Při prorůstání kořenových systémů jednotlivých stromů v lese dochází ke kontaktu kořenů, které na sebe tlačí. Někdy se stane, že jsou pletiva kořenů sousedních stromů poraněna a pomocí hojivých pletiv - kalusu se spojí a tak se stanou konkurenty. Tento jev nám v jedlovém lese u Chvalíkovic objasnil přírodovědec Radim Sokol.

Před téměř padesáti lety F. H. Bormann v porostech vejmutovky (Pinus strobus) u města Dartmouth v USA vstříkl injekcí do kořenů stromů radioaktivní indikátory, barviva a herbicidy. Zjistil, že tímto pokusem si rostliny - stromy nepředávají tyto látky pouze uvnitř jednoho stromu, ale že jejich kořeny pomocí kořenových srůstů, kterých je v lese nepřeberné množství, předávají látky dalším stromům v lese. Bormann prokázal, že kořeny stromů tvoří síť, která vzniká mezi kořeny jednoho jedince, různých jedinců stejného nebo i různých druhů, umožňují přenos cukrů, hormonů a dalších látek mezi stromy. Jejich prostřednictvím však dochází také  k šíření patogenů, například hub. Dále zjistil, že mohutnější stromy mají tendenci předávat přes kořenové srůsty živiny - metabolity a vodu, do slabších stromů a dokonce je tak několik desetiletí udržují na živu. Příkladem této kooperace je kalusem zcela uzavřený pařez.

Kalusem zcela uzavřený pařez jedle bělokoré.	Bez přítele Radima Sokola bychom tento zajímavý jev, propojování stromů v lese svými kořenovými srůsty, těžko našli.

Pařez je velká rána a proto se zhojí pomocí hojivého pletiva kalusu. Někdy však kalus, zvláště u menších stromků,  celý pařez uzavře a tak může žít nepřetržitě dále. Energii k tomuto zacelení získá právě z kořenové komunikace s jinými stromy. Stromy spojeny kořenovými srůsty se vzájemně vyživují.  Radim Sokol našel v porostu jedlí u Chvalíkovic pařezy zcela uzavřené kalusem. Je úžasné si uvědomit, že snad celý porost jedlí v tomto úseku lesa ?se chová jako jeden organizmu?. Více se dočtete v Živě č. 9 z roku 2008 v článku-  Kořenové srůsty - spolupráce stromů.

Foto Milan Kubačka