Zámecký park Šilheřovice

První písemnou zprávou o obci Šilheřovice je listina z roku 1377 o rozdělení majetku opavského vévody Mikuláše II. mezi jeho čtyři syny. Pro nás je zajímavá historie šilheřovického panství od r. 1787, kdy je koupil Karel svob. pán Larisch a ihned postoupil Fridrichovi svob. pánu z Eichendorfu. V letech 1787 - 1815 byl baronem Fridrichem Eichendorfem vybudován rozsáhlý zámek na místě renesanční tvrze. Park byl založen krátce po roce 1820 na ploše mnohem menší než je dnes. V roce 1846 se stal dalším majitelem Šilheřovic Salomon Meyer svob. pán z Rothschidů, který jej spojil s velkostatkem hlučínským. Za panství Rothschildů dochází k zvětšení a zkvalitnění parku.

Rozloha zámeckého parku bez tzv. "Malého parku" a zahradnictví nad Zámeckým jezerem dosáhla 98 ha, čímž se zařadil mezi naše největší parky. Zámecký areál sloužil jako reprezentační sídlo Rothschildů a také k odpočinku a rekreaci na úrovni odpovídající jejich majetku. Návštěvníka při pohledu z tzv. Rothschildova sálu a ze zámecké terasy měla oslnit vyvážená koncepce a "nekonečná rozloha" zámeckého parku. Krajinný obraz nerušily žádné nevhodné stavby. Rozvoj obce a okolní krajiny byl podřízen základní koncepci parku.

Dalším překvapením byl Lovecký zámeček v centrální části parku s příjemným posezením uvnitř a nádherným pohledem na zajímavě tvarovanou vodní plochu s romantickou vodní kaskádou a kouzelnou parkovou scenerií za ní. Pohled od zámečku přes rybník orámovaný červenými buky, stříbrnými jedlemi, fialově kvetoucími rododendrony nabízel dojem až neskutečné krásy. Okolní travnaté plochy se staletými duby a lípami účinek ještě podtrhovaly. Romantické Evelinino jezero při jižní hranici parku zvalo k posezení, projížďce na lodičce či klidné procházce v jeho okolí. Severovýchodně od něj byla bažantnice.

Součástí parku byla i mléčnice Švýcárna, ve které se zpracovávalo mléko pro potřeby zámku. U břehu zámeckého jezera situovaného na sever od zámku byla výstavní oranžérie s rozsáhlou sbírkou tropických a subtropických rostlin. Dominantou parku před východní fasádou zámku je Neptunova fontána, která dotvářela hlavní scenerie parku, ale sloužila také ke koupání. Pro pobyt ve volné přírodě byl intenzívně využíván altán na Růžovém pahorku.

Nedílnou součástí zámeckého parku byla "esovitě" vedená cesta od Bohumínské brány k zámku, lemovaná litinovými lampami v historizujícím duchu. Nechybělo zde ani pravidelně koncipované rosarium před západním průčelím zámku Na zámecký park navazovaly konírny, odkud byly vyváděny koně k projížďkám po zámeckém parku a blízkém okolí. Rothschildův park byl ukázkou finančně náročné, ale vkusné zahradní architektury, vytvářející vhodné podmínky pro ostatní floru a faunu. V roce 1937 Rothschild odchází a jeho majetek je v roce 1938 podle Norimberských zákonů konfiskován. Původní plán zámeckého parku z roku 1860 se zákresem jednotlivých stromů, alejí, záhonů i fontány se jako jeden z mála dochoval a je uložen v Zemském archivu v Opavě. Za války slouží zámek jako skladiště a provizorní vojenská nemocnice, později byl využíván také jako učiliště.

Pro zámecký park nastala změna v roce 1968 v souvislosti s jeho využitím pro golfové hřiště. Vzniklo jako třetí v republice a vůbec první na Moravě. O výstavbu hřiště se zasloužila Nová Huť Ostrava. Rekonstruovaná oranžérie je v provozu jako klubovna Park Golf-Clubu Ostrava, který zajišťuje i údržbu. Hřiště je každoročně navštěvováno hráči z celé Evropy.

Průvodce parkem

Nádherný výhled na promodelovanou louku s Neptunovou fontánou uprostřed a důmyslně rozmístěnými skupinami listnatých stromů se nám nabízí od východní fasády zámku. V listnaté skupině napravo dominuje jedle nádherná. Jižně od zámku roste mohutný liliovník tulipánokvětý, který snad nechybí v žádném zámeckém parku.

Pěšinou vedoucí od zámku k loveckému zámečku projdeme pod alejí devíti platanů javorolistých, které na nás zapůsobí svou mohutnou korunou tvořenou bizarně pokroucenými silnými větvemi a nápadnou šedou až žlutohnědou borkou, která odpadává ve velkých tenkých plátech. Pokračujme k Loveckému zámečku s jezírkem hruškovitého tvaru s umělou kaskádou. V tomto prostoru roste buk lesní dřípený a červenolistý. Donedávna zde rostly i jedle vznešené. Na protějším břehu roste borovice vejmutovka a jedle kavkazská, při kaskádě jedlovec kanadský.Po hlavní pěšině můžeme pokračovat k další vodní nádrži - Evelininu jezírku.

Na pečlivě upravených volných prostranstvích s pěknými průhledy vynikají statné stromy. Mezi nimi se objeví i vzácné solitéry dubu letního, dubu červeného, lípy srdčité, buku lesního. Ve východní části parku se nacházejí borovice vejmutovky nádherných bizarních tvarů. Pod mléčnicí jsou krásné exempláře tisovce dvouřadého. Slouží ke cti správcům parku, že se starají i o dřeviny, které ne každý považuje za krásné, přesto si zaslouží náš obdiv a úctu. Vždyť prošly bouří i dalšími útrapami, které na nich zanechaly stopy. Jsou to stopy, které je šlechtí a ne diskvalifikují. Je s podivem, kolik z nás si neuvědomuje, jakou hodnotu má starý strom a bez váhání zbytečně skácí starou jabloň, pod kterou sedával ještě jejich praděd, aby vysadili stříbrný smrček. Je to jako zahodit obraz starého mistra. Možná přijde doba, kdy budou takový křivolaký strom či pařez pracně shánět....

Z tohoto přírodně krajinářského parku je co by kamenem dohodil Černý les. Jeho přírodovědná hodnota je doceněna tím, že se tento starý převážně bukový porost pralesovitého charakteru dostal na seznam chráněných území jako přírodní rezervace. Při návštěvě rezervace si můžeme představit, že stejný charakter mělo i místo, kde nyní táhnou ve vozíčcích nadšení golfisté své hole po pečlivě udržovaném trávníku.

Zajímavosti o dřevinách rostoucích v parku

Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) Nalezl ji v přírodě Alexandr Nordmann (1803-1866), podle kterého byla pojmenována. Tato jedle byla introdukována do Anglie v letech 1810-1848 již brzy po svém popsání. V Čechách na Sychrov roku 1845. Postupně byla rozšiřována i do lesních porostů jako možná náhrada za mizející jedli bělokorou.

Tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) je domovem v Severní Americe, kde dosahuje výšky až 50 metrů. V zahradě u hájenky dosahuje zatím jen výšky 22 metrů, přesto byl pro svou jedinečnost v roce 2004 vyhlášen památným stromem. Roste ve vlhkých nížinách s vysokým stavem spodní vody nebo na místech zaplavovaných. Tomuto prostředí se u tisovců vyvinuly neobvykle orgány "dýchací kořeny" (pneumatofory). Rostou negativně geotropicky, to znamená, že rostou směrem vzhůru. Na hlavním kořeni, který je pod povrchem, má tisovec v pravidelných odstupech hrboly - kolena, která vyčnívají nad vodu. Tato místa jsou prostoupena vzdušnými kanálky a přivádějí kyslík do celého kořenového systému. Jehlicovité listy tisovce jsou měkké a zelené jako svěží letní tráva. Jehlice na zkrácených větévkách (brachyblastech) dostávají na podzim oslnivou barvu oranžovou až tmavomodrou a zároveň s brachyblasty padávají. Zvláštní je kmen, na bázi velmi široký, záhy se zužuje a rovně vybíhá do vrcholu. Tisovec dokáže žít i v Evropě v oblastech s mírným podnebím. Proto byl a je vysazován v parcích. Vyhovují mu chudé i úrodné půdy, ty mohou být kyselé či vápenité. Už v třetihorách byly tisovce dvouřadé rozšířené po celém světě. Od současných tisovců se sotva dají rozlišit zkameněliny jeho listů, které se našly ve vrstvách hlíny nad porúrským hnědým uhlím v Německu. Patřily k nejdůležitějším producentům hnědého uhlí starého asi 20 milionů let.

Borovice těžká (Pinus ponderosa) pochází ze Severní Ameriky a její semena poprvé poslal roku 1826 do Londýna pro Royal Horticultural Society D. Douglas. Na území naší republiky se pěstuje od roku 1845 na Sychrově. Větve po naříznutí voní terpentýnem. Tato důležitá západoamerická lesní hospodářská dřevina může v dospělosti nést až 1000 velkých šišek.

Buk lesní (Fagus sylvatica) staré latinské jméno pro buk je Fagus, někdy odvozované z řeckého phago - jím, podle jedlých plodů. Bukové dřevo je středně tvrdé, snadno štípatelné. Našlo využití v kolářství, truhlářství, vyrábějí se z něj parkety, železniční pražce, kuchyňské nářadí a jiné drobné předměty. Je také velmi výhřevné.

Platan javorolistý (Platanus x acerifolia) tento druh bývá považován za křížence platanu západního (P. occidentalis) a platanu východního (P. orientalis). Někteří botanikové ho pokládají za samostatný druh původem z Libye. Ve své domovině se platany dožívají vysokého stáří a obrovských rozměrů.