Oblast Epiru je z přírodovědeckého
hlediska naprosto výjimečná. Nalezneme zde všechny možné
biotopy.
Vedle makchie a frygany to jsou mokřady se sladkou i brakickou
vodou, slaniska, mořský záliv, do kterého ústí dvě velké řeky Louros a Arachtos,
pláže v zálivu, které jsou úplně jiné než pláže u volného Jónského moře.
Sterilní eukalyptové háje a horské lesy, které pokrývají úbočí hlubokých kaňonů
až k náhorní plošině. Všude jsou porosty makchie a frygany. Celá oblast není
vůbec zasažena průmyslem, ten zcela chybí. Obyvatelstvo tvoří zemědělci, kteří
se zabývají chovem dobytka, rybolovem a pěstováním oliv a zeleniny. Zpracovává
se zde mléko na mléčné výrobky a stáčí se kvalitní horská voda Zagori.
Začátkem dubna jsme vydali na desetidenní expedici do Epiru,
abychom zjistili, zda naše tábořiště a základna Natury v Neochori jsou schopné
i letos přijmout naše mladé přírodovědce. Navíc jsme se těšili na přírodu,
která je na jaře ve Středomoří nejkrásnější.
Nejdříve jsme museli překonat pohoří Pindos.
Pohoří
Pindos jsme léta překonávali přes průsmyk Kataras 1694 m. Je to cesta s mnoha
nádhernými výhledy do okolní krajiny. Nyní je nahrazena cestou mnohem kratší s
šedesáti tunely na trase dlouhé129 km. Když sečteme délku všech tunelů,
dostaneme se k úctyhodnému číslu 28 km. Cesta je to mnohem rychlejší, ale už
není tak půvabná, na krajinu se stačíte podívat někdy jen pár vteřin z mostů,
které tunely spojují. V nejdelším tunelu dlouhém 4600 km, přijdete o mnoho
zážitků ze sledování krásné horské krajiny.
|
|
|
|
|
|
Značka "Pozor medvědi!"
|
Zastávka u jezera Ziros
|
Pro větší skupiny mladých přírodovědců
slouží především v letním období stanová základna v Agii Apostoli až pro 50
účastníků. Stany jsou postaveny ve stínu korun několikasetletých dubů a
olivovníků s výhledem na moře ze srázu. Program přírodovědných vycházek a
výjezdů na různá stanoviště je vždy ukončen besedou, na které jsou předváděni
pozorovaní živočichové a rostliny doprovázené komentáři o jejich životním
prostředí.
Samotná Preveza je kouzelné přístavní
městečko s pěknými uličkami plnými malých obchůdků a dílničkami řemeslníků.
Každé ráno je možno nakoupit pro večerní grilování různé druhy ryb, sépie,
kalamáry, chobotnice téměř před radnicí, kam připlouvají rybáři po nočním lovu. U pekaře si koupíte právě z pece
vytažený chléb a vedle hned rajčata z první úrody a pomeranče a citrony, které
plodí s krátkou zimní pauzou celý rok.
|
|
|
|
Nábřeží před radnicí
|
Radnice v Preveze
|
Rybáři se vracejí z nočního lovu
|
Prodej ryb z lodi
|
|
|
|
|
Ovoce a zelenina
|
Rybáři na molu
|
Obchod s rybami
|
U pekaře
|
Těsně u Prevezy je římská památka Nikopolis
-město vítězství, které dal postavit vítěz slavné námořní bitvy u Aktia v roce
31 před. n.l. Octavianus pozdější císař Augustus, který porazil soka Antonia se
svou milenkou egyptskou královnou Kleopatrou. Námořní bitvě u Aktia a historii
města Nikopolis, které patřilo mezi největší města starověku, je věnováno nově
otevřené muzeum na okraji Prevezy, které je opravdu důležité navštívit. Tam se
dovíte i dosud nepublikované nové skutečnosti týkající se řízení bitvy dvou
vojsk obou hlavních velitelů Octaviana a Antonia.
Navštívili jsme i místo odkud Octaviánus
bitvu řídil z vyvýšeniny nad amfiteátrem. Na tomto místě byla po bitvě
umístěna velká socha Octaviána, viditelná zdaleka. Město Nikopolis mělo až 200
tisíc obyvatel, které bylo násilně přesídleno z okolních vesnic obcí, dokonce
až od Korintského zálivu. V současné době je zde možno vidět starší hradby,
které nechal postavit Augustus a novější Justiciánovy, Odeon, zbytky
měšťanských domů z podlahami z kamennými mozaikami. Město stálo na nestabilní
půdě a voda se musela přivádět akvaduktem od vzdálených pramenů řeky Louros.
|
|
|
|
Justiciánovy hradby
|
Augustovy hradby
|
Muzeum Nikopolis
|
Arundo donax největší tráva
|
V okolí tábořiště v Agii Apostoli a v
okruhu základny v osadě Neochori je možno prozkoumávat slaniska na Lekádě,
mokřady u Amrakijského zálivu, průzračnou řeku Louros, která pramení v horách
Pindosu, v nich nejvyšším vrcholem je Smolikas (2637 m).
Blízko se
nacházejí jako nože ostré vápencové útvary škrapy, které jako řeky vytékají ze
stínu hustých keřů makchie. Své kouzlo mají mořské útesy a jejich obyvatelé,
flóra nezvykle dlouhých pláží Jónského moře nebo písečné duny na Lefkádě. Nejen
mladí přírodovědci zde mají možnost poznat krásnou přírodu středomořské
oblasti.
|
|
|
|
Amvrakijský záliv
|
Ústí řeky Louros
|
Mokřady |
Ornitologická věž
|
|
|
|
|
Pohled na mokřady
|
Pelikán kadeřavý
|
Pisila čáponohá
|
Plameňák růžový
|
|
|
|
|
Racek bělohlavý
|
Skokan skřehotavý
|
Užovka podplamatá
|
Želva bahenní |
Návštěva vesničky Koonitzia je zajímavá snad jen tím, že silnice k ní vede po
dlouhém poloostrově vytvořeném uměle. Na ni jsme se dostali z vesnice Strongili. Tento "most" spojuje pevninu s
ostrůvkem, na kterém je vesnička s několika restauracemi a plážemi. Ještě před
vjezdem na tento "most" jsme minuli základnu, která slouží řeckým
ochranářům a vědcům. Ti se zabývají studiem přírody biosférické rezervace
Amvrakijský záliv.
|
|
|
|
Cesta do Koronitzie
|
Asfodelina žlutá
|
Základna řeckých ochranářů
|
|
Kdo chce
poznat makchii, může se vydat z tábora k turecké pevnosti na blízký kopec
Laskara pěšky. Je vzdálená asi 1,5 Km od tábora. Cestou je možno se seznámit s
typickými dřevinami a bylinami i ve fryganě. Ta je tvořena silně pichlavými trsnatými bylinami,
keříky a polokeři. Výška porostu nepřesahuje výšku ovcí, které tuto oblast
vypásají. Jinak je Epirus tvořen vedle frygany vyšší makchií.
Pokud
chcete vidět skutečně divokou horskou přírodu, zajedou si účastníci expedic do 150 km vzdáleného
pohoří Pindos. Tam poznají floru alpínského pásma na náhorní plošině Astraka,
kde můžeme nahlédnout do opravdového chřtánu z nejhlubších evropských propastí
Provatina s největší dosud naměřenou hloubkou 405 m. Krasová planina je na
svých okrajích rozbrázděna mnoha hlubokými roklemi. Sestoupíte do čtvrtého
nejhlubšího evropského kaňonu řek Vikos a Aoos ve stejnojmenném národním parku.
Kaňon řeky Vikos je charakteristický svými svislými stěnami. Řeka je povětšinou
napájená vodami z tajícího sněhu. Největší hloubka je kolem 1 km. Šířka u dna
od 40 do 150 metrů. Svou hloubkou se kaňon řadí na čtvrté místo v Evropě (po kaňonu
řeky Neretva v Bosně, kaňonu Tara v Černé hoře a kaňonu řeky Rakitnica v
Bosně). I v létě zde nacházíme několik druhů
|
|
|
|
Olivovníkový háj
|
Porost měsíčnice vytrvalé
|
Otákárek fenyklový
|
Rohovec ve vápencové skále
|
|
|
|
|
Škrapy |
Řečík lentišek
|
Sápa křovitá |
Zmarlika jidášova
|
|
|
|
|
Zmarlika jidášova
|
Anacaptis papilionacea vstavač
|
Barlia robertiana orchidej |
Tořič |
|
|
|
|
Ophrys ferum-equinum |
Ophrys lutea tořič |
Ophrys scolopax tořič |
Ophrys tenthredinifera tořič |
|
|
|
|
Orchis italica vstavač |
|
Opuncie |
Cerinthe retorta |
Téměř za humny, ve vzdálenosti, jakou
mají Opaváci do Ostravy, je nádherný kaňon bájné řeky Acheron. Pro přírodovědce
je zajímavý rostlinami, které rostou na skalách svírající řeku. Její voda
vytvořila ve skalní scenérii zákruty, vany a prolézačky. Úžasný zážitek,
samozřejmě v létě, je brodit se řekou proti proudu, protože jinak se nedá
nahoru stoupat. Voda je zde chladná a stále do řeky přitéká výrazně chladnější
voda z vyvěraček, která si udržuje teplotu o něco vyšší než je voda tajícího
sněhu.
Jen na
začátku cesty ve vesnici Glyki je pěšina stíněna platany s roztodivně se
krouticí kmeny. V porostu a na skalách najdete různé druhy kapradin a kmeny
stromů obepínají liány známého břečťanu a méně známé liány Smilax aspera s
českým názvem přestup drsný.
Pokud máte své auto a jste svobodní v
pohybu a můžete si vládnout svým
časem, pak navštívíte jako my letos Vodní mlýn v Souli a vystoupejte po prudké silnici až na konec
světa, kde máte pocit, že tam i mapa končí. Svědkem vám budou na obzoru
rozpadající se staré platany a na kopci silueta pevnosti se smutnou historií.
Zde byli dostiženi příslušníci místních albánských křesťanů a povražděni vojáky
osmanského vládce této oblasti Aliho Paši. Jejich ženy byly odvlečeny do
Zalonga, kde spáchaly sebevraždu skokem ze skály. Jejich zoufalý čin připomíná
památník kamenných postav žen, který je vidět z dálky.
Tyto chmurné myšlenky však nebudete mít při
pohledu na Vodní mlýn, který stojí v zařezaném údolí říčky ohraničené
obrovskými platany. Na nich jsou bohaté porosty kapradin osladičů,kterým vlhké
prostředí velmi svědčí. Mlýn má opravdu pohádkovou atmosféru, kde by se bez
nákladů na výrobu kulis mohl z fleku třeba točit film Čertův mlynář. Cesta k
mlýnu vede ovcemi vypasenými loučkami, kde jsou v porostu ponechány jen
jedovaté rostliny, sasanky a čemeřice. Na loučkách vytvořila prudce tekoucí
voda z tajícího sněhu hluboká koryta.
|
|
|
|
Poškozená cesta
|
Čemeřice zelená
|
Sasanka věncová
|
Vodní mlýn
|
|
|
|
|
Platany východní
|
Stádo koz a ovcí
|
Zde snad i mapa končí
|
Hrad s krvavou historií
|
Závěr návštěvy Řecka jsme věnovali Lefkádě.
Dostali jsme se na něj podmořským tunelem přímo z Prevezy na Aktio. Po asi 15
km jsem navštívili mokřady, které, když v létě vyschnou, takže se ve slunci
lesknou po usazené soli. Teď na jaře jsou zaplavené vodou, ze které vyrůstají
husté porosty slanorožce. Přes dlouhý dřevěný most jsme se dostali na písečné
duny, na kterých jsou sporé porosty... Po překonání sypkého písku, ve kterém
nám těžkly nohy jsme mohli podívat na vlny otevřeného moře. Pokračovali jsme k
městu Lefkáda. Cestou jsme viděli několik nefunkčních větrných mlýnů.
Extrémně silný zážitek nás však teprve
čekal. Byla to návštěva majáku na samém jižním mysu ostrova. Na západním
skalnatém prudkém srázu jsme se sotva proti větru udrželi. Podívali jsme se do
temně modré hloubky skalní propasti, jejíž stěny byly bičovány bílými vlnami a
ochotně jsme se vrátili na pohodnou cestičku mezi hustým keřovým porostem
pistácie lentišku a jalovce fénického až k majáku. Maják byl uveden do provozu
v roce 1890 a původním zdrojem byl olej. V roce1950 byl zničen zemětřesením a
až do konečné opravy se světlo zajišťovalo acetylénem. Elektrifikován byl v
roce 1986.
Pláž Monolithi
jsme u Jónského moře poprvé obdivovali v roce 1988. Je od tábora vzdálena 4 km. V eukalyptovém háji jsme nacházeli
příjemný stín, ale přes křik vrabců španělských, kteří zde hnízdili v
koloniích, jsme neslyšeli vlastního slova. Na pláži s drobných kamínků a písku jsme
nacházeli obroušené oddenky posidonie mořské mezi máčkami, rohatci a pryšci.
Možnosti koupání během táborů jsou nejen zde, ale i na Levkádě, kam není
problém se dostat podmořským tunelem na Aktio z Prevezy. Navštěvujeme pláž
Agios Nikitas vzdálenou asi 30 km z Prevezy nebo tu nejznámější a údajně jednu
z nejkrásnějších na světě Porto Katsiki. Jinak v táboře stačí sejít po cestičce na
malou plážičku a jste v zálivu.
|
|
|
|
|
Rohatec žlutý
|
Posidonie mořská |
Máčka přímořská
|
|
|
|
|
Matiola trojrohá
|
Pryšec pobřežní
|
Tolice pobřežní
|
Blahovičník, Arundo donax |
Základna Natury v Neochori slouží skupinkám
přírodovědců, kteří během roku přijíždějí na Prevezský poloostrov provádět
přírodovědný výzkum. Ten probíhá prakticky nepřetržitě od roku 1988, kdy jsme
do Prevezy jeli poprvé. Základna je vhodná pro ubytování osmi až deseti lidí.
Na pozemku
kolem budovy, kde členové opavské
organizace Natura Opava vytvořili regionální přírodovědné muzeum, se postupně
vysazují místní dřeviny. Členové Natury se rozhodli, že každý člen, který je do
výzkumu zapojen vysadí svou dřevinu, takže postupně zde vzniká botanická
zahrada.
|
|
|
|
Základna Natury
|
Adresa základny v Neochori
|
|
|
|
|
|
|
|
Základna je i muzeum |
Náš přítel Bílý pes
|
Milan, Panos, Marcela, Eleni
|
Zjistili jsme, že tábořiště v Agii Apostoli i základna Natury je
připravena i letos přijmout účastníky tábora mladých přírodovědců a
přírodovědné expedice.
Foto: Jakub a Milan Kubačkovi
|