Vývoj, život, růst a funkce stromu v lese

Rostliny přeměňují světelnou energii v energii chemickou v reakci, která se nazývá fotosyntéza. Jedná se vůbec o nejdůležitější chemický proces na naší zeměkouli.
Začátek objevování fotosyntézy patří sklonku 18. stol. Složení vzduchu tehdy ještě nebylo známo. Vědělo se sice, že zvíře pojde v uzavřeném prostoru, ale nikdo zatím nevysvětlil proč tomu tak je. Teprve až v roce 1774 objevil angličan Joseph Pristley kyslík, který živočichové potřebují ke svému životu a při dýchání vydechují dusivý oxid uhličitý. Dokonce objevil, že rostliny tento proces dovedou obrátit a kyslík, spotřebovaný  zvířaty nebo lidmi, obnovují.
Chemické rovnice fotosyntézy a dýchání se podařilo formulovat mnohem později. Obě  vyjadřují dva základní procesy, které probíhají v zelených rostlinách. Odhalují tajemství fotosystnézy  a získá-vání energie ze světla. Zelené rostliny využívají sluneční energii k výrobě cukrů a kyslíku z oxidu uhličitého a vody.
Zároveň však tento proces dovedou obrátit. Cukry pomocí kyslíku spalují a uvolněnou energii, absorbovanou ze světla, využívají pro svůj růst a rozmnožování.  V tomto případě jsou oxid uhličitý  a  voda vedlejším produktem.
Světelná energie se může cestou fotosyntézy převést v energii chemickou ihned, nebo kdykoliv později, podle potřeby. Energie je zde dosažitelná        v chemicky velmi stálých cukrech. Může se skladovat dokonce milióny let, například v uhlí, které nakonec využívá člověk, aby zahřál svůj dům.
Fotosyntetická reakce je velmi složitá a není cílem této publikace ji dopodrobna vysvětlovat. Na závěr tedy jen velmi důležitá poznámka. Světlo nepůsobí přímo na vzdušný oxid uhličitý, ale na vodu, jejíž molekulu rozbíjí. Právě při tomto ději má důležitou úlohu chlorofyl.
Cukry, kterých se vyrobí na světě díky fotosyntéze, mnoho miliard tun ročně, se v rostlinách vyskytují ve dvou formách. Celulóza je tvořena dlouhými řetězci molekul a je vestavována do buněčných stěn. Rostlina tak roste.
Druhá forma - škrob je velkoskladem cukrů. Ukládá se u stromů například v semenech a je prvním zdrojem energie při klíčení rostlin.
Celulózu nemohou štěpit ani rostliny ani živočichové. Býložravcům při tom pomáhají, až na malé výjimky symbiotické bakterie, které u nich žijí v trávícím traktu.
Veškerá dřevní hmota v lese se může rozložit na anorganické látky jen díky určitých druhů hub a několik málo druhů baktérií. Ty se opětně dostávají do koloběhu látek a energií v celém složitém potravinovém řetězci lesa a potažmo celé biosféry naší Země.