Přírodní poměry Opavska

Přírodní poměry Opavska
Značnou část Opavska tvoří Poopavská nížina, která se rozkládá v široké říční nivě řeky Opavy a jejích přítoků. Přímo v této nivě a na jejích okrajích se nacházení tato chráněná území.

Přírodní rezervace Hvozdnice (vyhlášena roku 1988)
Chráněné území ve Slavkovském lese jihozápadně od Opavy je cílem přírodovědných vycházek nejen obyvatel blízkého Slavkova, Štáblovic či Uhlířova, ale i milovníků přírody z Opavy a širšího okolí. Území s bohatou květenou, zvířenou a velmi zajímavou geologickou minulostí využívají v rámci výuky přírodopisu a ekologie i školy.
Lužní les má své kouzlo v každou roční dobu, jarní aspekt  je však výjimečný. Ve velkém množství rozkvétá dymnivka dutá, sasanka hajní a pryskyřníková, zapalice žluťuchovitá, orsej jarní, ptačinec velkokvětý a parazitická rostlina bez chlorofylu podbílek šupinatý.
V lese zaujmou bizarní tvary kmenů jilmu vazu. Stromové patro dále tvoří dub letní,  habr obecný, jasan ztepilý, vrby a topoly. Keřové pak střemcha obecná, líska obecná, brslen evropský a bez černý.
Nevhodně vysazený smrk je odstraňován.
Ve stojatých vodách rybníků roste např. závitka mnohokořenná, lakušník vodní a bublinatka jižní. Na ostřicových a zblochanových mokřadech kosatec žlutý, halucha vodní a šípatka vodní. Velmi zajímavá je entomofauna, do které ještě na začátku 70. let minulého století patřil jason dymnivkový. Další ohrožené druhy, modrásci bahenní a očkovaný, na mokřadních loukách poletují. V roce 1993 byl zde objeven holotyp dvoukřídlé mouchy druhu Mimilimosina bicuspis,  podle kterého se určuje nový druh.  Průzkum potvrdil přítomnost skokana krátkonohého, rosničky zelené, čolka velkého i obecného a kříženců kuňky obecné a žlutobřiché. Z ptáků zde hnízdí moták pochop, chřástal vodní, bukáček malý, ledňáček říční a další.
Na své si zde přijde i znalec nebo obdivovatel neživé přírody. V malých lomech, které jsou zařezány do hradeckého souvrství je možno studovat geologii kulmu, souboru břidlic a drob, který před 250 mil. let v období karbonu vnikl sedimentací na dně moře a během alpínského vrásnění vystoupil na povrch. Ve vrstevnaté břidlici se ukrývají otisky tehdejších pravěkých rostlin a zkamenělé schránky hlavonožců a mlžů.
V lužním lese potok mění své koryto a vytváří zákruty  meandry. Na pravém prudkém břehu Hvozdnice je řada pozoruhodných odkryvů celého komplexu čtvrtohorních sedimentů a to původu fluviálního, glacigenního i eolického. Jejich vznik je spojen se sálským zaledněním před 250 tisíci lety. V sedimentech sálské morény (tillech) se nacházejí vsouvky např. skandinávské červené žuly, ale i čedičové bloky z nedaleké Otické sopky. V posledních dobách ledových (warthské a viselské) k nám ledovec nedosáhl, ale způsobil, že  zde byly naváté vrstvy spraše. Na úrodné půdě, která z nich vznikla, se usadili první zemědělci v době neolitu již před 7 000 léty.

Přírodní památka Otická sopka (vyhlášena roku 1991)
Název "Otická sopka" nevystihuje geologickou historii tohoto útvaru. V období třetihor před 65 - 2 mil. lety docházelo k rozlámání kry Nízkého Jeseníku a ve zlomech se na povrch dostávala vyvřelá hornina - čedič. V případě Otické sopky se však jedná o podpovrchově utuhlé těleso, které se vytvořilo před 20 mil. lety. Pravou sopkou je v okrese Opava jen Červená Hora nedaleko Budišova nad Budišovkou. Přírodní památka se nachází na Kamenné hoře, vysoké 311 m, která tvoří hranici mezi Nízkým Jeseníkem a Opavskou pahorkatinou. Odtud se na sever rozkládá část paroviny, kterou protéká řeka Opava fluvioglaciálními nánosy, pokrytými sprašovými hlínami.

Přírodní rezervace Hořina (vyhlášena roku 1948)
Nejstarší chráněné území opavského okresu se rozkládá v údolí jižně od Brumovic směrem k Táboru. Důvodem ochrany je uchování bohatého naleziště šafránu Heuffelova (Crocus heuffelianus).

Přírodní památka Hůrky (vyhlášena roku 1995)
Nachází se poblíž přírodní rezervace Hořina severně od silnice, mezi obcemi Velké Heraltice a Malé Heraltice, v nadmořské výšce asi 440 m. Na hlubších úživnějších půdách vznikla tzv. "heraltická borovice", která s modřínem sudetským tvoří horní patro korun stromů. Vyznačuje se značnou výškou při rovném kmeni a produkcí vysokoobjemové kmenoviny. Dlouhé rovné kmeny byly velmi žádané při stavbě lodí v Hamburku a Terstu.

Přírodní památka Úvalenské louky (vyhlášena roku 1957)
Přírodní rezervace je asi 2,5 km severně od Brumovic.
Důvodem ochrany je uchování přirozeného společenstva slatinných luk pro Poopavskou nížinu. Nejzachovalejší části území jsou pravidelně koseny, jinak by zarostly rákosem obecným. Stromové patro tvoří olše lepkavá, vrby a vitální bříza tmavá.

Přírodní památka Heraltický potok (vyhlášena 1991)
Důvodem ochrany území je rozsáhlý mokřad, porostlý rákosem v zaplavovaném údolí meandrujícího potoka. Rozprostírá se po levé straně vozovky ve směru Opava - Velké Heraltice. Mokřadní vegetace je přirozeným útočištěm živočichů, převážně ptáků, v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině. Mezi drřevinami převládají staré vrby a olšiny.

Přírodní rezervace V Kalužích (vyhlášena roku 1988)
Ukázka mokřadní biocenózy pro krajinu plošin, kde pod mokřadním ekotypem borovice lesní dominuje tráva bezkolenec rákosovitý. Tato přírodní rezervace se nachází severně od silnice Pustá Polom - Budišovice, v jižním okraji lesa Záleští. Smíšený kulturní les má místy až parkový vzhled a dodnes je vidět, že se v něm dobře hospodařilo. Název je odvozen od zamokření části lokality, které se nedaly zemědělsky využít a byly proto ponechány samovolnému šíření dřevin.