Zámecký park Kravaře

Ve 13. století náležela ves a tvrz Kravaře staročeskému rodu Benešoviců. Ti podle ní přijali jméno páni z Kravař. Posléze se zde vystřídalo několik šlechtických rodů. Od roku 1630 vlastnil panství polský šlechtic, proslulý alchymista a lékař Michal Sendivoj ze Skorska. Jeho dcera odkázala panství včetně vsí Kravaře a Kouty svému choti Jakubovi z Eichendorffu. Jeho rod zde panoval od roku 1636 do roku 1782. Následovala řada dalších majitelů, mezi nimiž byl i Vilém z Fontaine, od jehož dědiců koupil velkostatek mezi lety 1906 až 1920 Max Pinkus, který jej spojil s Oldřišovem.

Zámek, který patří mezi nejvýznamnější a po stránce uměleckohistorické nejcennější zámky v Moravskoslezském kraji, byl v barokním slohu postavem v roce 1721. Dal jej vystavět Jan Rudolf svob. pán z Eichedorffu. V té době byl založen i zámecký park.

Čtyřdílná zámecká budova uzavírá podélný prostor arkádového dvora. Stavbu převyšuje příčně situovaná oválná kaple, která je organicky včleněna do zahradního traktu. Zámek je zdoben bohatou štukaturou a pilastry.

Velmi pěkná a cenná je sochařská výzdoba portálu hlavního průčelí zámku. Projekt této vynikající barokní stavby je přisuzován významnému rakouskému architektu J. L. Hildebrandtovi. V roce 1936 zámek vyhořel a zpustl. Všechny stropy místností v prvním patře se zřítily. Stejně silně byl poškozen i portál. Poměrně zachována zůstala nástropní freska a oltářní obraz v zámecké kapli.

O údržbu travnatých ploch se stará Zámecký golfový klub Kravaře, který byl založen v roce 1997 a členem České golfové federace je od roku 1999. Východní část parku a porosty stromů má na starosti město Kravaře.

Průvodce parkem

Poměrně rozsáhlý zámecký park získal na malebnosti a romantičnosti díky uměle vybudovaným strouhám, rybníkům a hlavně mohutným staletým dubům. Nejvíc zajímavých dřevin se nachází v bezprostředním okolí zámku. Nejen dendrology zaujme staletá dubová alej, jedinečný ořešák černý a pravděpodobně největší exemplář žlutolistého kultivaru dubu letního u nás. To jsou dřeviny, které vaší pozornosti neuniknou. Pojďme se ale seznámit s některými dřevinami, které i když nevynikají velikostí, přesto si zaslouží náš obdiv. Pokud přicházíme k zámku hlavní branou, všimněme si aleje mladých lip srdčitých vysázené v roce 1997.

Trávníky po pravé a levé straně zámku lemují živé plůtky ze zimostrázu oživené jedinci tisu, stříhaného do tvaru kužele. Pokud se vydáme na prohlídku parku cestičkou vlevo kolem zámecké budovy, pak si najděme severoamerický bělas viržinský, který oslňuje návštěvníky počátkem června bělostí bohatých lat květů. Na podzim má zase nápadné žluté zbarvení. I když listy dalšího stromu připomínají vrbu, podle plodů poznáte, že jde o hrušeň. Je to hrušeň vrbolistá, která je původem z jihovýchodní Evropy a západní Asie. V této části parku rostou keře šácholanu Soulangeova s velkými růžově bílými květy podobnými tulipánu a ruj vlasatá, která má krásné jemné a velké purpurově červené "paruky". Vytvářejí se z barevných chlupů u odkvetlých květenství. Stranou, zastíněn běžnými dřevinami, roste korkovník amurský, který má měkkou korkovitou borku. Rostezde i zmarličník japonský, nápadný svým tvarem listů. Na volném prostranství roste vysoký dřezovec trojtrnný s listy jednoduše nebo dvojitě zpeřenými. Zaujme svými plody. Jsou to až 40 cm dlouhé, často spirálně stočené hnědé lusky. Tento až 40 metrů vysoký strom je původem ze Severní Ameriky a pro svou dekorativní hodnotu je často vysazován v parcích. Za zámeckou kaplí roste nejmohutnější strom v celém parku a určitě jeden z nejmohutnějších ořešáků černých v naší republice. Kmen je spoután obručemi a sužován poloparazitem - jmelím bílým. Pokračujme však dále, podél zámecké budovy se dostaneme k aleji staletých dubů, rostoucích podél strouhy. Za zmínku stojí i buk lesní dřípený s hluboce laločnatými listy, buk lesní červenolisté formy a katalpa trubačovitá. Ve výčtu dřevin nesmí chybět ani dub červený a smrk Pančičův.

Zajímavosti o dřevinách

Bělas viržinský (Chionanthus virginicus) je dvoudomá rostlina. Nejčastěji se množí očkováním nebo roubováním na podnož jasanu zimnáře - Fraxinus ornus. Velmi dekorativní a statný keř pocházející ze Severní Ameriky. Má protistojné jasně zelené listy a na jaře kvete bílými květy. Hodí se jako solitér do trávníků, menších zahrad i parků. 

Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) v Čechách se začal pěstovat roku 1835, ale v kultuře je veden již od roku 1700. Koncem 19. století byl dřezovec vysazován i v lesích na jižní Moravě a jižním Slovensku. Rod je pojmenován na počest ředitele botanické zahrady v Berlíně, Johana Gotlieba Gleditsche (1714-1786. V Americe se jeho dřevo pro svou tvrdost a trvanlivost používá v kolářství, soustružnictví a řezbářství. Z nezralých lusků se vyráběl prostředek, jenž měl zvýšit trvanlivost barviv.

Ořešák černý (Juglans nigra) byl u nás poprvé zaznamenán, stejně jako ořešák popelavý, roku 1835 v pražské Královské oboře. Jeho ořechy jsou vynikajícím materiálem pro tvorbu lidových šperků, náhrdelníků a náramků. V kultuře je veden od roku 1683.

Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum) byl do Evropy poprvé dovezen v roce 1865 a u nás prvně vysazen v roce 1910 v Průhonicích. V současnosti se v ČR pěstuje přibližně ve dvaceti zámeckých parcích. Jde o strom plně mrazuvzdorný, kterému vyhovuje polostinné stanoviště a výživná, hluboká, čerstvě vlhká půda. Množí se převážně semeny, možné je ale i množení hřížením nebo zelenými řízky. Název je odvozen z řeckého kerkis - tkalcovský člunek, který připomínají listy svým tvarem a phyllon - list. Jiný německý název pro zmarličník je "Kuchenbaum" - tedy "koláčový strom", protože opadané vadnoucí listy svou vůní připomínají vůni čerstvých buchet nebo perníku, někomu i marcipán.