.

Zajímalo by mě, kde ve svém vytíženém pracovním programu najdete čas na tyto aktivity? Jak se stane z úspěšného podnikatele ochránce přírody? Většina lidí obdivuje silná auta, pěkné oblečení nebo se věnuje sportu a rekreaci. Nás, kteří máme rádi kuňkání žab, poletující motýly, rádi objevujeme a obdivujeme vztahy mezi organizmy, je opravdu málo. Jak jste se tedy k přírodě vůbec dostal? Kdo vás k tomu vedl? Jak jste začal?

.

Kladný vztah k přírodě by měl mít každý člověk. To by mělo zcela samozřejmě vyplývat ze samé podstaty původu lidí jako živočišného druhu.  Proč by se měl moderní člověk stavět negativně ke svým bývalým bratřím tedy jiným živočišným druhům. Přece stále sdílíme s jinými živočišnými druhy stejnou planetu a to v minulosti i nyní.  Bohužel skutečnost je poněkud jiná. Často si kladu otázku, proč vlastně vzniká nějaký pravděpodobně druhotně vypěstovaný odpor k přírodě. Jedinou odpověď, kterou nacházím, je chybná výchova v dětství. V dětství se rozhoduje o budoucím smýšlení o významu přírody v moderní lidské společnosti. Nejinak tomu bylo se mnou. Když jsme se s rodiči z bytu přestěhovali do rodinného domku se zahradou se spoustou ovocných stromů na zahradě a většině sousedních zahrad, zcela automaticky se zahrada hemžila zpěvným ptactvem,  ježky a jinou havětí.  Nejdříve ptáčky jen pozorovat, později přikrmovat a dále jako kluk vyrábět budky pro ptáčky, neslo sebou i nutnost jejich určování. Avšak zásadní pokrok nastal až na škole, kdy jsem absolvoval zkoušky z botaniky u prof. Jiřího Šebánka a zoologie u prof. Dalibora Povolného. Oba pánové jsou u odborné veřejnosti známí jako specialisté ve svém oboru poplatné době jejich aktivní činnosti a také tím, že svým studentům nic nedarovali bez odpovídajících znalostí. V dalších letech se mé aktivity omezovali pouze na podporu živých tvorů na zahradě a nejbližším okolí. Zlom nastal až po změně politického režimu. Nikoli ihned, ale nové podněty  jsem začal objevovat postupně ,jak na mě doléhaly špatné zprávy o zhoršujícím se stavu fauny a flóry v ČR.

Kdy jste si uvědomil, že musíte přírodě sám pomoct a jak to vůbec začalo?
Je velmi důležité, aby ve společnosti byly správně chápány a rozlišovány dva pojmy  Ochrana životního prostředí a Ochrana přírody. Samozřejmě, že přírodu nelze úspěšně chránit v poškozeném životním prostředí. Ovšem naopak vůbec neznamená, že kdo dbá na životní prostředí, že tím chrání automaticky i přírodu. Životní prostředí a jeho ochrana je zužována na pojmy jako je čistota vod, čistota ovzduší, zacházení s odpady, nebezpečí plynoucí z různých rizikových výrobních procesů včetně energie z jádra. Tedy vše, co by mohlo ovlivnit kvalitu života lidí. Ochrana přírody v tom zahrnuta není. A to je právě ten hluboký a bohužel zakořeněný omyl. Majoritní část společnosti si neuvědomuje, že kvalitu života nelze dlouhodobě zajistit bez přírody a bioty v ní obsažené.

"Majoritní část společnosti si neuvědomuje,

že kvalitu života nelze dlouhodobě zajistit

bez přírody a bioty v ní obsažené".

Při současné úrovni poznání, nikdo nedokáže předpovědět a zaručit , jestli lze lidskou společnost rozvíjet bez obrovského množství druhů rostlin a živočichů, které na zemi stále tvoří součást biosféry planety s námi lidmi. Poučení z toho plyne, že lidé a hlavně ti angažovaní by se neměli uspokojit a neměli by skončit své snažení u třídění odpadů. Je to pouze začátek občanské povinnosti vůči udržitelnému rozvoji.

Co je podle vás největším nešvarem v současné ochraně přírody V ČR? Proč je ČR ohrožena biodiverzita zrovna v Česku nejvíce z celé Evropy?

Úvahy, které jsem výše zmínil, jsou příčinou zhoršujícího se stavu naší české přírody. A já osobně tento stav považuji za velmi špatný. Často bývá uváděn pojem devastace přírody.   Pojem   "devastace"  není  správný.   Příroda   není devastována, je prostě likvidována, je přeměňována na komerční využívání všeho druhu jaké si lze jen představit. Pro přírodu nezbývá místo. Krajina se rozděluje na produkční lesy, intenzivní pole, regulované řeky a industriální a sídelní plochy. Příroda zůstává pouze ve zvláště chráněných územích a ve vyšších polohách na horách. I hory jsou předmětem útoků podnikatelů  spekulantů. Většina čitatelů určitě zná politováníhodnou  kauzu NP Šumava a vůbec NP v ČR to nemají lehké. Ostatní zvláště chráněná území zabírají plochu někde kolem 1% území (když se odečte plocha CHKO kde si každý dělá co chce) z uvedeného je vidět, že přírodě mnoho plochy nezbývá.  Je zřejmé, že na velkém území je nepravidelně roztroušeno množství izolovaných plošek-lokalit, které podléhají více nebo méně vhodnému ošetřování, udržování. Většina těchto minilokalit představuje plochy o několika hektarech.

"Krajina se rozděluje na produkční lesy, intenzivní pole regulované

 .

řeky a industriální a sídelní plochy. Příroda zůstává pouze ve

.

zvláště chráněných územích a ve vyšších polohách na horách."

A zde je hlavní problém. flora a zejména fauna nemůže dlouhodobě na takto izolovaných biotopech přežít. Náhodné přírodní jevy agenetické a genetické defekty provázející reprodukci u malých populací ohrozí dříve nebo později přežití mnoha druhů. Ani nejvíce erudovaní odborníci nejsou schopni vyhodnotit praktický dopad malých  izolovaných populací na budoucí úroveň biodiverzity. O této problematice se ví, ale myslím, že se silně podceňuje. Je otázkou, zda lze s tímto stavem něco dělat. Jsem přesvědčen, že je to možné. Ze své praxe jsem zvyklý, že na každý zdánlivě neřešitelný problém je možné najít dobré řešení. Je to jen na nás občanech.

Nestačí pouze nadávat nebo rezignovat na dění kolem. Je třeba něco dělat jako jedinec. Někdo má více možností, někdo svede méně, ale nejhorší je  nedělat nic. Nespoléhat na státní ochranu přírody. Také u nás v ČR je hodně dobrovolnických spolků (ČSOP), ale v jiných státech je soukromých ochránců, spolků a trustů mnohem více. A tak jsem chtěl společně se svými kamarády-spoluzaměstnanci něco užitečného pro českou přírodu udělat a ukázat, že byznys a příroda se nemusí odpuzovat. Že dělat i malé věci má smysl a že příroda je za ně vděčná.
Tak v průběhu asi osmi let jsme vzali pod svá křídla postupně lokality Raduňský mokřad, vápencový lom v Krčmani  a posledně ještě Kozmické louky.

.

Zvykli jsme si třídit odpad, topit ekologičtějším plynem nebo si občas kupovat výrobky ekozemědělců nebo fairtrade. Myslíte, že to stačí? Jak jinak reálně by mohl každý občan přírodě skutečně pomoc?

Znám vaše některé projekty v ochraně přírody  Raduňsky mokřad a lom Krčmáň. Můžete je ve krátkosti popsat. Jak vznikaly? Kdo na tento nápad přišel apod.?

Nejstarší naší iniciativou je Raduňský mokřad. Původně se jednalo o pole s ornou půdu, na které stejně nikdy nic pořádného nevyrostlo. Plocha byla mírně zamokřená a hlavně zastíněná. Plodiny včetně kukuřice pěstovat na takové ploše ( a že takových je) byl naprostý nesmysl. Plocha 1,2 ha je malá na to aby tam hnízdilo vodní ptactvo, ale pro plazy a obojživelníky je to hotový ráj. lokalita slouží vice než osm let, ale stále je co zlepšovat. Aktivity-brigády posledního roku nádherně ukázaly, že když se zvýší heterogenita prostředí různými prvky, mám na mysli komposty, hromady dřeva, drobné tůňky, jak následně vzroste početnost jedinců určitých druhů na jednotce plochy. Tento jev nazývám vděčnost přírody.

.

Raduňský mokřad se již usídlil ve vědomí lidí v našem okrese, máte zkušenosti také s jiným typem biotopu?
Protikladem mokřadu je suchý biotop a pro takový jsme chtěli také něco udělat. V naší oblasti Opavska a Hlučínska se nabízely opuštěné pískovny. Jenže k naší lítosti a ke škodě sousedících občanů (škoda, že si to neuvědomují) jich naprostá většina byla již zavezena odpady, nebo jsou v různém stupni zavezení. Prostě suché bezlesí na Opavsku není  k nalezení. Tak jsme se museli poohlédnout po lokalitě mimo okres a skončili jsme ve vápencovém lomu v obci Krčmaň na Olomoucku. Lokalita nám učarovala na první pohled. Lom v té době před šesti roky byl téměř zarostlý náletovými keři a stromy a zejména bezobratlí hlavně motýli čekali na ztrátu svého prostředí se všemi následky. Spousty odpadků z okolních vesnic bylo nutné odvézt. Celkem tři roky trvalo, než se podařilo dostat plochu dle představ. Jedná se tam o dva staré lomy (jeden z toho v našem vlastnictví) vzdálené od sebe 500m oddělené plochou orné půdy. To představuje pro některé druhy nepřekonatelnou bariéru. Každý z těchto lomů má svou izolovanou flóru a faunu. Aby se předešlo nepříznivým jevům spojených s izolací jednotlivých populací, vykoupili jsme pole mezi lokalitami, oseli regionální směsí bylin a travin a už dva roky slouží k migracím mezi lokalitami.

Víme, že jste zahájili práce na velkém projekt s pracovním názvem Kozmické louky. O co se jedná?

Obecně ptactvo vázané na vodní a mokřadní prostředí, ale zejména skupina bahňáků trpí nedostatkem životního prostoru a na území ČR silně ubývá nebo již vymizela. Něco udělat pro tyto krásné tvory bylo motivem pro realizaci projektu Kozmické louky. V záplavové oblasti mezi Kozmicemi a Jilešovicemi  jsme vykoupili zatím 14ha luk. Výkup těchto pozemků byl složitý, nazval bych to strastiplný proces trvající více jak 5 let. Vykoupit bylo nutné i potok, který bude napájet celé území. Záměrem bylo vytvořit soustavu jezírek o různé velikosti a hloubce. Některá budou fungovat jako periodické tůňky, jiné budou trvale zavodněny s nezamrzlou hloubkou. Páteří bude jezírko o ploše 1 ha. Různí obojživelníci a ptáci by si každý měli najít pro sebe vhodné životní prostředí. Zda se podaří vrátit kdysi se vyskytující mokřadní bahňáky, je nejisté, ale bude to záležet na velikosti lokality a potřebném klidu v místech hnízdění.  Projekt je spolufinancován z prostředků EU, které administruje Ministerstvo živ. prostředí. Jenom pro představu, o rozsahu díla svědčí údaj, že bude nutno vybagrovat a odvézt 24000 m3 ornice a zeminy, což představuje více jak 3,5 tis. nákladních aut. Veškerý substrát je nutno odvézt, aby zůstalo okolí tůní v režimu zamokřených luk. Navýšení terénu by způsobilo vysušení ploch a znehodnocení biotopu. Součástí projektu je i zmeandrování dosud kanalizovaného uměle napřímeného potoka. Akce se právě nachází ve své 1/3 realizace.

.

"Ptactvo vázané na vodní a mokřadní prostředí, ale zejména

.

skupina bahňáků trpí nedostatkem životního prostoru a na území

.

ČR silně ubývá nebo již vymizela. Něco udělat pro tyto krásné

.

tvory bylo motivem pro realizaci projektu Kozmické louky."

Jak si přejete v té nejoptimističtější variantě, že budou Kozmické louky fungovat? Které druhy si přejete, aby se tam objevili?

Odměnou za vynaloženou námahu i peníze by bylo, kdyby se lokalita stala atraktivní pro co nejvíce druhů ptáků.
Kolem roku 2000 na tomto území hnízdilo několik párů Břehoušů černoocasých. Bylo by skvělé, kdyby se vrátili. Je to nádherný pták, který v ČR buď nehnízdí vůbec, nebo do pěti párů v jižních Čechách. Bekasiny otavní také kdysi byly v tomto místě viděny. Úplně v nejdivočejší fantazii si představuji jak nad vodou krouží Tenkozobci opační. Volavky, čápi by měli být samozřejmostí. Je jisté, že na tahu se tam mohou zastavit kterékoliv druhy. Zda tam zůstanou hnízdit nebo poletí hledat jiné místa k hnízdění, bude záležet na četnosti vyrušování v kritické jarní době.

Cílů kozmického projektu je několik: zadržení vody v krajině, vytvoření prostoru pro co nejbohatší faunu a v neposlední řadě by měla lokalita sloužit zájemcům o přírodu pro potěšení a poučení. A zde před námi stojí velké dilema. Jak zabezpečit potřebný klid na lokalitě a zároveň umožnit zájemcům sledovat život a dění v prostoru. Jisté řešení se již rýsuje. V další fázi projektu chceme zřídit pozorovatelnu v co nejvýhodnějším místě, ale zároveň aby pozorovatelna samotná i přístup k ní byl maskován a přitom nedošlo k rušení. Představy o tomto nelehkém řešení jsou, avšak chceme se ještě inspirovat v zahraničí.

Důležitá je udržitelnost projektu. Jak to máte promyšlené v případě tak velkého území?

Vždy se musí mít na mysli, že jedna věc je úspěšné dokončení projektu a jiná záležitost je dlouhodobá údržba. Ta spočívá v sečení přilehlých lučních porostů a odvozu sena. Sena, které nikdo nechce. Částečným řešením by byla pastva. Uvažujeme o pastvě divokých koní. Velký dobytek (koně) a ptactvo se k sobě náramně hodí. Koně by byli pro ptactvo nepřímým zdrojem potravy a ptactvu by poskytovali svou přítomností jakýsi pocit jistoty a zároveň by průběžně udržovali porosty na optimální výškové úrovni, což je velni důležité pro zmíněné ptačí druhy. Realizace takového nápadu je otázkou několika let.

A vůbec, s jakými reakcemi jste se setkal při realizaci všech ekologických projektů? Jaké jsou podle vás největší komplikace? Jak na ně reagují lidé a odborná veřejnost? Co na to úředníci?

Jak jsem starý, tak jsem nezkušený. Bláhově jsem si myslel, že když s takovým bohulibým projektem vyžadujícím obrovské úsilí a mnoho peněz, seznámím osoby ať už v okolí lokality nebo na úřadech, bude kladně přijat. Skutečnost byla jiná. V lepším případě nezájem, lhostejnost, v horším případě kategorické odsouzení. Mrzí mě to, ale nikomu to ani v duchu nevyčítám. Lidé mají špatné zkušenosti a není se co divit, že nevěří nikomu. Sdělovací prostředky jsou plné takových případů. Je obtížně pochopitelné, že někdo vkládá velké prostředky na úkor svého osobního finančního příjmu do nějakého projektu, ze kterého se nikdy nevrátí ani koruna a naopak spolyká další a další peníze.

"Bláhově jsem si myslel, že když s takovým bohulibým projektem

.

vyžadujícím obrovské úsilí a mnoho peněz, seznámím osoby ať už

.

v okolí lokality nebo na úřadech, bude kladně přijat. Skutečnost

.

byla jiná. V lepším případě nezájem, lhostejnost, v horším případě

.

kategorické odsouzení."

Kdo jsou vaši největší a nejbližší spolupracovníci? Na které se můžete spolehnout a na ochranu přírody mají stejný názor jako vy?

Všechny projekty, které Semix realizoval by nemohly nikdy vzniknout bez mých přátel zejména pana Kratochvíla Pavla a Čižmára Michala. Všichni se aktivně podílejí na financování, výkupu pozemků, údržbových pracech a mnoho dalších podpůrných aktivitách. Při manuálních údržbových pracech pomáhá dohromady 5-6 nadšenců a to je neuvěřitelně málo. Dalo by se realizovat mnoho projektů, ale s tak malým počtem se nedá více zvládnout. Když si představím, kolik lidí denně za poplatek cvičí a běhá v různých zaprášených a nedostatečně větraných tělocvičnách a žádný hmatatelný užitek z toho nenía na druhé straně zdravý pohyb v přírodě, zadarmo a ještě kus vykonaného díla. Uvědomí si to někdo a pokud možno brzy?

Jste člověk velmi zcestovalý. Které země jste navštívil a kde se nejraději vracíte? A proč? Hledáte v zahraničí inspiraci nebo spíš rekreaci?

Ano je pravdou, že často cestuji za přírodou. Ale cestuji hlavně po ČR a sousedních státech, cesty za ?exotikou? na jiný kontinent mě nelákají. Byly by to pro mne ztrátou drahocenného času. Jsem přesvědčen, že je potřeba se starat o českou přírodu, o tu, kde jsme doma, tedy v Česku. Mnoho občanů, ale i odborníků, velmi často cestuje do vzdálených zemí, jako by u nás příroda ani neexistovala. Velká zvířata jako sloni a nosorožci se těší obrovskému zájmu a nikdo by nechtěl, aby vymřeli. Ale kolik lidí ví o tom, že u nás žije přirozeným způsobem stádečko losů a že když se něco nepodnikne, tak do několika let vyhyne? O rysech a velkých šelmách ani nemluvě. Navíc je třeba se starat nejen o velká zvířata, ale i broučky, motýly, samotářské včely a mnoho dalších.

"Jsem přesvědčen, že je potřeba se starat o českou přírodu,

.

o tu, kde jsme doma, tedy v Česku. Mnoho občanů, ale

.

i odborníků, velmi často cestuje do vzdálených zemí,

.

jako by u nás příroda ani neexistovala."

Přírodě pomáháte, kde se dá. Jak ale například vypadá vaše zahrada? Co bychom v ní našli?

Já mám ještě jednu lokalitu, o kterou se musím starat.  Je to je moje zahrada. Zahradu o ploše asi 2500 m2 jsem přeměnil na přírodní biotop a ten mi dělá největší radost. Rozmanitost rostlin a živočichů je zde úžasná a denně žasnu nad vděčností přírody v podobě stále nově se objevujících druhů. Ale to je úplně jiná kapitola a jiný druh problematiky.

Co je vašim největším "ochranářským a přírodovědným" snem do budoucna? Co ji přejete?
Úplně na závěr bych chtěl vyjádřit své hluboké přesvědčení, že životní prostředí i přírodu lze chránit i na území tak hustě zalidněného státu jako je Česko. Jsem zastáncem pokroku všeho druhu, moderních vyspělých technologií, jsem proto, abychom měli moderní dálniční síť, atd.   Ale  to   vše  jde  dát  do  souladu  s  účinnou  ochranou přírody. Dálnice? Proč ne, když budou účinné přechody pro zvěř. Podél dálnic jsou v celém státě obrovské plochy, které kdyby byly osety květnatými lučními směsmi pro rozličný hmyz místo kulturních trav, které ani kobylky nechtějí žrát. To by mělo obrovský dopad na drobné živočichy a jejich šíření podél těchto liniových staveb. Nebo proč musejí dálnice vést právě přes chráněné území, když v sousedství je málo úrodné pole. To není zdaleka jediný příklad, jak skloubit potřeby lidí a přírody. Dokonce i tolik nechvalně známé solární elektrárny by se daly řešit tak, aby sloužily i přírodě. Jednoduše nějakým nařízením stanovit rozpon jednotlivých panelů tak, aby slunce mohlo osvítit luční květnatý porost mezi panely a zároveň zakázat "sečení" těchto ploch herbicidy. Ptákům nebo motýlům je úplně jedno, jestli létají mezi soláry, hlavně, když je tam dost potravy a  míst k rozmnožování. To je moje velké přání, aby lidé prostě své aktivity zkombinovali s vytvářením prostředí pro život. Dnes jsou poskytovány dotace téměř na veškerou investiční činnost, tak tu podporující vznik kousku přírody jednoduše o něco zvýhodnit. Zdá se to docela prosté. K tomu všemu je ovšem nutné probudit v povědomí všech občanů, nebo alespoň státních úředníků pocit potřeby postupovat takovým směrem. Ale jak to zařídit? Klíč k tomu mají všichni rodiče a učitelé.