Příroda Kravař a okolí

Přestože Kravaře a okolí patří do oblasti Hlučínska, přetrvořeného v minulosti ledovci, zaslouží si pozornost jako samostatný region. Jeho geologickou minulost připomínají dvě chráněná území, která jsou s dobami ledovými souvisí. Z geomorfologického hlediska patří  do Hlučínské pahorkatiny a částečně do Poopavské nížiny. Nacházejí se zde dvě významné lokality, které jsou zapsány do seznamu chráněných území.

Národní kulturní památka Odkryv v Kravařích (vyhlášena v roce 1966)
Důvodem ochrany je umělý odkryv v kvartérních sedimentech čelní morény salského kontinentálního zalednění. Památka byla zpracována v rámci IUGS - UNESCO (International Geological Correlation Programme). Na této lokalitě byly těžbou štěrkopísku okryty tilly - (souvkové) žlutohnědé písčité hlíny s příměsí severských hornin, skandinávských žul, baltských pazourků, kvarcitů aj. Tento materiál byl přemístěn ledovcovými postupy v průběhu pleistocenu - starší doby ledové. Podloží na této lokalitě: ledovco - jezerní písky i s dalšími ledovco - říčními sedimenty, tvoří instrukční srovnávací sled vrstev, tzv. parastratotyp. Jedná se o doklad náporové činnosti - zavlečení sedimentů staršího zalednění do morény mladšího sálského zalednění. Nejmaldší vrstvou na povrchu je pozůstatek odvápněné sprašové hlíny, eolického původu, vzniklé navátím v nejmladší ledové době (würmské), ve které již ledovcová hmota do naší oblasti nezasáhla.
Národní kulturní památka je cílem mnoha tuzemských i mezinárodních exkurzí, zabývajících se problematikou geologie čtvrtohor, aniž to místní obyvatelé tuší.

Přírodní rezervace
Koutské a Zábřežské louky (vyhlášena v roce 1997)
Důvodem ochrany je zachování ojedinělého uceleného kompexu mokřadních společenstev, rozptýlené zeleně a luhů se zbytky mrtvých ramen a periodicky zaplavovaných tůní na nivě řeky Opavy.
Na nivních půdách levého břehu řeky Opavy mezi Kravařemi - Kouty a Dolním Benešovem - Zábřehem, se vyvinula řada biotopů, které obývají vzácné rostliny a živočichové.

Podmáčené olšiny a slatinné louky se rozkládají na štěrkových uloženinách pleistocenního ledovcového jezera.
Stromové patro tvoří olše lepkavá, vysázený topol kanadský, topol osika a jasan ztepilý. Podél řeky Opavy a potoka Štěpánky rostou stromové vrby, bílá a křehká. Na sušších místech pak bříza pýřitá.
V jarním aspektu vyniká sasanka hajní a prvosenka vyšší. Všechny byliny převyšuje rákos obecný, doprovázený vysokou ostřicí ostrou. Na podmáčených půdách se nacházejí společenstva pcháčových a bezkolencových luk s dalšími druhy ostřic. V místech, která se pravidelně kosí, se vyskytují chráněné a ohrožené druhy rostlin, například kapradina, hadilka obecná, vachta trojlistá, žebratka bahenní, prstnatec májový pravý, záběhlík bahenní a další. Ve společenstvech vodních rostlin je nápadný stulí žtutý. Roste zde i šmel okoličnatý, šťovík koňský a žabník jitrocelový. Louky jsou i hnízdištěm kriticky ohroženého ptáka břehouše černoocasého a silně ohrožené bekasíny otavní.
prostředí, ve kterém se nachází mnoho tůní a kanálů je příznivé pro rozmnožování obojživelníků a plazů.

niva řeky Opavy
Při návštěvě zámeckého parku ve Velkých Hošticích máte pocit, že jste se ocitli v jiném světě, zvláště když do něj sestoupíte z rušné silnice směr Opava - Hlučín. Kouzelnou část obce tvoří toto místo s mlýnskou strouhou, které volně navazuje na okolní krajinu v nivě řeky Opavy.

Celková délka řeky Opavy od pramene až po ústí do Odry je 132 km, průměrný roční průtok 17,2 m3 za sekundu.
Pramení u Vrbna v Hrubém Jeseníku, vzniká spojením Bílé, Střední a Černé Opavy, na území okresu vstupuje východně od Úvalna v nadmořské výšce 285 m.
Sleduje česko-polskou hranici (s výjimkou úseku u Holasovic) až po Opavu Vávrovice.
Délka toku na území okresu je 59 km, okres opouští u rybníka Štěpán jižně od Hlučína a pak se po 4 km vlévá do Odry v nadmořské výšce 209 m.
Její údolí je široké, otevřené s výraznou údolní nivou. Jezy jsou vybudovány na území okresu v Brumovicích, Holasovicích, Držkovicích, Vávrovicích (2), Opavě  městě, Komárově, Štítině, Lhotě u Opavy, Smolkově, Háji ve Slezsku, Jilešovicích a Dobroslavicích.

Německá ?Moravsko-slezská společnost pro povznesení zemědělství, přírodovědy a vlastivědy? v roce 1817 vyhlásila v Brně prémii na objevení ložiska sádrovce na Moravě a ve Slezsku. V roce 1848 upozornila na tuto, pro zemědělství důležitou surovinu, společnost ?Silesia? v Opavě. V roce 1949 byly objeveny ve Slezsku dvě ložiska sádrovce, a to v Kateřinkách a v opavském městském parku. V roce 1853 byl objeven na místě současného Stříbrného jezera nehluboko pod povrchem sádrovcový horizont o mocnosti 17 m, z ekonomických i technických důvodů (značný příliv vod) byla těžba definitivně ukončena v roce 1965.
V r. 1962 byl v Kobeřicích otevřen povrchový sádrovcový důl.