Kdyby nebylo skalničkářů, kteří na svou zahrádku a skalku přenášejí,
aniž si to uvědomují, i zákonem chráněné rostliny z volné přírody, což
se nesmí, tak některé rostliny by vymizely.
Kdyby nebylo zoologických zahrad, ve kterých se, často proti vůli
ochránců zvířat, chovají zvířata odchycena z volné přírody, tak už ani
nevíme, jak vypadají. Kdyby nebylo preparátorů zvířat a botaniků, kteří
zakládají herbáře, tak je známe jen z obrázků a fotografií. Nerozumím té
přehnané snaze státních orgánů postihovat tyto většinou amatérské
přírodovědce, za pěstování "určitých" rostlin nebo chov "určitých"
zvířat jako za málem hrdelní zločin.
Podívejme se na tento problém trochu jinýma očima. Určitě si každý
všiml, kolik usmrcených zvířat leží na silnici, která srazila auta. A
kdo je řídí? Jsou to většinou lidé, kteří nemají nic proti zvířatům.
Kolik ptáků se zabije nárazem o skleněné stěny, buď na protihlukových
zábranách u silnic nebo na moderních budovách, kde jsou samé skleněné
plochy, zrcadlící okolní krajinu. Ptáci jsou ošáleni a vletí vstříc
smrti. A viníme za to projektanty? Vůbec ne, protože sklo, jako stavební
materiál je nenahraditelné.
Ornitologům se nelíbí, že v některých zemích, zvláště v těch, kterými
probíhají tak zvané migrační trasy, jsou ptáci loveni do sítí a potom
snědeni. Je opravdu odporné, když čápa černého uloví domorodec v Africe,
kam přilétají tito ptáci, aby zde přečkali zimu?
Dokonce jsme mohli v přímém přenosu sledovat finančně náročný projekt,
jak vysílačkou vybavený čáp černý z České republiky po strastiplné cestě
doputoval na zimoviště a tam skončil na talíři. Drahý, ale úžasný
projekt. Nikoho nezajímá, že jsou zde loveni odjakživa! Na druhé straně,
kolik čápů zahyne na stožárech vysokého napětí, které vedou elektřinu
do našich domovů. Jinak bychom si večer nemohli přečíst zprávu o tom,
kolik ptáků zahyne na těch stožárech nebo v televizi sledovat cestování a
konec našeho čápa černého v Africe.
A tak je to se vším. Nikdo se nechce vzdát pohodlí, které máme díky
pokroku na cestě ke stále lepším zítřkům. Ale mudrovat nad tím, jak
chránit jakéhokoliv živého tvora, to nás velice baví.
Stejně tak se můj přítel Radim diví, když se pálí zabavené kly pytlákům.
Proč je pálit? Ptá se. Abychom odstrašili pytláky od lovu slonů a
nosorožců? Proč je nedat na trh a za utržené peníze najmout a dobře
vybavit ochránce těchto zvířat v místě, kde volně žijí.
Je to něco podobného, co se děje a funguje na trhu se zvláště chráněnými
živočichy a rostlinami. Vidíme to na burzách. Cena některých druhů tím,
že se trh nasytil, klesla. A to tak výrazně, že se nevyplatí je
odchytávat a dovážet z ciziny. Je to paradox, ale takto se zachránila
již celá řada vzácných druhů.
|
|
MK
|