobočka Čs. zeměpisné společnosti a Slezského muzea v Opavě.

Smetanovy sady
Před kostelem Sv. Jakuba roste nápadně košatý javor klen. Pokud si někdo plete listy javoru mléčného a klenu, má zde příležitost si vštípit do paměti jistější rozpoznávací znak - jejich kůru. Kůra klenu je šedohnědá, červeně skvrnitá, a odlupující se po šupinách. Narozdíl od javoru mléčného, jehož kůra je hustě podélně brázditá bez šupin.
Blíž ke kostelu rozkládá svou korunu další z opavských platanů a pak směrem k budově SZM rostou např. pajasan žlaznatý, skupina katalp trubačovitých nebo douglasky tisolisté.
U chodníku je umístěna busta hudebního skladatele Bedřicha Smetany z roku 1927, jejímž autorem je Otakar Španiel.
V sadech na Praskově ulici roste líska turecká, nápadná svou pravidelnou jehlancovitou korunou. Většinou si ji však všimneme na jaře, když je obsypána jehnědami, které prozradí její příslušnost ke svému rodu.

Parky v areálu Psychiatrické léčebny a Slezské nemocnice
Během tří let byla vybudována psychiatrická léčebna v Opavě téměř  ve stejné podobě jak ji známe dnes.
Slavnostně byla otevřena 29. března 1889.
V padesátých letech 20. stol. se bourají zdi, čímž se symbolicky odstraňuje přehrada, která oddělovala duševně nemocné od okolního světa. Dlouho trvalo než převládl  názor, že nemoc duše se musí brát stejně tak vážně jako nemoc těla. Možná ještě déle bude trvat než pochopíme, že jsme součástí složité přírody, do které patříme stejně jako stromy kolem nás. Říkáme tomu, už možná zprofanovaně, ekologické vědomí.
Stromů je mezi pavilony léčebny opravdu dost a působí terapeuticky a relaxačně.
Inventarizační seznam v roce 1921 poskytuje informace o množství a druhové rozmanitosti dřevin v parku. Z něho se dovídáme, že v parku v té době rostlo  např. 22 tisů, 25 javorů.  Není upřesněno zdali mléčných nebo klenů, nicméně jsou to dnes krásné statné stromy. V tomtéž  seznamu je  28 lip a 27 jírovců, které většinou tvoří aleje lemující cesty. Buků bylo zapsáno 11, dubů 5 a 6 platanů. Krásných platanů javorolistých je již jen 5. Pařez toho šestého u dvojice současných platanů je vidět za vrátnicí vlevo.  Tímtéž směrem se dostanete k obrovskému buku lesnímu, jako vystřiženému z prospektu boubínského pralesa. Zblízka, asi v metrové výšce, si můžete prohlednout dřevokazné houby choroše, které ho pomalu ničí. Při procházce parkem určitě narazíte i na dvojici dalších buků, které byly před asi sto lety vysazeny  těsně vedle sebe.
Určitě shodou šťastných okolností byla právě v blíz-kosti nádherných exemplářů různých druhů dřevin zřízena škola. Je jich hezká řádka, takže jmenujme alespoň některé. Na platanu si každé jaro staví hnízda kolonie havranů polních. Vedle jírovců jsou zde javor klen a mléč, lípy, dub letní i zimní, z jehličnanů tsuga kanadská s krátkými jemnými jehlicemi a drobnými 1,5 až 2 cm velkými šiškami, dále modřín opadavý, douglaska tisolistá a borovice vejmutovka.
Hranici mezi parkem léčebny a parkem Slezské zemské nemocnice rostou nepřehlédnutelné statné borovice černé rakouské. Jedna z nich má velmi zajímavý habitus. Hlavní kmen se nízko nad zemí rozděluje  na sedm větví.

Sady Dvořákovy
Ze Sadů Svobody do nich vejdeme u budovy na Ostrožné ulici, která byla postavena jako banka, zajímavá i tím, že u ní roste mohutný dub a platan javorolistý. Nejblížší okolí se pamětníkům změnilo k nepoznání. V roce 1972 byla uslepena Ostrožná ulice, což umožnilo plynulé spojení sousedících sadů. V roce 2005 byla nad novou moderní fontánu umístěna krásná socha bohyně polní úrody Cerés, do té doby skryta před zraky Opavanů v Městských sadech. Dílo sochaře Veverky bylo odlito v blanenských železárnách v roce 1862 a  původně byla  ozdobou kašny na Dolním náměstí. Po jejím zrušení byla přestěhována do Městských sadů a nyní našla důstojné místo v zde. Od roku 1979 je zapsána ve státním seznamu kulturních památek.

Podél hlavního chodníku v sadech dominují jírovce koňské (Aesculus hippocastanus ), v době květu působí jako stromy s tisíci svíčkami. Původní jírovce rostou v horských lesích Balkánského poloostrova. V posledních letech, jako ostatně všechny jírovce, jsou napadány motýlkem klíněnkou jírovcovou, jehož housenka způsobuje předčasný opad listů. Pochází z Makedonie odkud se rozšířuje všemi směry. V roce 1993 byl zjištěn na jižní Moravě.
Nápadné a dětmi velmi oblíbené jsou plody jírovce. Ostnité tobolky ukrrývají červenohnědá semena - nažky (kaštany), ze kterých se dají při trošce fantazie vyrábět postavičky a zvířátka.
Pokud si budete chtít odpočinou na některé z laviček v jírovcové aleji v době kdy pokvetou, můžete si všimnout jedné ekologické zvláštnosti. Protože nektar, kterým lákají květy opylovače (včely, čmeláky) se tvoří pouze u žluté skvrny na květu a při červené nikoliv, nalétává tento blanokřídlý hmyz jen tam.

V souvislosti s výstavbou pomníku u příležitosti 100 let od narození básníka Petra Betruče, na jehož soše spolupracovali Vladimír Kýn a Jaroslava Lukešová, se rozšířil park v roce 1967 o malébné zákoutí s arkádami a okrasnými zdmi. V této části parku navazuje na jírovce smíšená alej  s javory mlečem i klenem, lípou a jasanem. Naproti Střední zdravotnické školy stojí další dílo zapsané na seznamu kulturních památek - secesní skříňka s teploměrem.

Městské sady
Na severozápadním okraji města u řeky Opavy se rozprostírá největší parkově upravená zelená plocha Městské Sady. Do roku 1796 bylo na tomto místě vojenské cvičiště, střelnice a louka pro pastvu ovcí městského dolního dvora. S první výsadbou okrasných stromů se započalo v roce 1797 na místě, kde donedávna stále socha Ceres. O rok později byl zde postaven kruhový temp tzv. chrám přátelství, který byl pro zchátralost v roce 1848 zbořen.
V současné době jsou v parku značně poškozená barokní socha Jitro, která zde stojí u řeky Opavy od roku 1808 a mnohem mladší bronzová plastika od akad. sochařky Sylvy Lacinové. Ta byla u vstupního prostoru do sadů umístěna roku 1980.
Převážná část Městských sadů však byla vytvářena v 19. století a hlavní zásluhu na tom měl tehdejší starosta města Jan Josef Schösler, který během svého působení v letech 1797 až 1834 výrazně poznamenal tvář města.

Dendrologická skladba sadů není zvláště zajímavá. Převažuje zde lípa malolistá, která tvoří většinu alejí. Dalšími dřevinami jsou javor mléč a olše lepkavá. Zvláště podél náhonu rostou velmi staří a statní jedinci této dřeviny. V porostu najdeme břízu, javor klen, jírovce, habry, ale objevíme zde i buk, ořešák černý, osiku a dub letní. V přední části rostou borovice černé se dvěma jehlicemi ve svazečku a v zadní části mohutné vejmutovky, které mají jehlic pět a lepkavé, smolou obalené, šišky.

Jezírka byla do dnešní podoby přebudována v roce 1973 a o rok později pak zahájena celková rekonstrukce sadů. Byla odstraněna řada poškozených stromů a park se prosvětlil. Zachovány byly tři hlavní aleje a zjednodušil se systém chodníků. Do nově upravených trávníkových ploch byly vysazeny mladé stromy a keře.

Opavský dendrolog Milan Velička uvádí ve své práci Významné stromy na území Opavy - návrh na jejich  ochranu jako památné stromy ještě další duby. Dub v Jaktaři  na Staré silnici proti ulici Boční, dub na Krnovské ulici při odbočce na Starou silnici a dub na Otické ulici za tělocvičnou školy.