V sobotu
o půl deváté večer 27. března se některé instituce ponořily na jednu hodinu do
tmy v rámci celosvětové akce Hodina pro Zemi, aby tak připomněly, že
ochrana naší planety je životně důležitá. Symbolika
opět vyhrála nad systematickou prací, protože v tomto případě stačilo
otočit vypínačem. Jednoduchý pohyb a ten slastný pocit na konci, že jsem udělal
něco pro ochranu přírody na Zemi.
Co námahy dá
připravit smysluplnou akci pro děti, které po nás převezmou naši jedinou Zemi,
jak se vzletně mnohdy říká. Dostat děti do lesa a ještě je tam zabavit, to je
možné jen za určitých předpokladů. Za
prvé se musí sejít lidé podobného ražení, kteří mají vztah
k přírodě a pro děti chtějí něco udělat. Za druhé to udělají i zadarmo.
Jinak řečeno jim jde o obsah a ne o formu.
Stav v roce 1989.
Stav v roce 2009.
Foto Milan a Jakub
Kubačkovi
Členové neziskové
opavské organizace českého svazu ochránců přírody připravují akce pro děti
v Ekocentru Vikštejn, kde si zrekonstruovali na vlastní náklady terénní
biologickou stanici ze zříceniny, kterou dostali v roce 1990. Stovky hodin
práce a po několika letech byla ze zříceniny celkem slušná chata, odkud byly
organizovány desítky akcí pro stovky dětí.
Asi právě proto dostali upozornění, že ji užívají
neoprávněně a byl jim za celou dobu vyměřen nájem. Takže končí a omlouvají se
dětem, že je zatáhli na neoprávněné místo a pedagogům, kterým chtěli pomoci
v environmentální výchově na jejich školách.
