lokalita má dvě části, obě situované blízko hráze vodní nádrže Kružberk. Výchozím bodem je autobusová zastávka ?Kružberk, Proletář? v obci Kružberk. Ze zastávky půjdeme po silnici obcí k jihu. Asi 125 m jižně od zastávky odbočuje ze silnice doprava místní cesta, kterou zároveň vede Čermákova naučná stezka. Odbočíme na tuto cestu a pokračujeme po levém břehu Moravice, proti směru jejího toku, až po 1,5 km od opuštění silnice dorazíme ke dvěma vysokým skaliskům, využívaným horolezci (obr. 1 a 2). Skaliska představují první část lokality. Ke druhé části budeme pokračovat dále po naučné stezce, která se krátce za skalisky stáčí ostře doprava a stoupá údolím potůčku, aby se nakonec napojila na silnici. Po této silnici vyrazíme na jih a přejdeme hráz vodní nádrže na pravý břeh Moravice. Přímo na jižním konci hráze, v zářezu vlevo od silnice, leží druhá část lokality (obr. 3). Vzdálenost obou částí lokality popsanou trasou je asi 1,1 km. Souřadnice: skaliska 49.8245297N, 17.6676606E, lokalita na hrázi 49.8223633N, 17.6636264E.

 .

Stáří a regionálně geologické zařazení: paleozoikum - karbon, kulm

 .

Geologické fenomény: droba, zvrstvení, vzájemné vztahy vrstev, útržky břidlice v drobě

První část lokality tvoří dvě skaliska nazývaná Hlavní skála (obr. 1) a Žabí kůň (obr. 2). Obě skály jsou tvořeny mocnými vrstvami hrubozrnných drob s hojnými valounky do 5 mm velikosti. Horninu tedy můžeme popsat jako slepencovitou drobu (polohy s převahou pískových zrn a jen s podřízenou příměsí valounků) nebo drobový slepenec (polohy s převahou valounků nad pískovými zrny), viz obr. 4. Ojediněle je drobové souvrství přerušeno polohami jílovito-prachovité břidlice.

Horniny patří ke kulmu Nízkého Jeseníku, který známe i z dalších lokalit. Vznikly počátkem karbonu, v moři lemujícím tehdy už vyvrásněnou část variského pohoří. Mořské dno zanášely sedimenty přinášené do moře řekami z erodované hornaté pevniny. Sedimenty se na dně moře skládaly vrstvu za vrstvou až postupně vznikl velmi mocný vrstevní sled. V něm ležela nejstarší vrstva nejníže a nejmladší nejvýše. Vrstvy tedy mládly od báze souvrství nahoru, přesně tak, jak se v moři uložily. Další fáze variské orogeneze ale stlačila i sedimentární výplň karbonského moře a původní vrstvy složitě zvrásnila a někdy zcela vzpříčila, což je i případ obou skal na lokalitě.

Jak ale u tektonicky vzpříčeného souvrství poznat, které vrstvy jsou starší a které mladší? Při pohledu na obě skaliska nelze určit, jestli bylo souvrství původně orientováno tak, že vrstva nejvíce vlevo byla v pořadí první usazenou a tedy nejstarší a vrstva vpravo byla nejposledněji usazenou a tudíž nejmladší. Klidně to může být obráceně. Pro představu o problému si můžeme prohlédnout obrázky k lokalitě Stará Ves (č. 16), na které je část souvrství rovněž vzpříčena a skoro převrácena. Ve Staré Vsi máme ovšem možnost sledovat průběh vrás na rozsáhlé ploše lomu, takže můžeme původní uspořádání souvrství rekonstruovat z celkového kontextu.

Velikost deformačních tvarů (vrás a zlomů) kružberské lokality je rozměrnější, takže ani mohutnost obou skalisek není dostatečná k odkrytí kompletní tektonické struktury. Chceme-li objasnit původní posloupnost vrstev kružberských skal, musíme si vrstvy prohlédnout detailně a pokusit se objevit znaky, které nám rozkryjí proces samotné sedimentace. Takový znak se nám povedlo objevit na Žabím koni a jeho pozice na skále je zachycena na obr. 2. Detailní pohled zachycený obrázkem č. 7 ukazuje, že vlevo je sediment složen z větších valounků hornin a dále z plochých útržků břidlice (bílé šipky v obr. 7A). Směrem doprava ze sedimentu mizí útržky a dochází v něm k postupnému, ale zřetelnému zmenšování velikosti valounků a současné přibývání pískových zrn. Sediment se tedy stává jemnozrnnějším ve směru modré šipky na obr. 7B.

 . 

 .

Popsaná stavba horniny je typická pro uloženiny sedimentem nasycených mořských proudů. Dno karbonského moře se od hornatého pobřeží svažovalo do hloubky, kde se stávalo zase rovnějším. Po podmořském svahu se valil proud, vypadající jako mračno ve vodě zvířeného kalu, písku a valounků. Proud erodoval povrch dna a odtrhával kusy již částečně nebo zcela zpevněného jílu. Útržky se smísily s ostatním unášeným materiálem a staly se součástí proudu. Jakmile proud dosáhl hlubšího a rovnějšího dna, začal zvolna ztrácet svou rychlost a sílu. Unášený materiál se důsledkem poklesu energie neudržel zvířený nade dnem a začal sedimentovat. Jako první se uložily nejtěžší částice, tj. největší valounky a útržky jílu (směs útržů i valounů je dobře vidět i na obr. 7). Vzápětí začaly klesat menší a lehčí valounky a nakonec písek. Zjemňování zrnitosti v rámci ukládání jedné vrstvy se v geologii nazývá termínem pozitivní (nebo normální) gradace. Výklad průběhu sedimentace nám určuje směr usazování zleva doprava, což je i směr, kterým ve vzpříčeném profilu plyne čas. Před tektonickým vzpříčením spočívala levá část vrstvy s útržky břidlice níže než pravá část vrstvy s postupným zjemňováním zrn. Závěr můžeme rozšířit na celého Žabího koně a patrně i Hlavní skálu: vrstvy ve vzpříčeném profilu mládnou zleva doprava, od západního okraje k východnímu.

 .

Podobné vrstvy, ve kterých velikost valounků a zrn klesá od báze nahoru a které mají na bázi i útržky jílovito-prachovitých sedimentů, jsou dobře patrny i na lokalitách č. 8 a 16. Tam však dotyčné vrstvy leží v normální, nedeformované pozici a tak je patrno, že ke zjemňování zrna skutečně docházelo v průběhu sedimentace a tím i v průběhu času.

 .

Druhá část lokality, skalní výchoz na jižním okraji hráze přehrady, odhaluje útržek jílovito-prachovité, tence vrstevnaté břidlice uvnitř souvrství slepencovitých drob a drobového slepence (obr. 2). Útržek dosahuje velikosti min. 3,6 m, přičemž není odkryt kompletně. Tenké vrstvičky břidlice tvořící útržek nejsou deformované, což dokazuje pevný stav břidlice v době sedimentace. Jílovité a prachovité bahno bylo do tvrdé břidlice zpevněno poměrně rychle, protože v nekonsolidovaném  stavu by se útržek zdeformoval nebo ještě více roztrhal a zčásti rozplavil. Tempo zpevňování asi souviselo s rychlou sedimentací značných objemů materiálu, přinášeného do moře z intenzivně rozrušovaného variského horstva.

 .