Dvoře do Arboreta Moravské Brány v Ratiboři

Příroda v zemědělské krajině

Nabízíme vám projížďku biokoridorem z Arboreta v Novém Dvoře do Arboreta Moravské Brány v Ratiboři, při které poznáte především zbytky původní přírody v zemědělsky intenzivně využívané krajině poblíž česko-polských hranic.

biokoridor je lineární úsek krajiny s vyšší ekologickou bohatostí, který umožňuje migraci organismů, spojuje biocentra a vytváří územní systém ekologické stability krajiny. Představte si, že jste například drobný pěvec stehlík (Carduelis carduelis), který se vydá na cestu z arboreta do arboreta. Až po remízek Gruby budete mít vždy možnost ukrýt se před dravci do korun stromů.

Překonat však pole bez jediné dřeviny, až k tůňce Frajhuby, bude velmi nebezpečné. Uvědomíte si, jak jsou v přírodě důležité krajinné prvky jako pobřežní porosty vodních toků, rybníky, lesíky, remízky a stromy podél cest v polní krajině. V biokoridoru jsou důležitá biocentra, která svou zachovalostí, příhodnými podmínkami a ekologickou rozmanitostí umožňují výskyt přirozených rostlinných a živočišných společenství.

Původní biotopy se již v naší krajině nevyskytují, musíme se spokojit s těmi alespoň poněkud přirozenými. To platí nejvíc o zemědělské krajině, kterou lidská činnost poznamenala nejvíce. Nestačí jen chránit, to co zbylo, ale vysazováním dřevin stromořadí a zakládáním remízků polní krajinu ozdravovat.

Ještě než se vydáte na poznávací túry, seznamte se ve stručnosti s charakteristikou přírodních poměrů sledované oblasti. Z geomorfologického hlediska můžeme území okresu rozdělit na dvě zcela odlišné části. Na jihozápadní plošinu Nízkého Jeseníku, kde se koncem prvohor rozkládalo moře, po kterém zde zbyly horniny - droby a břidlice (souhrnně zvané kulm) usazené na jeho dně a část severovýchodní, která byla ve čtvrtohorách ovlivněna elsterským (před 600 000 lety) a sálským ledovcem (před 300 000 lety).

My sledujeme biokoridor, který prochází především tou druhou částí, kde nalézáme doklady o dobách ledových a meziledových. V poslední době ledové, zvané viselské, k nám ledovec nezasáhl, ale severní větry sem navály mocné vrstvy původně vápnitých spraší. Během času byly odvápněny a daly vznik sprašovým hlínám, ze kterých vznikly velmi úrodné půdy. Není proto divu, že doklady o osídlení prvních zemědělců z mladší doby kamenné (neolitu) nacházíme v Kateřinkách, Oldřišově, Hněvošicích a dále na území Polska.

Sprašové hlíny jsou využívány k výrobě cihel. Do roku 1979 se cihly vyráběly v Hněvošicích. Prakticky v každé vesnici v naší sledované oblasti se těžil písek jako čtvrtohorní sedimentz ledovcových jezer. Opavští stavebníci těžili v Grubách písek a štěrk ještě v padesátých letech. Nyní jsou zarostlé a slouží jako lesní remízky v polích u hranic s Polskem.

Památníky na doby ledové jsou bludné balvany. Největší z červené severské žuly o hmotnosti 10,7 t, nalezený v pískovně na Palhanci, byl 25. 7. 1958 usazen v opavském parku na Praskově ulici. Stalo se tak z podnětu Čs. společnosti zeměpisné a Slezského zemského muzea v Opavě. Na trase biokoridoru nalezneme i ložiska sádrovce, která vznikla jako sediment v zálivech třetihorního moře. První byla objevena v Kateřinkách a opavských Městských sadech v r. 1849.

Po ukončení těžby sádrovce na místě Stříbrného jezera byl v Kobeřicích /36/ odkryt největší povrchový sádrovcový důl ve Střední Evropě. Ložiska tohoto nerostu jsou zjištěna ještě v Hněvošicích /30/ a v Sudickém výběžku.

Rostlinstvo a živočišstvo je v biokoridoru pestré a jeho spektrum je samozřejmě bohatší v biocentrech než v zemědělské krajině. Podél vodních toků a v jejich blízkosti rostou oše (Alnus), jasany (Fraxinus), topoly (Populus), vrby (Salix). V lesních remízcích byl vyszován smrk (Picea) a borovice (Pinus). Roste v nich i dub (Quercus), bříza(Betula), javor (Acer) klen (pseudoplatanus) i mléč (platanoides). Podél polních cesta pevnůstek, vybudovaných vletech 1935 - 1938, roste bez černý (Sambucus nigra). V polícha v remízcích žijí např. koroptev (Perdix), bažant (Phasianus), čejka (Vanellus), káně (Buteo),poštolka (Falco tinnunculus), straka (Pica), skřivan (Alauda), vrabec polní (Passer montanus). Ze savců srnec (Capreolus), prase divoké (Sus scrofa), kuna skalní (Martes foina), liška (Vulpes),ježek (Erinaceus), křeček (Cricetus), hraboš (Microtus), hryzec (Arvicola), zajíc (Lepus).

Nezastupitelnými přirozenými biokoridory jsou velké řeky s pobřežními porosty. V našem biokoridoru je to řeka Opava /20/, která má od pramene až po ústí do řeky Odry /45/ délku132 km, průměrný roční průtok je 17,2 m3 za sekundu. Pramení u Vrbna v Hrubém Jeseníku,vzniká spojením Bílé, Střední a Černé Opavy, na území okresu vstupuje východněod Úvalna v nadmořské výšce 285 m. Sleduje česko polskou hranici (s výjimkou úsekuu Holasovic) až po Opavu-Vávrovice. Délka toku na území okresu je 59 km, okres opouštíu rybníka Štěpán jižně od Hlučína a pak se po 4 km vlévá do Odry ve výšce 209 m n. m.

Její údolí je široké, vodní tok však užší než u jejího pravého přítoku Moravice, zato všakhlubší. Jezy jsou vybudovány na území okresu v Brumovicích, Holasovicích, Vávrovicích(2x), Opavě městě, Komárově, Štítině, Lhotě u Opavy, Háji ve Slezsku, Jilešovicích a Dobroslavicích.

Řeka Odra /45/ odvodňuje celé území opavského okresu do Baltského moře. Pramení v Oderskýchvrších v okrese Nový Jičín. Délka 861 km. Rozsáhlé lužní lesy kolem jejího toku bylyu nás v r. 1991 vyhlášeny jako Chráněná krajinná oblast Poodří. V Polsku je přírodovědněvelmi hodnotná Přírodní rezervace łężczok v přírodním parku na pravém břehu Odry. Hranici s opavským okresem tvoří Odra v délce 13 km mezi Podlesím a Klokočůvkem severně od Vítkova a v délce jednoho km u Bohumína, kde vstupuje na polské území.