Zavolal mi kamarád Ladislav Baday z Hlučína a pozval mne na návštěvu. A mám si vzít s sebou fotoaparát, má prý pro mne překvapení. Tušil jsem, že to bude určitě něco zvláštního a začal jsem se těšit. Nejdříve mne u vrátek před jeho domem přivítali dva jezevčíci, pozdravil jsem Láďu a jeho manželku a vstoupili jsem do obýváku. Nejdříve jsem v televizi na obrazovce uviděl film s delfíny a potom vnuka Lukáše, který seděl před stolem, na kterém byl dort. Přistoupil jsem blíže a ztuhnul jsem. Nebyl to dort, ale sršní hnízdo. Pochopil jsem, že jsem byl pozvaný právě kvůli těm sršňům! Poprvé v životě jsem si mohl prohlédnout sršně a podívat se jim zblízka do očí.  Asi z pěti pater komůrek se na mne dívaly pohybující se larvy a byly opravdu velké! V patře nad nimi byly zavíčkované komůrky, ze kterých se prohryzávaly právě vylíhlé sršně. Na to dával pozor Lukáš, pozoroval žluté hlavičky s velkými kusadly a informoval nás, kam máme nasměrovat objektiv fotoaparátu. Někdy bylo vidět až 30 sršní najednou. Procházely se po hnízdě a vůbec nejevily zájem létat. Objevily se a zase někam zalezly. To mě mělo uklidnit. Děda Láďa vše komentoval a přesvědčoval hlavně mne, že sršně jsou hodná zvířátka a když je nikdo nedráždí, tak vám prý nic neudělají. 

Z dálky to vypadalo jako narozeninový dort.	Zblízka jsem viděl sršně obecné a pohybující se jejich larvy.
Z komůrek se prohryzávaly sršně obecné.	Vladimír Baday vnuka Lukáše klidně pozoroval-.

Opravdu jsou dvě skupiny lidí, vlastně tři. Ta třetí se odmítá o sršních vůbec bavit. Ti ať raději článek vůbec nečtou. Jsou ale takoví, ke kterým patří Láďa Baday, kteří se sršní vůbec nebojí a jejich nebezpečnost zpochybňují.  Ti patří do té první skupiny. Druzí, v čele s alergiky, se od sršní distancují. Já jsem se odvážil sršně pozorovat zblízka, i když jsem při tom zatínal zuby.

Odcházel jsem mírně zkoprnělý a v uších mi dozníval dialog, který vedli děda Láďa a vnuk Lukáš. "Dědo, můžu si ty sršně nechat?" Děda klidně odpověděl: "Když budeš hodný, tak jo."

Když jsem přišel domů, pustil jsem si internet a hledal informace pod heslem sršeň obecná.

Zaujaly mne webové stránky Livingnaturephoto.com, kde jsem opravdu našel, že sršeň k nejvíce útočným ani jedovatým druhům rozhodně nepatří a na rozdíl od některých vos spadá spíš do kategorie mírnějšího hmyzu.

Text a fotografie: Milan Kubačka