Můj přítel Bořík Frýba ilustroval svými kresbami knížku bajek, pohádek a vyprávění, ve kterých vzpomínám na příhody se zvířátky, když jsem byl ještě dítě. Kromě půvabných Boříkových kresbiček obsahuje publikace i fotografie syna Jakuba. Nazvali jsme ji Příroda Opavska ve čtyřech ročních obdobích.

Právě Bořík mi připravil půdu, abych se mohl vcítit do role spisovatele před malými dětmi. Vše začalo tak, že byl pozván sympatickými a usměvavými učitelkami na soukromou mateřskou školu "Rolnička" na Kylešovský kopec. Představili ho zvědavým a bystrým dětem jako kreslíře. To určitě inspirovalo děti na popud učitelek, aby nakreslily spisovatele, jak si ho představují. Že mezi ně přijde. Pozvali mne. Jaký já jsem spisovatel, pomyslel jsem si, když jsem se díval do dětských očí. Ani brýle jsem neměl, čímž jsem je určitě zklamal, protože spisovatele nakreslily téměř všechny děti s brýlemi. Naštěstí jsem měl želvu, hada a rosničku. Tím jsem se zachránil.

Blesklo mi hlavou, jak začíná besedu s dětmi spisovatel. Položil jsem dětem tu nejobyčejnější otázku. Která pohádka se vám nejvíc líbila? Nečekal jsem, že řeknou název té, podle mne nejsložitější  "Kdo si půjčuje sluníčko", o které jsem si myslel, že ji nikdo nepochopí.  Dokonce se o tom rozpovídaly. Začaly od motýlka, který saje nektar na květince. Motýlka uloví vážka a tak se teplo, dárek od sluníčka, dostane postupně přes žábu, užovku až ke dravému ptáku. Ten užovku uloví a tak se zmocní toho slunečního tepla. Tak, jak to v přírodě chodí. Kupodivu to nechápaly jako horor. Byl jsem spokojený. Děti pochopily koloběh energie v přírodě.  Rozpovídaly se i o jiné příhodě se strakou. Vyprávěl jsem i o dalších zvířátkách, které jsem si, jako dítě ochočil, veverkách, vránách šedivkách... Nakonec jsem se podepsal do knížek a památníčků, co si donesly. To bylo mé první setkání v roli spisovatele s dětmi.

Milan Kubačka

Na besedu přivedla své děti z 2.A paní učitelka Lenka Jurášová ze ZŠ Opava-Kylešovice.