V Holasovicích je velmi čilá organizace občanské sdružení "SLEZSKÝ VENKOV, o.s.". Kdo byl iniciátorem jeho vzniku a mohl byste charakterizovat její činnost. Jak je přijímána v obci?
Založení občanského sdružení vyplynulo z potřeby zajistit větší podporu při realizaci myšlenek, a principů, které jsem chtěl prosadit cca od roku 1996. Nejprve jsem získal podporu ve vlastní rodině a následně i u jiných nadšenců. 27.7. 2007 bylo občanské sdružení "SLEZSKÝ VENKOV, o.s." zaregistrováno u Ministerstva vnitra a na sv. Václava 28.9. 2007 se uskutečnila první veřejná schůze, na které bylo zvoleno vedení a odsouhlasen program.

Ing. arch.  Lubomír Dehner

Činnost našeho spolku se odvíjí od znění stanov. V obecné rovině se jedná o ochranu přírodního, architekto-nického a kulturně historického dědictví našeho (slezského) regionu. Konkrétně byla našim hlavním cílem přeměna prostoru bývalého velkostatku v důstojné centrální území obce. K tomu cíli směřovaly tři nosné pilíře: revitalizace dvora po stránce urbanistické a architektonické, vybudování regionálního muzea a vytvoření podmínek pro nejrůznější společenskou a kulturní činnost. Hlavní prioritou je muzeum.
Spolek, jeho činnost a vlastní muzeum je v obci přijímán, jak už to bývá, různě. Zpočátku bylo naše snažení přijímáno částí veřejnosti s nedůvěrou. Postupně jsme si ale získali respekt cizích návštěvníků a lidí podobného smýšlení a následně i domácích.

Dnes jsme se snad stali standardní složkou naší občanské společnosti, se kterou se počítá i do budoucna. Obec nám v začátcích umožnila získat příslušné dotace a užívat své budovy. Tohle je základní pomoc, bez které by muzeum fungovat nemohlo. Obecně je snad naše činnost vnímána kladně všemi, komu není stav naší obce a přírodního prostředí lhostejný. Místní občané a regionální instituce nás podporují ekonomicky i morálně, pořádané akce se postupně stávají nedílnou součástí kulturního kalendáře obce. Největší morální podporu, často až nadšení, nám vyjadřují návštěvníci, kteří jsou většinou stejné ?krevní skupiny? a velmi spontánně oceňují naši práci.

Kdy jste si začal pohrávat s myšlenkou vytvořit v Holasovicích muzeum Slezského venkova?
Myšlenka zřídit v Holasovicích vesnické muzeum vznikala a zrála postupně během 90. let minulého století. Pocházím z vesnice. V raném mládí jsem ji ještě zažil ve stavu, do kterého se přirozeně vyvíjela během staletí.
Během 60. a 70. let se vše změnilo k nepoznání. Byly zbourány vjezdové brány s předzahrádkami, ve kterých rostly šeříky, byly vykáceny staré ořešáky ve dvorech. Nakonec zanikly celé, kdysi pyšné, statky, protože ztratily svou funkci. Ulice tvořené pravidelným a sevřeným rytmem štítů obytných stavení se rozpadly. Mnohé domy byly zbourány a nové postaveny v zahradách a dvorech. Jizvy nebyly už nikdy zaceleny a připomínají vyražené zuby v původní, kdysi tak harmonické zástavbě.  
Od roku 1968 do roku 1980 bylo dílo zkázy dokonáno. Vesnice mého mládí nenávratně zmizela. Donedávna zůstaly alespoň bývalé statkové lípy, ale i ony odcházejí - vlivem stáří i lhostejnosti lidí.
Ovocné sady a rodové stromy zmizely a nahradily je cizokrajné jehličnany a pečlivě střižené trávníky. V honbě za vidinou něčeho "lepšího" jsme postupně a nenápadně zničili duši našich vesnic.
Od počátku 90. let se ve mně začalo něco lámat. Začal jsem s pomocí rodiny vysazovat do krajiny původní druhy stromů, čistit zanesené prameny a angažovat se ve věcech veřejných.
V roce 1996 jsem se pokusil o obnovu novobarokní brány do místního velkostatku (dvora), která byla do té doby jedním ze symbolů a dominantou Holasovic.  
V roce 2001 spatřila poprvé světlo světa myšlenka na založení muzea, ale doba ještě neuzrála.
V roce 2005 jsem uspořádal výstavu historických fotografií, znovu oživil myšlenku

muzea a pokusil se získat vhodné prostory ...

Staré zemědělské nástroje a stroje si prohlížel i profesor Valentin Roman z Veterinární a zemědělské univerzity z Bukurešti (uprostřed).

 Co bylo potřeba nejprve zajistit, aby byla myšlenka realizována? Máme na mysli například výběr místa.
Od samého počátku se můj zájem soustředil na areál bývalého velkostatku v centru Holasovic, který je také významným archeologickým nalezištěm. Zejména barokní, památkově chráněná sýpka  volala po záchraně.
Prvním impulsem ke vzniku muzea byla možnost získat do soukromého vlastnictví nebo pro obec právě tuto sýpku. Psal se rok 2001 a já jsem snil o vybudování selského muzea v této unikátní, stylově čisté budově. Nechtěl jsem se také smířit se způsobem využití areálu dvora, který leží na významné archeologické lokalitě s historií osídlení starou cca 5,5 tisíce let. Sýpku se získat nepodařilo a prvotní nadšení ustoupilo do pozadí.
V roce 2005 slavila naše obec 800 let svého trvání a nastal čas učinit další kroky. V té době obec uvažovala o získání některých objektů ve dvoře v Holasovicích a já věřil, že alespoň některou získám pro svou myšlenku. Znovu jsem usiloval o získání sýpky a znovu neúspěšně. V roce 2007, kdy jsem se dohodl s vlastníkem na prodeji bývalého ovčína, kterému hrozilo částečné zřícení. Budovu koupila nakonec obec a zprvu neochotně souhlasila s jejím využitím pro muzeum. V roce 2010 získalo sdružení s pomocí MAS Opavsko dotaci na stavební úpravy z Programu rozvoje venkova (SZIF). Následovaly svépomocné stavební a dokončovací práce a konečně                     i instalace první, provizorní, expozice.
V roce 2011 jsme spolu s obcí Holasovice požádali o dotaci na stavební úpravy dalších objektů pro potřeby muzea, tentokráte stodoly a kůlny. Dotace z ROP a následně SZIF byly získány a vytvořeny předpoklady pro další rozvoj muzea.

 Jak jste organizovali shánění exponátů? Ze současné velmi bohaté sbírky usuzujeme, že to asi tak velký problém nebyl nebo ano?
Exponáty pocházejí z oblasti celého našeho Slezska, zejména Opavska. Počátky sbírání exponátů byly naprosto spontánní a živelné. V první fázi jsem samozřejmě posbíral vše, co jsme měli doma, dokonce i maminčiny židle z kuchyně a zajímavé zavařovací sklenice ze spíže  to byly první exponáty. V rámci přípravy základních dokumentů občanského sdružení byla i výzva k občanům, aby nám své nepotřebné staré věci darovali. Výzva vyšla v obecním zpravodaji a prvních číslech občanských listů, které jsem založil a převážně svými prostředky a v omezeném vydání vydával a roznášel do domovních schránek. Dalším pomocníkem byl internet a naše webové stránky. Postupně se začali ozývat první dárci. Nejprve to byli známí, kamarádi a kolegové z práce, následovali lidé z vesnice a okolí. Z prvních úspěchů jsme byli nadšeni a to nás povzbudilo k oslovení různých medií. Objevily se první články          v regionálním tisku a dokonce reportáže v rozhlase a v televizi. Najednou se začali ozývat lidé z celého Slezska a nabízeli nám své poklady. Někteří nás nějakou dobu sledovali a ověřovali si, že nejsme jenom nějací podvodníci a překupníci a pak nám nabídli celé soubory předmětů a vybavení. Hlavní motivací dárců byla snaha, aby se jejich dědictví po předcích nezničilo, nerozdalo nebo nerozprodalo nenávratně pryč, ale aby zůstalo pohromadě, sloužilo široké veřejnosti a oni a jejich potomci se na ně mohli přijet kdykoliv podívat. V létě roku 2009 jsme uspořádali první den otevřených dveří, kde jsme představili veřejnosti naše dosavadní výsledky  na volném prostranství jako na trhu. Zájem byl veliký a objevila se nová vlna dárců, kteří pochopili, že to myslíme vážně. V podobném duchu probíhá sběr exponátů do současné doby. Lidé se neustále ozývají a nabízejí nám další exponáty. Jak se jednotlivé expozice a soubory krystalizují a kompletují, začínáme si již vybírat. Nastal přelom od vytváření "sbírek", ke kompletaci   a cílevědomé koncepci. Samozřejmě, že kvalitnější a původnější předměty začínají postupně nahrazovat ty poškozené a nekoncepční.

Muzejní expozice se neustále vyvíjí a doplňuje. Uvítáme nové zajímavé exponáty, finanční i materiální pomoc.

Pro exponáty, zejména ty rozměrné si jezdíme sami, hodně lidí nám ale přináší své věci přímo do muzea. Nejnovější dárci se rekrutují z návštěvníků, které naše snažení oslovilo, a chtějí pomoci dobré věci. Sběr a evidence exponátů mají většinou svá pravidla. Základem je darovací smlouva, kde se uvádí, kdo předměty daruje, v jakém jsou stavu a kdo je původně vlastnil, resp. kde sloužily. Je to důležité pro zachování jejich příběhu a původu. To dodává muzeu další emocionální rozměr. Spousta dárců navštíví muzeum se svými potomky a známými. My jsme pak svědky mnoha dojemných situací, životních příběhů a osudů. Výhledově by měl být každý větší exponát nebo soubor označen jménem dárce a místem původu. Po získání exponátu následuje jeho fotodokumentace, vyčištění a konzervace. Většina je okamžitě umístěna do příslušného souboru expozice, poškozené a neúplné předměty jsou opravovány okamžitě, nebo uloženy  v depozitáři pro pozdější opravu a použití.

Až přijde čas budou možná tyto polské studentky vozit své dětiv podobných kočárech, které přijdou do módy.

Kdy bylo muzeum slavnostně otevřeno?
Otevření muzea mělo dvě fáze. První expozice byla slavnostně otevřena v objektu bývalého ovčína 8.10. 2011. Po dokončení rekonstrukce stodoly a kůlny bylo muzeum otevřeno v plném rozsahu velikonočním jarmarkem na jaře 2013.

Mohl byste nás provést jednotlivými částmi muzea?
Muzeum Slezský venkov je zaměřeno na život slezské vesnice především do poloviny 20. století. Důraz je kladen na období a tradice 1. republiky. Sbírky jsou umístěny ve třech objektech na prvním nádvoří bývalého velkostatku v centru Holasovic.
Prvním objektem je bývalý ovčín, později stáj pro koně a od přelomu 19. a 20. století obytná budova pro zaměstnance velkostatku. Navazuje na tzv. starou bránu, která zajišťovala spojení směrem k řece. Druhým objektem je kůlna (vozovna), která byla postavena v polovině 19. století. Největším objektem je stodola se šrotovníkem, která má barokní základ a byla do dnešní podoby přestavěna rovněž v polovině 19. století.
V bývalém ovčíně je k vidění zejména ukázka dobového bydlení. Najdeme zde zařízenou kuchyni a ložnici našich babiček, prádelnu, venkovský obchod  koloniál, vybavení pro zpracování mléka, řeznictví, pekařství, cukrářství apod.  Někoho zaujme třeba sbírka kuchyňských vah a žehliček.
V přízemí kůlny je umístěna funkční kovárna, stolařská a bednářská dílna, hasičská technika, jízdní kola a pár automobilových veteránů. V současné době dokončujeme model celého dvora z doby jeho největší slávy v letech na počátku 20. století, plánujeme vyrobit také model pravěkého a středověkého osídlení a ukázky hospodář-ských stavení typických pro náš region.

V patře kůlny je umístěna prvorepubliková obecná škola, knihovna, regionální kroj a ukázky různých řemesel (švec, krejčí, včelař, zahradník, tkadlec, zedník, elektrikář apod.) Jistě zaujmou i malované truhly. V současnosti zde máme umístěnou výstavu vojenské výzbroje a výstroje z období druhé světové války, uspořádanou k nedávnému výročí konce 2. sv. války. Do budoucna zde plánujeme umístění archeologické expozice a ukázku dobových uniforem (vojsko, četnictvo, legionáři, sokolové, hasiči...). Ty se však shánějí velmi těžce.
Největším objektem je stodola. V bývalém šrotovníku se nachází útulná recepce s trámovým stropem a hygienickým zařízením, tady pořádáme přednášky, besedy, nebo například Svatomartinskou husu a Vánoce v muzeu.
V hlavním prostoru stodoly je k vidění úctyhodný soubor zemědělských strojů a nářadí.
Muzejní expozice se neustále vyvíjí a doplňuje. Uvítáme nové zajímavé exponáty, finanční i materiální pomoc. Chceme ukázat, že Slezsko je krásný a zajímavý multikulturní kraj s bohatou historií, ve kterém společně žili zruční a pracovití lidé různých národností.

Které jsou nejvýznamnější části sbírky?
Tohle je opravdu těžká otázka. My se snažíme, aby si zde každý našel něco, co ho zajímá, ať je to muž, žena nebo dítě, všechny věkové skupiny.
Mezi dnes nejkompletnější části patří tyto expozice:
Kuchyně, jejímž základem je kuchyňský stůl se židlemi, umývací stůl, kredenc, kuchyňská kamna a samozřejmě "otoman". Kuchyň je vybavena veškerým typickým nádobím a zařízením.
Ložnici tvoří manželská postel s nezbytnými pamá-tečnými fotografiemi, náboženské obrazy, noční stolky, šatní skříně, toaletní stolek, truhla s oblečením a dětská kolíbka.

V domácí prádelně najdeme necky, valchy, ruční i elektrické pračky, ždímačky a valchy.
K nejkompletnějším souborům patří kovárna, stolařská dílna a ševcovská dílna. Velmi je oblíbená expozice obecné školy. Prvorepubliková knihovna se zase pyšní souborem několika naučných slovníků, legionářskou literaturou a dobovými časopisy.
Velmi reprezentativní a rozsáhlý je soubor zemědělských strojů a nářadí, umístěný ve stodole, Mou osobní chloubou je několik malovaných truhel.

Jak propagujete muzeum a činnost vašeho sdružení Slezský venkov?
Propagace muzea a jeho aktivit je nezbytou podmínkou pro jeho rozvoj, životaschopnost, návštěvnost a s tím spojenou ekonomiku. Zpočátku byla propagace zaměřena především na vyhledávání exponátů, dnes nabývá na významu informování a stimulování potenciálních návštěvníků a propagace pořádaných akcí. Jejich prostřednictvím si cestu do muzea najdou i takoví lidé, pro které je pouze prohlídka expozice málo atraktivní. V neposlední řadě propagujeme obec Holasovice, která má svým návštěvníkům co nabídnout.
Základními prostředky propagace je internet. Občanské sdružení má své webové stránky, jejichž aktuálnost, obsah a formu musíme neustále zlepšovat. V letošním roce jsme si založili i stránku na Facebooku. V začátcích se nám dařilo dobře proniknout do hromadných sdělovacích prostředků. Dvakrát odvysílala reportáž o muzeu televize, třikrát rozhlas, vyšlo několik článků v různých novinách a časopisech. Mám dojem, že se v poslední době média zaměřují více a "sensační" a šokující události, což muzeum a práce s ním spojená není. Musíme to ale změnit. Snažím se opakované o pozvání toulavé kamery České televize, zatím neúspěšně.

V letošním roce jsme se dočkali, zásluho Statutárního města Opavy a turistické oblasti opavského Slezska, velkorysého dopravního značení. To se okamžitě projevilo na přílivu nových návštěvníků. V obci jsou dále umístěny informační tabule, v muzeu máme připraveny informační brožurky v několika jazycích, turistické vizitky, razítka    a pohlednice. Při propagaci a prezentaci muzea a jednotlivých akcí hraje významnou úlohu obecní rozhlas a obecní zpravodaj..
V neposlední řadě nám dělají reklamu společenské a kulturní akce, z nichž například Svatováclavský jarmark je vyhledávaný prodejci i návštěvníky daleko za hranicemi našeho regionu.

Jak to správně přeložit?  Je to taková slovní hříčka. Flíger je kopačka, plečka nebo polní nástroj připomínající letadlo?

Co chcete ještě do budoucna udělat, jaké máte plány?

Již několik let tvrdím, že se nacházíme někde v poločase našeho snažení. Za námi je ?položení základního kamene?    a uvedení muzea v život. Před námi je jeho rozvoj, zkvalitnění a zajištění dlouhodobé prosperity. Myslím si, že dosavadní amatérský přístup již dosáhl hranice svých možností a další větší rozvoj není možný bez profesionalizace. Ve stávajícím režimu jsme schopni zajistit jeho základní provoz, ne však rozvoj a zkvalitnění expozic. Na hranici možností je rovněž zajištění průvodcovských služeb   a větších společenských a kulturních akcí. Při zachování současného stavu hrozí stagnace muzea i navazujících aktivit a následně jeho zevšednění a nezadržitelný úpadek. Členové sdružení pracují dlouhodobě s velkým úsilím a jejich energie není nevyčerpatelná.

Další úspěšné pokračování muzea Slezský venkov v Holasovicích je dlouhodobě podmíněno těmito faktory:
A) Zvýšení počtu členů občanského sdružení, zejména o mladé lidi
B) Vytvoření min. jednoho pracovního místa (údržba, průvodce, organizace a řízení)
C) Ekonomická, politická a personální podpora a spoluúčast obce Holasovice
D) Spolupráce se základní školou, vytvoření zájmového kroužku (vazba na bod a)
E) Odborná a ekonomická pomoc jiných institucí při rozvoji expozice a personálním zajištění provozu a průvodcovské činnosti (SZM, Sl. U Opava, Matice Slezská, jiné spolky, Turistická oblast opavské Slezsko, SMO a okolní obce,?)
F) Možnost získání dotací pro investiční rozvoj a grantů za účelem zkvalitnění expozic
Pokud všechno selže, pak (krajní scénář):
G) Přechod muzea pod jiný, ekonomicky silnější subjekt (obec Holasovice, Slezské zemské muzeum v Opavě, Statutární město Opava, Moravskoslezský kraj, ...), který zajistí dlouhodobou perspektivu muzea pro odborné i ekonomické stránce
Z hlediska rozsahu vlastního muzea je stávající stav stabilizovaný a vyvážený. Již dnes se ovšem projevuje nedostatek prostor pro nové exponáty, které musíme          odmítat a tím je většinou odsoudit k zániku.
V současnosti jsme představili obci Holasovice naše nejbližší záměry na úpravy ovčína a vestavbu mezipatra do stodoly. Věříme, že nás obec, stejně jako v minulosti, v této věci podpoří.

Z hlediska další úpravy areálu dvora a rozvoje muzea je mým snem ještě:
- Obnovit zbořenou bránu do dvora.
- Dokončit úpravy povrchů prvního nádvoří, včetně vymístění nevhodných aktivit.
- Uchovat celistvost a původní charakter prvního nádvoří.
- Zachránit historické nádraží buď pro další provoz, nebo jako muzejní expozici.
- Zajistit zachování historického charakteru dvora jako nejcennějšího kulturně historického, urbanistického a architektonického souboru obce.
- Získat objekt bývalé sokolovny, která je ve vlastnictví obce, pro pořádání společenských a kulturních akcí, případně rozšíření expozice.
- Získat a zachránit památkově chráněnou barokní sýpku.
- Založit sad původních odrůd ovoce a případně archeopark.

Holasovice a její centrum mají jedinečný potenciál, který buď využijeme, nebo navždy zahodíme.  

Nádvoří Muzea slezského venkova v Holasovicích využívají různé spolky a soubor.

Otázky pokládali Jakub  a Milan Kubačkovi
Fotografie pořídili: Archív Slezský venkov, Milan Kubačka