Vývoj lesních porostů v době poledové

Zbytek původního lužního lesa na Opavsku u potoka Hvozdnice ve Slakovském lese a jen několik málo původních bukohabrových lesů ve vyšších polohách nám zůstaly jako památka na lesní porosty, které pokrývaly oblast dnešního opavského okresu v minulosti.
Vraťme se však na konec poslední doby ledové před 12000 lety. Nastává pozvolné oteplování a tundra začíná pomalu přecházet k lesním porostům.
Nejmladší geologické období pleistocénu dryas  bylo rozdělené dvěma interstadiály böllingem a allerödem charakteristické přechodným zvýšením teploty.
Ke vzniku lesních porostů dochází během preboreálu před 8 000 lety. Toto období pokládáme za začátek holocénu. Je charakteristické porosty borovice s břízou. Z východu se k nám dostává smrk, který koncem tohoto období zasahuje až do východních Sudet.
V následujícím boreálu dochází k dalšímu oteplování a začínají se prosazovat mnohé listnaté dřeviny jako líska, jilm, lípa, javor, jasan.
Na konci boreálu a začátku atlantika byla teplota vyšší než dnes. V příznivých  klimatických podmínkách dochází na pahorkatinách a v podhůří k rozvoji smíšených doubrav. Ve vyšších polohách zůstává smrk a modřín a od jihu začínají pronikat buk a jedle. Horní hranice pásma doubrav byla o 300 až 400 m výše než dnes. Habr a babyka byly rozšířeny mnohem více.
Během atlantika dochází ke zvyšování srážek a zvlhčování. Mírné ochlazování ustaluje během sub-boreálu a subatlantika horní hranici pásma doubrav na dnešní, to je kolem 500 m n.m. Teplota se shoduje s dnešní. Podíl smrku v horských lesích se začíná zvyšovat a to během celého posledního období subatlantika.
Během holocénu došlo k zalesnění celého území. Souvislý lesní porost je prvními zemědělci  narušován v nižších polohách na úpatích pohorkatin se sprašovými pokryvy, na kterých začínají obdělávat políčka. S rostoucí hustotou osídlení vznikají zemědělské enklávy v původním pralese. Nastává odlesňování.
Počátkem novověku bylo lesů možná méně než dnes. Ve středověku dochází i ke změně druhového složení. Zvláště jedle nahrazuje dřeviny na vytěžených plochách a stává se tak na konci středověku a začátkem novověku nejrozšířenější dřevinou. Obrovská spotřeba dřeva během průmyslové revoluce přinutila člověka starat se o les. Vysazují se však především stejnověké, rychle rostoucí, smrkové porosty. Člověku nejdéle odolá-valy lužní lesy, protože jejich zúrodnění vyžaduje velké náklady - odvodnění, výstavba hrází atd.
A jsme opět u zbytku původního opavského lužního lesa na Hvozdnici.