Význam a symbolika dřevin

Už naši předkové vysazovali u své chalupy lípu a měli pro to dostatek dobrých důvodů.
Tento náš národní strom jim poskytoval stín, suchými větvičkami topili, z jejího lýka vyráběli provazy a z měkkého dřeva vyřezávali hračky. Sloužila jako hromosvod. Její kořeny vysušovaly chalupu a hustá koruna zachycovala prach. Z lipového květu vařili léčivý čaj. Květy lípy poskytovaly včelám nektar a pyl k výrobě medu.
Aniž věděli cokoliv o významu kyslíku, oxidu uhličitého, vody nebo slunci při fotosyntetické asimilaci, činili tak, stejně jako jejich rodiče. Nic netušili o skleníkovém efektu a globálním oteplování. Jen se snažili naplnit přísloví "Postav dům, zasaď strom a zploď syna". Samozřejmě se tato moudrost nemůže brát doslova.
Nyní ale mnohdy stačí, aby  alespoň  strom, který byl před desítkami či stovkami let v dobré víře vysazen, zbytečně jejich synové a vnuci z mali-cherných důvodů nepokáceli.
Stromy jsou nenahraditelnou součástí životního prostředí člověka a se zvyšujícím věkem se jejich hodnota zvyšuje. Mnozí z nás si ani neuvědomují, že jejich život mnohdy zdaleka přesahuje život jedné lidské generace. Stromy jako živé připomínky historie si zaslouží úctu.

Většina národů má ve svém znaku nějakou přírodninu, zvíře nebo rostlinu, a to většinou strom.
V kolébce naší civilzace v oblasti mezi řekami Tigridem a Eufratem v Mezopotamii uctívali Sumerové kosmický strom Huuppu, zasvěcený bohyni Ištar. Strom poznání dobrého a zlého rostl v bibickém ráji. Kananejci  uctívali svaté háje, ve kterých tryskaly svaté prameny.
V budhismu je uctíván svatý fíkovník, pod kterým Gautama došel osvícení a stal se budhou (strom bódhi). Židé prováděli svůj kult ve volné přírodě na vyvýšenině pod posvátným stromem  dubem,nebo terebrintem, palmou nebo tamaryškem.
V babyloně uctívali palmy, olivy a vinnou révu. Palmu v Egyptě uctívali jako strom života.
Známý je epos o posvátné jabloni se zlatými jablky v háji Hesperidek nebo jabloň  rostoucí na Pláni blaženosti u Keltů.
Keltové uctívali i dub Bagritas, jako atribut hromovládného hlavního božstva. Paralela je u Slovanů, také uctívali dub jako sídlo Perunovo. Lípa byla označena našim národním symbolem teprve  až v době obrozenecké, např. Janem Kollarem. Národním stromem u Němců je dub, např. Libanonci cedr. Řekové uctívají olivovník, v antickém Řecku byl uctíván svatý dub v Dodoni, zasvěcený bohu Diovi. Šumění jeho listů věštilo osud.