Javor u Domu dětí a mládeže v Hlučíně

Jediný javor mezi památnými stromy v okrese Opava, a jeden ze dvou památných javorů v Moravskoslezském kraji, roste v zahradě Domu dětí a mládeže v Hlučíně. Děti, které svůj talent a zájmy rozvíjejí ve specializovaných kroužcích, si určitě všímají jeho proměny během roku.
Nápadné jsou nejen jeho žlutozeleně zbarvená květenství, která se objevují ještě před rozvinutím listů, ale i listy samotné, které u javorů mléčných dostávají na podzim žlutou až červenožlutou barvu.
Sám javor vybízí mladé přírodovědce k fenologickému pozorování. Zaznamenávání časových údajů ve vývoji květů a listů, je nejlepší způsob poznávání mnoha tajemství, která by jinak před nimi zůstala skryta. Pozorování zahájíte v den, kdy se začnou otevírat květní pupeny a rozvine se květenství, které má botanický název lata. Potom si začnete všímat listových pupenů, které se otevřou dvěma vstřícnými šupinami, aby se mohly řasnatě složené listy rozvinout. Další záznam učiníte v den, kdy si někdo z dětí poprvé všimne malých plodů, které pomalu vyrostou do dvounažky s dvěma plochými semennými pouzdry se dvěma křídly.
Na podzim si  zaznamenáme den, kdy dvounažky, jako maličké vrtulníky, začnou ve větším množství odlétávat se stromu. Všimneme si důmyslného zařízení, které zajistí, i při slabém větříku, že se semeno dostane do větší vzdálenosti od stromu.
Současně si zapíšeme den, kdy začínají žloutnout listy, a kdy začnou opadávat. Noční náhlé snížení teploty opad listů urychlí.
Celý proces opadu listů se dá vysvětlit stručně takto. V místě nasedání řapíku ("stopka listu") se vytvoří odlučovací vrstvy buněk. Ty se "rozpustí" a list drží na větvičce jen cévními svazky. Tíhou listu, účinkem větru a deště se přetrhnou. Vzniklá rána se zahojí a po řapíku zůstane jen jizva.

Co se děje v listech na podzim?
Podzimní zbarvování listů je výsledkem chemické reakce, při které mají důležitou roli barviva, stejně jako počasí. Na podzim přestávají listy stromů růst a asimilovat. Chlorofyl, který propůjčil zelenou barvu listů mizí. Přitom se odhalují žluté karotenoidy, které vynikají u jilmů, bříz, lip a topolů. Při náhlých ochlazeních se za přítomnosti cukrů tvoří množství anthokyanů.  Proto svítí javorové a dubové listy tak jasnou červení. Tato pestrá paleta barev činí listnaté dřeviny na podzim velmi atraktivní.

Na tomto místě pojednáme o ptáku, který je velmi populární a snad se nenajde nikdo, kdo ho nezná. Určitě to nebudou zahradkáři, kteří mu zazlívají, že si rád pochutnává na zrajícím ovoci. Je to kos černý. Zabíjet kosy je bezúčelné, protože se vzápětí na uvolněné  místo nastěhují kosi ze sousedství. V dřívějších dobách byl kos pták stěhovavý, s rozvojem měst se do nich nastěhoval,  a protože zde najde  i v zimě dostatek potravy, stal se z něho pták stálý. 

Jeho nádherný zpěv, srovnatelný se zpěvem slavíka, někteří tvrdí, že ho předčí v bohatství melodií, nám oznamuje příchod jara. Dokonce často jaro předběhne a začne zpívat ve městech i v noci a uprostřed zimy. Ošálí ho stále pouliční osvětlení, které prodlouží den a délka dne ovlivňuje činnost pohlavních žláz. Zpěvem si takto předčasně začne ohraničovat  svůj hnízdní okrsek. Svůj rajón, ve kterém bude sbírat pro svá budoucí mláďata potravu. Z něho pak vyhání nejen ostatní kosy, s nimi bojuje velmi urputně, protože oni především budou hledat ke krmení svých mláďat  stejnou potravu. Jsou přirozeně  jeho největší konkurenti. Vyhání však i vrabce a nebojí se ani hrdličky.
Stále hovoříme o kosích samečcích, kteří jsou matně černí a mají žlutý zobák. Samičky jsou černohnědé a zobák má tmavší.
Lesní populace kosů si staví hnízdo ve vidlici stromů nebo v úžlabí větví. Městští kosi si místo pro hnízdo snad vůbec nevybírají. Zahnízdí v živém plotě stejně dobře, jako na parapetu okna v kůlně, či na balkoně v truhlíku. V tomto případě to nemá daleko pro mokrou hlínu, kterou použije k vymazání svého hnízda  blátem.

Na vejcích sedí většinou jen samička. Mláďata se vylíhnou po 11 až 14 dnech sezení a po dalších asi 14 dnech opouštějí hnízdo. Opouštějí je, i když ještě neumí létat a dalších 14 dnů na rodičích vyprošují potravu pronikavým voláním. Nikdy se nesnažte dávat jakákoliv ptačí mláďata do hnízda, i když bezpečně víte, že je jejich. Rodiče je najdou podle hlasu. Je tu však jedno velké nebezpečí, toulavé kočky.

Kos je specialista na lov žížal. Zkuste ho někdy pozorovat. Je trpělivý a dokáže žižalu unavit, stejně jako rybář rybu. Málo kdy se mu podaří ji přetrhnout.