Mytologie vody a řek

To, že voda ovlivňovala lidstvo a civilizace a že si ji velmi vážily, svědčí mnoho mýtů, které jsou stálé živé. Už starověké civilizace Mezopotamie a Egypta pěstovaly kult velkých řek.

Řekové a Římané stavěli vodním božstvům oltáře i posvátné háje a přinášeli oběti studánkám, řekám,jezerům, pramenům.Ale hovořme o vztahu našich předků k našim vodám. Slované měli vodu ve velké úctě. Kolem řek vznikaly obchodní stezky, patří sem i jantarová stezka směřující od Baltu do Středomoří. Naši předkové si vody vážili, protože bez ní člověk vystaven nečistotě a umírá vyprahlostí. Na druhé straně si uvědomovali i její druhou zlou tvář  povodně.  Lidé mají vodu rádi, ale zároveň se jí bojí. Proto přinášejí pramenům, řekám oběti. Mnohá poutní místa vznikala nad prameny či studánkou.  Voda se stala součástí křesťanských obřadů ve formě vody svěcené. Voda zahání zlo, neštěstí odvrací nemoc, pomáhá trpícím, zázračně léčí (Lurdy)a ulehčuje umírání.V našem kraji nacházíme také několik poutních míst Moravy a Slezska. Mimo okres Opava, ale nedaleko Opavska se nachází pramen Panny Marie La Salletské v Travné nebo Mariahilf nedaleko Zlatých Hor. V údolí Odry se nachází Mariastein  poutní místo nedaleko Klokočůvků jižně od Vítkova. Občané Opavska znají poutní místo na cvilinském hradišti nad Krnovem nad soutokem řeky Opavy a Opavice.Používání vody k rituálním chování. Křesťanský křest. Kdysi býval křest v přírodě, nyní se odehrává v kostelech.

Do skupiny světců, ke kterým se obraceli lidé v obdobích sucha o déšť patří sv. Jan Křtitel a sv. Vojtěch. Sv. Kryštofa nebo sv. Jana Nepomuckého povolávali na pomoc při povodních Cestovatelé po vodách se obraceli o pomoc ke sv. Mikuláši. Při hašení ohně zase pomáhal sv. Florián. Podle křesťanské tradice tito jmenovaní byli nadáni ovládat mocí vodní živel.Nejznámějším světcem přece jen zůstává sv. Jan Nepomucký, jehož sochy střeží řeky na mnoha mostech. Vzpomeňme ?svatého Johánka? na starém mostě v Budišově nad Budišovkou. Převážně ženskou podobu mají mytologické a pohádkové bytosti, které přebývají v pramenech, řekách, studánkách  a jezerech. Slované měli své víly, rusalky, vodní panny a vodní žínky.

Jsou to okouzlující dívky s dlouhýmí zlatými nebo rusými vlasy. Nádherně zpívaly a tančily. Ovládají věštecká a léčitelská umění. Rodí se z rosy ve chvíli, kdy na nebi zazáří duha. Rusalky bývaly, na rozdíl od víl, spojovány s kultem smrti. Před jejich mocí se lidé chránili některými rostlinami, mátou, libečkem, pelyňkem či dobromyslí. Mužským představitelem vodních bytostí je vodník. Podle českých pohádek je oblečen do červeného nebo brčálového kabátu s velkými šosy a na hlavě má klobouk zdobený kyticí. V Rusku je to holohlavý stařec s nafouklým velkým břichem, na Slovensku z tatranských ples je celý porostlý mechem. Vodník je výtvarně málo zpracovávanou postavou. Jediný vodník sedí v malé kamenné jeskyňce na Stříbrném potoce v osadě Nýznerov na Jesenícku. V Opavě ho máme, střeží dětský bazének na funkcionalistické koupališti z roku 1930-1931 dle projektu Otto Reichnera.