V knize s názvem Ekologie, kterou napsal významný přírodovědec a publicista Peter Farb vyslovil následující myšlenku, kterou by měl pochopit každý člověk, který chce rozumět přírodě. Potom nebude šlapat po broucích, kteří se mu "rozmnožili" na zahradě. Zabijí je, protože neví, že jsou to střevlíci, kteří jsou hmyzožraví a pomáhají decimovat škůdce.

Raději použijí insekticidy, které likvidují i užitečné druhy hmyzu. Také nebude odnášet "škaredou" ropuchu ze své zahrádky někam daleko, protože neví, že tento obojživelník mu zahradu nehyzdí, ale chrání třeba před slimáky. V ekologicky vyvážené přírodě se nemůže jeden druh přemnožit a škodit. Všichni tvoří potravní síť, nebo jinak potravní pyramidu. Je tak složitá, že se nám ji nikdy nepodaří rozkrýt.  Proto je velmi důležité udržet biodiverzitu, každý živočišný a rostlinný druh je důležitý. Nemůžeme vědět, jakou úlohu hraje v přírodě a co by znamenalo jeho zničení!

Jak to v přírodě funguje?

Fotosyntéza - dýchání	Potravinový	řetězec	biotop

Živočich nebo i rostlina zastává uvnitř ekosystému svou určitou funkci - ekologové říkají, že mají svoji niku. nika je dána vztahem živočicha ke stanovišti, k potravě, partnerům i nepřátelům. Zvířata se podmínkám niky přizpůsobují, aby ji, co nejlépe využili. Proto je nejlepší chránit prostředí - niky, abychom ochránili jejich druh.

V díle  O vzniku druhů ukazuje Charles Darwin, jak jsou rostliny a živočichové, tolik od sebe vzdálení ve stupnici přírody, navzájem spoutáni předivem složitých vztahů. Jako příklad vzájemné závislosti si vybral červený jetel a čmeláky, kteří ho opylují. Příklad se stal slavným a dodnes patří ke klasickým v ekologii.

Darwin zjistil, že květy červeného jetele mohou opylovat jenom čmeláci, protože mají dost dlouhé sosáky, aby dosáhli na nektar do dlouhé květní trubky. Z toho usoudil, že červenému jeteli se v Anglii daří právě proto, že je tam hodně čmeláků. Sledoval souvislost dál a citoval známého vědce, který objevil, že čmeláci hnízdí častěji v okolí vesnic a měst, protože je tam málo polních myší, které žerou larvy a kukly čmeláků. A proč je tam málo myší? Protože ve městech najde útulek mnoho koček, které chytají myši. Jeden německý vědec pokračoval: červenému jeteli se tedy v Anglii daří jen díky kočkám; červený jetel spásá anglický dobytek a  anglické námořnictvo se živí většinou hovězími bifteky. Ekologická souvislost mezi červeným jetelem a anglickým námořnictvem je tedy jasná. A je také jasné, že Britské imperium založily a udržují kočky, které žerou myši, takže čmeláci mohou v klidu opylovat červený jetel. Ale i německý vědec nedošel k samému kořenu věci. Pokračoval Thomas Huxley: Je všeobecně známé, že v celé Anglii chovají kočky hlavně staré panny. Britanie tedy podle toho vděčí za svou vládu na moři lásce mnoha anglických starých panen ke kočkám. Je to logické  a ekologické.

Tato historka o červeném jeteli a o starých pannách milujících kočky je jistě přehnaná a krásně vymyšlená, ale je to žert jen na půl: v nadsázce ukazuje dalekosáhlé ekologické vztahy spojující zcela nesourodé skupiny rostlin a živočichů.

Přírodovědec byl často v minulosti představován jako poněkud zbrklý pan profesor s tropickou přilbou na hlavě a se síťkou na motýly, pobíhající na louce. Ta doba snad již pominula a lidé názor mění k vlastnímu prospěchu. Právě přírodovědci odhalují složité vztahy, které panují v přírodě. Zejména ti, kteří pracují v terénu. Zjišťují jak složité a určitě ne zcela poznané jsou vztahy mezi neživou přírodou, rostlinami a živočichy. Takže i ten zmíněný motýl je důležitým článkem v potravním řetězci, stejně jako člověk.

Když už stojíme na vrcholu potravní pyramidy, nemáme právo zpupně oznamovat světu, že jsme jeho vládci, když si nevíme rady se znečištěným ovzduším, vodou a odpadem.  Složitost přírody vyjádřil lapidárně a s jistou symbolikou představitel jedné z hereckých rolí ve filmu Jurský park, když popsal efekt motýlích křídel. Opravdu stačí, když motýl tady zamává křídly a jinde začne díky tomu pršet. Složitá soustava, biosféra Země, se chová mnohdy nepředvídatelně. Přírodovědci spolu se zdravotníky ví nejlépe, jak je příroda a člověk zranitelný. Je proto třeba si vážit těch lidí, kteří se nám snaží přírodu přiblížit a vysvětlit naše postavení v ní.