|
Tušil jsem, jak dopadne vycházka s pracovníkem Slezského zemského muzea
Mgr. Lukášem Číhalem. Shromáždili jsme se spolu se zástupkyní raduňské
základní školy Mgr. Ditou Dragonovou a jejími "šesťáky" v Raduni na
parkovišti zámeckého parku. Naše zaparkovaná auta byla těsně u
betonového ohradníku. Ano, nejdříve jsme si důkladně prohlédli právě ten
betonový ohradník.To by člověk nevěřil, kolik různých organizmů na něm
žije. Řasy, lišejníky, játrovky, mechy a houby. Muzejní bryolog Mgr.
Lukáš Číhal nám je pojmenoval a začala jeho komentovaná procházka.
Po prozkoumání obrubníku jsme všichni udělali krok a byli jsme na
trávníku, kde už byl bryolog ve svém živlu. A to jsme nebyli ještě ani v
lese nebo u potoka. Pro někoho to byl obyčejný udržovaný trávník, ale
nás zajímaly především mechy, které zde rostly.
Za parkovištěm jsme po můstku přešli přes potok Raduňku a vydali se
cestičkou k blízkému lesu. Vlevo byl jeden z nejkrásnějších zámků v naší
republice, jehož obraz se odrážel na hladině podzámeckého rybníka.
 |
 |
| Mechy a lišejníky žákům ukazovali a
určovali: učitelka biologie Mgr. Dita Dragonová a Mgr. Lukáš Číhal,
který mechy studuje vědecky. |
|
Na místě jsme si tento pohled zaznamenali na fotografii, tak jako mnozí
turisté, kteří se sem za mechy zrovna nevypravili. Přišli prvoplánově
navštívit zámek nebo zámecký park, případně se podívat do oranžerie.
 |
 |
| Bryolog ze Slezského zemského muzea Mgr. Lukáš Číhal nám ve studánce na cestě u potoka Raduňka ukázal mech prameničku obecnou. |
Někteří žáci měli s sebou učebnici
přírodopisu. Mohli tak porovnat fotografie třeba lišejníků a mechů se
skutečnými, které jsme během vycházky viděli. |
Kdysi dávno v hluboké minulosti naší Země se setkaly zelená řasa či
sinice s houbou a zjistily, že vzájemné soužití (symbióza) je
oboustranně výhodné. Symbióza je velmi složitý vztah, který určitě
nevznikl krátkou cestou, to ale nevyřešíme. Víme však, že lišejníky
patří mezi velmi staré organizmy. Většina čeledí a rodů lišejníků se
vyvinula na rozhraní prvohor a druhohor (před 190-280 miliony let). Ale
kdo ví, jestli to nebylo ještě mnohem dříve.
Houba poskytuje lišejníku vodu, protože ji dokáže svým tělem předat řase
spolu s rozpuštěnými nerostnými látkami, které získá z podkladu, na
kterém žije. Řasa díky zelenému barvivu chlorofylu dokáže využít světlo a
přeměnit tyto nerostné látky na látky ústrojné, tzv. organické. Jakoby
tato fotosyntéza uměla neživé hmotě vdechnout život. Tato biochemická
reakce je určitě nejdůležitější na naší planetě.
|
 |
| Například tuto zelenou řasu zrněnku. |
Pomocí binokulární lupy, kterou s sebou přinesl Lukáš Číhal, mohli žáci pozorovat stavbu těch nejmenších rostlinek. |
Mechy jsou zelené vyšší rostliny, ale nemají cévní svazky a jsou malého
vzrůstu. Mají výraznou schopnost zadržovat vodu. Většinou se vyskytují
na vlhkých a stinných stanovištích. Jsou to takzvané pionýrské druhy. Ty
připravují stanoviště pro další druhy organizmů a osidlují stanoviště,
která jiným druhům nevyhovují. Jsou jimi nejčastěji míněny zejména nižší
rostliny.
|
| Žáci šesté třídy ze základní školy v Raduni po absolvování vycházky za řasami a mechorosty. |
Text a foto: Milan Kubačka
|
