Guntramovické duby

	Guntramovický dub 1.

Ke Guntramovickým dubům, také též zvaným Laudonovy duby se  dostanete po polní cestě, která odbočuje ze silnice Budišov nad Budišovkou v obci Guntramovice. Odbočka vlevo vás nejdříve povede do strmého svahu přes dvůr statku a potom údolíčkem až k dubům, které patří v okrese k nejkrásnějším a zároveň nejstarším. Cestou si všimněte starých, košatých lip na hranicích gruntů, kterými by se mohla pyšnit kterákoliv obec a možná by se jinde dostala na seznam chráněných stromů. Památný strom označený jako Guntramovický dub číslo 1 je pod svahem, na kterém je řada bříz. Ty jsou dobrým orientačním bodem.

Ten druhý Guntramovický dub číslo 2 nepotřebuje žádný orientační bod. Od prvního, mohutného dubu ho uvidíte ihned. Jeho obrovská koruna na sebe dokáže lehce upozornit. Připomínáme, že je opravdu lepší jít polní cestou, i když vás bude svádět podívat se na tyto krásné stromy z různých stran. Elektrické ohradníky jsou všude a dávají vědět, že všude kolem jsou pastviny. Dokonce se může stát, že zrovna k druhému dubu bude cestička přehrazena drátem.

Guntramovický dub 2.

Na obloze určitě uvidíte siluety kroužících kání, poštolek obecných a jiných dravců, kteří mají na pastvinách dostatek potravy. Z hlediska potravních nároků můžeme naše dravce spolu se sovami rozdělit do dvou ekologických skupin.
Do první skupiny patří káně lesní, která je součástí krátkého, jednoduchého potravního řetězce: rostliny, hraboš polní, káně lesní. Krátký potravní řetězec nedovolí hromadění jedovatých látek pozdním účinkem, protože drobní savci žijí krátkou dobu a vystřídají během roku několik generací. Potrava dravců této první skupiny je relativně nezávadná, jsou však ohroženy akutními jednorázovými otravami. Že je tomu tak, způsobuje skutečnost, že poštolka obecná a káně lesní patří mezi naše nejhojnější dravce.
Představitelem druhé skupiny je sokol stěhovavý. Tito dravci stojí na konci potravního řetězce, který je delší a složitější: rostliny, hmyz, hmyzožravý pěvec, dravec.
V každém článku řetězce se akumulují jedovaté látky. Například hmyzožraví ptáci žijí deset i více let a v jejich těle se za tu dobu akumuluje větší množství jedovatých látek než u krátce žijících hrabošů.

Bekyně velkohlavá (Limantria dispar), je závažným škůdcem doubrav. Housenky způsobují rozsáhlé holožíry.
Obaleč dubový (Tortix viridana) se při přemnožení stává škůdcem dubů. Housenky se živí listy.
Nosatec dubový (Curculio glandium Marsh.), larvy vyžírají žaludy, které předčasně opadávají.
Zobonoska dubová (Attelabus nitens Scop.), svinuje listy dubu do trubiček a do nich klade vajíčka. Larvy se živí listy.

Co se odehrálo v roce 1758 u Guntramovic?
Pruský král Bedřich II. obléhal r. 1758 Olomouc. Když v jeho ležení docházely potraviny a střelivo, nechal je přivézt asi 5000 vozy, které doprovázelo 10 000 vojáků od Opavy. Úkolem rakouského generála Laudona a Siskovitze bylo toto vojsko zajmout a vozy se zbožím zkonfiskovat.

28. června zaútočil Laudon na Prušáky u Guntramovic a v koloně zavládl takový zmatek, že celý 29. červen se kolona dávala do pořádku. Když se 30. června vosko s vozy dalo opět do pohybu, napadl je Laudon z jedné strany a Sisko z druhé strany, takže Prusům nezbylo nic jiného, než se stáhnout zpět do Opavy, avšak Rakušané ukořistili 4000 vozů a 6 kanonů. Z ukořistěných peněz posla Laudon udajně milion tolarů do Vídně. Bedřich II. po válečné poradě 1. července odtáhl od Olomouce a vrátil se se svým vojskem do Pruska.

Na místě bojů stojí od roku 1858 železný kříž. Vypravuje se, že ve zmatku v bojích se podařilo některým vozkům ukrást z vozu, na kterém byla válečná pokladna, soudky se zlatem a zakopali je v okolí. Tito lidé pravděpodobně zahynuli v boji a mnohý vděčí za svůj blahobyt právě těmto nálezům. A rotože nejvíce zlata bylo vykopáno v okolí staré lípy na Červeném vrchu, říká se jí "zlatá lípa".
Všechny pověsti o "zlaté lípě vznikly mnihem později, protože v době Sedmileté války to byl teprve mladý stromek, zdaleka neměl tak mohutný kmen, rozvětvené kořeny a hustou korunu, jak se o tom vypráví v pověstech.

Ernst Gideon Laudon, se šlechtickým titulem baron pocházel z Livonska. Sloužil v ruské a od roku 1741 v císařské armádě. V sedmileté válce (1756-1763) zvítězil u Domašova, Kunersdorfu, Ladshutu, dobyl Svídnici a úspěch slavil i u Guntramovic. V letech 1769-1772 byl velitelem na Moravě a ve válce o dědictví bavorské byl velitelem armády. Vrchním velitelem byl proti Turecku, dobyl Bělehrad a od roku 1790 byl vrchním velitelem císařské armády.