Kateřinský potok

Kateřinský potok je jeden z mnoha potoků v zemědělské krajině, který byl velice necitlivě regulován a částečně i zatrubněn v rámci melioračních opatření k zintenzivnění zemědělské výroby. V průběhu času byly v naší republice takto upraveny a zkráceny řeky a potoky průměrně o jednu třetinu. Voda betonovými koryty rychleji odtéká, vodní cyklus se urychluje a důsledkem tohoto špatného hospodaření s vodou jsou častější povodňové události. Kvalita vod taky výrazně klesla. Samočištění velice dobře funguje na delších klikatých tocích, kde se voda lépe okysličuje a vodní rostliny a živočichové odpad spotřebují. Vody Kateřinského potoka jsou velmi znečištěné a odporně zapáchají. Na vině je eutrofizace. Nadměrný přísun minerálních živin do vodních ekosystémů, zejména dusičnanů a fosforu z přehnojených polí nebo detergentů z lidských sídel, způsobuje rozvoj zelených řas a bakterií. Ty znehodnocují vodu pro ostatní organizmy. detergenty, jako prací a čisticí prostředky, snižují povrchové napětí vody. I ve velmi nízkých koncentracích vytvářejí na vodě pěnu, zamezují výměně plynů mezi vzduchem a vodou, jsou pro vodní živočichy toxické, odmašťují ptákům peří, čímž působí jejich hynutí apod. Samočisticí schopnost vody na detergenty nestačí. Ale vraťme se k melioraci. Meliorace je tedy technický zásah do krajiny pro obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti půdy. Jedná se o závlahu, odvodnění nebo různá půdoochranná opatření. Díky "melioraci" mohly vznikat první civilizace v povodí velkých řek, a to už v letech kolem 6 000 před naším letopočtem.

Odvodňování mělo v dnešní době většinou podobu umělého vysoušení bažin, močálů, slatin aj. Je technicky snadné, proto se často provádělo nad únosnou míru. Vyvolává podstatné změny v krajině. Snižuje hladinu podzemní vody, vlhkost v půdě klesá, mizí vlhkomilné a naopak přibývají suchomilné druhy rostlin (desertifikace krajiny). Mimořádně nebezpečné je odvodňování pramenných oblastí ve vrchovinách a podhůří. V roce 1950 bylo u nás evidováno 1 300 000 hektarů mokřadů, během necelých 50 let se ?podařilo? toto množství snížit na méně než třetinu. Zemědělská velkovýroba způsobila degradaci půdy. Stále častěji se však začínaly ozývat hlasy, že se k přírodním zdrojům nemůže takto přistupovat. Bylo rozhodnuto, že se musí opět zvýšit retenční schopnost krajiny a vyřešit kritický nedostatek pitné vody. Po roce 1990 se proto začaly prosazovat krajinotvorné programy, revitalizovat vodní toky, rušit zatrubnění potoků, obnovovat mokřady. To vše za účelem zlepšení rozkolísaných odtokových poměrů, pro záchranu biodiverzity a přírodního a hlavně estetického bohatství pro další generace. Snad se i Kateřinský potok někdy dočká revitalizace. Zatím v něm moc života není. Na okolních polích však pravidelně přelétávají čejky chocholaté a v polích blíže k pramenu loví hmyz konipas luční.