Příroda Hlučínska

Území opavského okresu patří do provincie Česká vysočina, rozčleněné do několika geomorfologických jednotek. Severní, plošně nevelký region, Opavská pahorkatina, patřící do oblasti Slezská nížina, se táhne v širokém pruhu od Ostravy k Opavě a odtud úzkým pruhem až ke Krnovu. Má dvě části, na jihu je tvořena Poopavskou nížinou, severní část pokrývá Hlučínská pahorkatina, která vznikla v důsledku glaciálních vlivů.
Na tomto území se nacházejí následující chráněná uzemí.

Přírodní rezervace Hněvošický háj (vyhlášena v roce 1969)
Chráněné území, které se nachází asi 1 km západně od Hněvošic, bylo vyhlášeno z důvodu uchování významného území, výskytu rostlin, například zapalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides) a hvězdnatce čemeřicového (Hacquetia epipactis). Tyto rostliny, patřící do karpatské květeny, zde dosahují severozápadní hranici svého rozšíření. V bylinném patře je hojná ostřice chlupatá, sasanka hajní, mokrýš střídavolistý a prvosenka vyšší.
Dobohabrový les s příměsí břízy, místy i buku a lípy, má bohaté keřové patro. Tvoří ho líska obecná, střemcha hroznovitá, krušina olšová.

Přírodní rezervace Dařanec (vyhlášena v roce 1969)
Nachází se v lesním komplexu vpravo do silnice Vřesina - Píšť, asi 4 km jižně od Píště v okrese Opava.
Důvodem ochrany je uchování typického habrodubového porostu přirozené lesní skladby Slezské nížiny. Nestejnověký les roste na glaciofluviálních sedimentech Ostravské pánve. Jsou v něm zastoupeny dub, habr, lípa, bříza, ojediněle smrk. v keřovém patře je hojná líska obecná, jeřáb ptačí, krušina olšová, hloh ostrotrnný a lýkovec jedovatý.
Při průzkumu mechorostů v roce 1992 (Duda) bylo v rezervaci zjištěno 28 druhů mechů a játrovek.
Uprostřed rezervace na křižovatce lesních cest, zaujme návštěvníka mohutný, vykotlaný a zevnitř vypálený dub letní, u kterého je menší bludný balvan s vytesaným nápisem "Mechtilger Eiche". Stáří dubu se odhaduje na 500 let.

Přírodní rezervace Černý les I - II (vyhlášné v roce 1970)
Dva samostatné lesní celky chráněných území v komplexu lesů najdeme asi 3 km od Šilhéřovic. Vlhká bučina s dubem letním reprezentuje přirozené lesy Oderské nížiny.
V prvé části jde o přestárlý, jen málo zmlazující porost. Ve druhé části, zvané komora, naopak porost bohatě zmlazuje a má pralesovitý charakter.

Přírodní rezervace Štěpán (vyhlášena v roce 1994)
Chráněné území je poslední vodní plochou podél železniční tratě z Opavy do Ostravy, bývalé jilešovsko - děhylovské soustavě rybníků napájených z řeky Opavy mlýnským náhonem od Jilešovic. V současnosti však vodu do rybníka obstarává jen potůček na jihozápadní straně. Po ukončení chovu ryb se už nevypouští, zanáší se a hladina postupně ustupuje. Nyní tvoří pouze necelou polovinu původní plochy.
Vedle vodní plochy jsou přírodovědně hodnotné přilehlé luhy s olšinami, ve kterých se nachází jedinečná asociace vodní a mokřadní flóry. V květeně zaujme kosatec žlutý, leknín bělostný, stulík žlutý nebo žabník trávovitý. Na hladině rybníka se vznášejí kriticky ohrožená kapradina nepukalka plovoucí (Salvinia natans) a kotvice plovoucí (Trapanatanis natans), která vytváří  na hladině dekorativní růžice listů s kosočtverečnou čepelí. Jejich řapíky jsou nafouklé a slouží jako plováky. Staré, prázdné plody (oříšky), velké 2 - 3 cm, s trny do čtyř stran, jsou vyplavovány na mělčinu.
Vodní plochy a mokřady, které tvoří rozsáhlé porosty rákosin a ostřic, s přilehlými mokrými loukami, hostí pestré ptačí a hmyzí společenstvo. Například zde bylo pozorováno na 160 druhů ptáků,  z toho 86 hnízdících.

Přírodní památka Hranečník (vyhlášena 1990)
Vyhlášením  této přírodní památky nedaleko Píště  se podařilo chránit celý biotop, to znamená porostu borovice lesní a hnízdiště volavky popelavé. V roce 1965 zde hnízdily dva páry, v roce 1990 už 134 páry.