Od jara chováme ovce. Neděláme si ambice, že bychom byli nějací budoucí
bačové, vyráběli sýr a prodávali vlnu. Jsme jenom rodina, která chce mít
na zahradě veselo a celkem užitečně "sekat trávu" a "měnit jí" zcela
pragmaticky na maso.
Ovce na podzim zabijeme a na jaře pořídíme nové. Ovčí maso je zdravé,
chutná nám a ve světovém srovnání je masem nejvíce konzumovaným. Je také
nejméně kontroverzní. Vepřové a hovězí maso je v některých částech
světa totiž zapovězeno. Ovce máme rádi, staráme se o ně s láskou a
opravdu nám přináší radost. Však také první slovíčka mého ročního syna
byly: "bééé, béé".
Ovce máme na pastvině za zahradou, kde mají trávu, vodu, minerální líz a
seno. Chov není náročný. Vyžadují určitě méně péče než třeba chov psa
nebo chov slepic. Občas jsme chtěli ovcím přilepšit a proto jsme jim
dali tu kousek suchého chleba, tu jakousi směsku granulí se sušeným
mlékem. Minulý týden v úterý ráno se mi jedna z ovcí zdála nějaká divná.
Byla mimo stádo a polehávala. Večer byla zase v pořádku a normálně se
pásla. Druhý den ráno již jen ležela a zhluboka dýchala. Zavolal jsem
tedy kamarádovi veterinárnímu lékaři Ondrovi. Zcela prozřetelně dorazil
vybaven nejen injekcemi a léčivy, ale také jateční pistolí a věcmi na
zabijačku. Stačilo mu sdělit, čím krmíme a čas, kdy se mi ovce poprvé
zdála nějaká divná. Změřil jí teplotu, prohlídl a na injekce už ani
nedošlo. V poledne jsme raději provedli zabíjačku, ať neztratíme
drahocenné maso. Dle slov veterináře Ondry je vždy lepší úspěšná
zabíjačka, než neúspěšná léčba. Diagnóza nemoci byla stanovena na akutní
acidózu.
K tomu abychom celý průběh nemoci, který trval asi 20 hodin pochopili,
musíme pochopit jak funguje zažívací trakt přežvýkavců. Ten se vyznačuje
značně odlišným způsobem trávení oproti např. člověku, psu, praseti
nebo i koni. Podstatnou roli u nich sehrávají bakterie a prvoci
bachorové šťávy, pro které je důležitá stálost prostředí. To znamená
také stálost pH. Proto je nejlepší výživou výlučná pastva nebo krmení
senem. Velmi důležité je si uvědomit, že bachor ovcí je jakýsi
"bioreaktor", ve kterém žijí miliardy spřátelených prvoků, kvasinek a
bakterií. Tyto mikroorganismy jsou u správně živeného zvířete v jakési
pomyslné harmonii. Je to zejména proto, že jednotlivé druhy
mikroorganismů jsou svými nároky na potravu specifičtí, tzn., že některé
druhy mikroorganizmů metabolizují sacharidy, jiné zase rozrušují
celulózu atd.
Jakékoliv změny krmných dávek, zejména pak podávání velkého množství
sacharidových a bílkovinných krmiv (granule, obiloviny, ovoce...) vede k
u přežvýkavců k výrazným změnám v bachorovém prostředí. Zde se stalo
to, že ovce pravděpodobně sežrala větší množství "jednoduchých cukrů"
buď z krmné směsi nebo například z jablek. Ty zapříčinily, rychlou
fermentaci a pomnožení G+ bakterií, které produkují kyselinu mléčnou,
která způsobí pokles pH bachorové tekutiny. Acidóza (neboli pokles pH)
se může objevit poté i v krvi. Acidóza bachoru tak přechází do tzv.
metabolické acidózy. Někdy se jedná o změnu pH třeba jen o jednu
desetinu stupně! V bachorové tekutině tak velmi rychle vymírají důležití
nálevníci a celá křehká rovnováha bachorového "bioreaktoru" se zhroutí
jako domeček z karet. Ovce přestane dobře trávit, dostane průjem a během
několika hodin může zemřít. Jednoduše řečeno, zemře vlastně na to, že
otráví vnitřně sama sebe rozvratem metabolické rovnováhy.
Už asi nikdy přesně nevypátráme...co acidózu naší ovce způsobilo. Zda
pozření většího množství směsky granulí, nebo zapařené trávy, případně
jablek. Zcela zjevně se však muselo jednat o nepatrnou změnu ve stravě -
ovce máme pod dohledem. Navíc onemocněla jen jedna. Je ovšem
zarážející, jak rychle nemoc gradovala. Stačilo aby pH v trávicím traktu
překonalo pomyslnou hranici a bylo zle.
Troufám si říct, že mám určité biologické vzdělání, tak v tomto ohledu
jsem tak náhlý vývoj nečekal. Vše se odehrálo velmi rychle. Opět jsem si
uvědomil, jak jsou příroda a děje v ní složité a provázané. Umíme
exaktně měřit, ale mnohdy umíme málo předvídat. Z našeho pohledu
chovatelských laiků se může jednat o malou změnu stravování, ale s
obrovským důsledkem pro zvíře. Vidím v tom až nápadnou paralelu pro
další děje v přírodě. Na první pohled se nám také může zdát, že byť malé
zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře přece nemůže mít pro životní
prostředí zase takový význam. Stejně tak jako pak navázané zvýšení
průměrné teploty na světě o jeden stupeň. Co to je jeden stupeň můžeme
namítat. Hmm, každopádně teď už alespoň víme, že i malá změna stravy a
následné změny pH v těle ovce znamenalo její smrt během několika hodin. V
domečku z karet stačí opravdu odstranit jednu kartu a už je mnohdy
pozdě. No chraň nás pánbůh, pokud opravdu umíme měřit a neumíme
předvídat. Harmonie v přírodních dějích je velmi křehká a není radno ji
narušovat. Alibistické namlouvání si, že malá změna může mít přece jen
malý následek, je nebezpečné... Neznalost neomlouvá!
Jakub Kubačka
|