Zámecký park v Hradci nad Moravicí

"Jsem šťasten mohu-li se toulat v houštinách, v lesích pod stromy a skálami, neboť nikdo nemůže tuto krajinu tak milovat jako já. Vždyť lesy, stromy a skály odrážejí ozvěnu, kterou si člověk tak přeje."

Takto popisuje své dojmy z nově upravených parků a z okolní krajiny v roce 1806 Ludwig van Beethoven. Nádherná krajina v okolí zámku na Hradci nad Moravicí a jeho významná minulost, to jsou dva hlavní důvody, které přitahují návštěvníky. Množství nálezů ozdobných i užitkových předmětů z pravěku svědčí o tom, že se muselo jednat o významné sídliště, kterým procházela čilá obchodní cesta, spojující moravské kraje s Polskem tzv. Jantarová stezka. Výhodně položené místo se přirozeně stalo významným opěrným vojenským bodem.

V 10. století zde vzniklo slovanské hradiště. V pozdějších dobách hrál Hradec i důležitou roli jako významné šlechtické sídlo. Snad každého návštěvníka Hradce zaujme příběh mladé a krásné královny Kunhuty, vdovy po králi Přemyslu Otakaru II. Právě zde se dala tajně oddat se Závišem z Falkenštejna. Od r. 1288 drželi Hradec Mikuláš I., nemanželský syn Přemysla Otakara II. a po něm Mikuláš II. V r. 1460 Hradec koupil Jiří z Poděbrad, který jej předal svým synům. Následně se zde vystřídalo několik šlechtických rodů, mezi něž patřili Pruskovští z Pruskova, Neffzernové a v roce 1778 Lichnovští. Ti jej vlastnili s malou přestávkou až do roku 1945.

K výrazné změně dochází až po únoru 1796, po nesmírně zničujícím požáru renesančního zámku. V rámci jeho empírové obnovy dal kníže Alois Lichnovský prostor mezi Bílým zámkem a návrším pod obeliskem upravit do podoby anglického parku. Byl zrušen dřívější pevnostní ráz tohoto panského sídla, strženy hradby a zasypány příkopy. Nově vybudovaná empírová oranžerie na jižní straně Bílého zámku se stává propojujícím článkem mezi zámkem a parkem. Dnes je oranžerie k vidění pouze na olejomalbě J. Kesselheima "Hradec z jihu". Oranžerie byla zbourána v době budování tzv. Bílé věže. Lichnovští prováděli úpravy parku o rozloze kolem 130 ha i v druhé polovině 19. a na začátku 20. stol.

Nechme však zajímavé historie a projděme se rozsáhlým zámeckým parkem a krásným okolím, které je dáno jeho polohou na zalesněném skalnatém ostrohu na severním okraji Nízkého Jeseníku. Toto vyvýšené místo obtékají řeka Moravice a potok Hradečná, do jejichž malebných údolí je pěkný výhled téměř po celé hlavní trase v zámeckém parku. Od roku 1987 jsou zpracovávány regenerační studie a projekty a prováděna postupná obnova parku. Zásadní úpravy probíhají od 80. let 20. století podle návrhu L. Rychtara. Jeho odvážné zásahy do porostu s cílem obnovit průhledy sice vyvolávaly polemiky, ale ukázaly se jako velmi užitečné. Obnovením průhledů do nížinné části parku vynikla prostorová hloubka. 

Průvodce parkem

Chcete-li poznat všechny zajímavosti parku, doporučujeme Vám následující prohlídkovou trasu. Hlavní bránou se dostanete do přední části parku, odkud se vám naskytne pěkný pohled na Bílý zámek. Nejdříve Vám představíme zástupce nepřehlédnutelných vzrostlých stromů kolem levé hradební zdi. Zaujme vás mohutný javor klen, který patří mezi nejstarší stromy v zámeckém parku vůbec. Obřím dojmem na vás zapůsobí dva platany javorolisté, které rozkládají doširoka své mohutné větve. Dobrým poznávacím znamením jsou nejen jejich listy podobné javoru, ale především krémově zbarvené větve sklánějící se až k zemi. Na protější straně parku se nachází dvoukmen více než stodvacetileté červenolisté formy buku lesního.

Přejděme na jihovýchodní vyhlídkovou terasu, ze které se podíváme do údolí Hradečné a na Kalvárii. Zastavte se u mohutné lípy srdčité, kterou zdobí nebo škrtí břečťan popínavý a vysává poloparazit, stálezelené jmelí bílé. Lípa si vaši pozornost zaslouží, vždyť byla inspirací pro Ludwiga van Beethovena, jak píše v eseji "Beethoven in Grätz" kněžna Mechtilda Lichnovská. Je zachycena na reprodukci obrazu R. Alta z 1. pol. 19. stol, na kterém bychom poznali snad jen tuto lípu, po ostatních vzrostlých stromech není ani stopy.

Pokračujeme směrem k Bílé věži. Naladěni diskrétně reprodukovanou vážnou hudbou uvidíte před sebou mírné návrší s tzv. Bílou lávkou. Před ním dominuje socha dívky od M. Durasové z roku 1931. Zde se vám naskytne možnost podívat se do romantického údolí Moravice. Oko vám spočine na zajímavém obrazci, sestaveném z mohutných drobových balvanů a napadne Vás, jak je důležité se někdy podívat na věc z nadhledu. Těm lidem, kteří jsou dole mezi nimi je obrazec utajen.

Podél habrů, lip, borovic vejmutovek, červenolistého buku a skupiny douglasek se dostanete pod Beethovenovo návrší. Zde je na místě připomenout významnou kulturní minulost Hradce pro hudební svět. Na počátku 19. stol., v letech 1806 a 1811, zde pobýval geniální hudební skladatel Ludwig van Beethoven, na jehož počest byl tento vrch pojmenován. U pomníku skladatele rostou krásné tisy.

Pokračujte dále a dostanete se na návrší Franze Liszta, geniálního hudebního skladatele a klavíristy, který Hradec navštívil v roce 1846. U příležitosti jeho návštěvy byly na tomto místě vysazeny borovice vejmutovky, jedna z nejmalebnějších skupin stromů v parku, která zde dožívá jako pamětník slavných časů. Z Lisztova návrší se vám naskytne krásný pohled do údolí řeky Moravice až k Žimrovickému splavu. Na rozcestí mezi oběma vrchy rostou keře pěnišníku měsíčkového, který rozkvétá zjara nádherně žlutě. Před skupinou pěnišníků vás kámen s nápisem Buchen weg upozorní na začátek stezky zvané Bukový chodník. Ten vás po delší, ale pohodlné cestě dovede přírodní částí parku až k rezervaci Kaluža. Nad Lisztovou vyhlídkou se nachází návrší s obeliskem a torzem suchého tzv. "Svícnového" smrku.

Můžete pokračovat po modré značce kolem Medvědí skály na Bezručovu vyhlídku, odkud je nádherný pohled na zámek a opavskou nížinu s městem Opavou v pozadí. Tato, původně Vilémova vyhlídka (Wilhems höhe) byla postavena v roce 1871 na počest návštěvy císaře Viléma I. Návštěvu Hradce císařem Vilémem II. v roce 1912 dokumentuje fotografie panovníka pořízená pod vyhlídkou. Bukové porosty různých věkových stupňů s typickým bučinným podrostem jsou zde opravdu unikátní. Pod jejich korunami roste ostružiník, líska obecná, jeřáb obecný, bez černý i bez červený. Na jaře zde najdeme podle omamné vůně lýkovec jedovatý s růžově červenými květy.Na podzim jej zase prozradí červené plody.

Kromě buků jsou zde dva druhy javorů, z nichž klenů je znatelně více než mléče. Kmeny habru obecného nám prozradí příslušnost k tomuto druhu. Bylinné patro se vyvíjí a rozkvétá v jarních měsících, kdy mohutné koruny stromů bez listí nebrání pronikání slunečních paprsků. Najdeme tu mařinku vonnou, kyčelnici devítilistou i cibulkonosnou, bažanku vytrvalou, kopytník evropský a samorostlík klasnatý. Při cestě zpět kolem Listova návrší můžete projít Údolím liliovníků až k vyhlídce nad řekou Moravicí. Kamenná stavba zvaná "Rondela" vznikla na sklonku 19. století a sloužila ke snadnějšímu sjezdu, otáčení kočárů a míjení vozů na úzké cestě od Bílého zámku na louky v údolí. Současně umožňovala nádherné pohledy na krajinnou kompozici louky, zvané Jízdárna (něm. Reitwiese), sloužící knížecí rodině k projížďkám na koních, odtud i její název.

Přejděme most a dostaneme se na tuto centrální louku, kterou lemuje okružní cesta procházející podél náhonu až k Žimrovickému splavu a zpět podél Moravice. Projděme se po ní. Cestou kolem náhonu budeme obdivovat krásné mohutné duby, lípy a olše. Nelze si nevšimnout skupiny vzrostlých platanů a vznešených modřínů. Cestou ke splavu se nám naskytne nádherný zpětný pohled na Červený a Bílý zámek a vrchní část zámeckého parku. Zaujme nás javor babyka, zjistíme, že některé olše podél náhonu se svou mohutností vyrovnají těm největším stromům v parku.

Na zpáteční cestě k Rondele před námi modříny, lípy duby společně se skupinou mohutných douglasek a bukový les za šumění vod řeky Moravice vytvářejí ?živý krajinný obraz?. Kromě dosud vyjmenovaných stromů rostou ve spodní části parku z listnáčů mohutné exempláře dubů červených v blízkosti vodní elektrárny u mostu přes Moravici, z jehličnanů stará borovice vejmutovka.

U mostu si můžeme zblízka prohlédnout obrazec z kamenných bloků, který je vidět shora od Bílé věže. Autorem abstraktního díla je sochař Václav Charousek z Krnova. Je sestaveno z 60 balvanů o velikosti 1 x 2 m a nese název "Studená výzva". Dalším nepřehlédnutelným uměleckým dílem, umístěným na okraji louky je zvláštní dřevěná konstrukce z fošen. Autor Václav Fiala jej nazval "Věž na poslouchání větru". Práce byly vytvořeny v roce 1998 během 1. mezinárodního sochařského sympozia nazvaného "Jantarová cesta".

Od Rondely pokračujeme k Červenému zámku. Po pravé straně se nám nabídne pohled na západní fasádu Bílého zámku a Fialkovou louku. Hradby a zdi Červeného zámku jsou obrostlé různými druhy popínavých rostlin. Patří mezi ně zvláště břečťan popínavý, jehož 130 let staré silné kmínky, přitisknuté na cihlovou zeď vás upoutají při vstupu na dvoranu. Nepřehlédnete porosty loubince trojlaločnatého, na podzim nádherně ohnivě červeného. Je jím porostlá celá protější stěna Konírny. Loubinec pětilaločný pokrývá stěny garáže. Tolik stručně k jednomu z nestarších a nejkrásnějších parků Slezska.

Zajímavosti o dřevinách

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) byla objevena v roce 1792 výpravou George Vancouvera. Semena byla do Evropy poprvé dovezena v roce 1827 a u nás byla první douglaska vysazena v roce 1842 v tzv. Americké zahradě v Chudenicích. Douglasku objevil jako první anglický lékař A. Menzies (1754-1842), který s anglickou flotilou obeplul Jižní Ameriku a sbíral přírodní materiál na pacifickém pobřeží Severní Ameriky.

Modřín opadavý (Larix decidua) je cenná lesní dřevina. Nejen jako zdroj kvalitního lesního dřeva s typickou červenou kresbou, ale i jako zdroj tzv. benátského terpentýnu a jako významná dřevina krajinotvorná. Pěstuje se po staletí i mimo oblast svého rozšíření, například do Anglie byl přivezen před rokem 1629.

Jedle španělská (Abies pinsaro) je jihošpanělský horský endemit. V přírodě se vyskytuje pouze ostrůvkovitě poblíž Malagy v pohoří Sierra de Ronda. Hustě větvený strom dosahuje výšky až 30 m. Tuhé jehlice 8 - 20 mm obrůstají kolmo a spirálovitě větvičky. V ČR byla poprvé vysazena na Sychrově v roce 1845.

Olše lepkavá (Alnus glutinosa) je starý latinský název pro olši je Alnus. Z olšového dřeva se stavěly lodě a vyráběly kůly, které se vrážely do vody, protože olšové dřevo ve vodě ztvrdne a vydrží velmi dlouho. Listy a kůra obsahují třísloviny a antrachinony. Působí protisvíravě a protiprůjmově. V lidovém léčitelství se rozmačkané listy přikládaly na rozpraskané prsní bradavky kojících matek. Z olšových šišek se vyráběl inkoust.