Historické souvislosti tohoto kraje jsme pochopili po přečtení úvodu z publikace Gernický školní kalendář, který sestavil Jaroslav Svoboda, Nakladatelství HERRMANN a SYNOVÉ (2004). Kalendář jsme zakoupili v jedné gernické hospůdce. Současný život této české menšiny jsme měli možnost poznat při návštěvě českých vesnic během desetidenního pobytu.

"Vesnice Gerník se nachází v jihozápadním cípu Rumunska v jižním horském Banátě. Byla založena českými vystěhovalci ze západních, jihozápadních, středních a okrajově i východních Čech, kteří sem přicházeli v letech 1827-1830, aby zde kolonizovali dosud řídce osídlené tzv. Banátské vojenské hranice, v té době patřící Rakouskému císařství.

V obklopení cizích etnik si obyvatele tohoto českého ostrůvku podnes zachovali svůj archaický český jazyk, staročeské obřady, zvyky a obyčeje, písně a tance. Přispěl k tomu celý komplex vlivů: zdejší geografické podmínky, značná izolovanost, relativní soběstačnost, v porovnání se sousedy vyšší materiální kultura, náboženství a kostel (důsledné dodržování a svěcení katolických svátků a rodinných slavností). Napomáhala tomu však i zdejší škola. Ať už byla oficiálním a vyučovacím jazykem němčina, maďarština nebo rumunština, v nižších ročnících  se s krátkými přestávkami (světové války) vyučovalo vždy česky, ostatně zdejší děti před nástupem do školy jinou řeč než češtinu neovládaly a dosud neovládají.

Od roku 2000 vychází při zdejší škole měsíčník Gernický zvoneček, jehož jádrem jsou slohové práce žáků 5. - 8. tříd a ilustrace žáků 1. - 4. třídy vztahující se k zajímavostem a událostem zdejší vesnice a jejího okolí, tak především k svátkům a výročním zvykům, rodinným obřadům a slavnostem, jakož i k přežívajícím projevům místního veršovaného i prozaického folklóru."

Město je jedním z největších v zemi, je hospodářským i kulturním centrem celé oblasti, jsou zde zastoupena mnohá odvětví průmyslu, hlavně chemie, polygrafie a strojírenství. V roce 1962 tu vznikla univerzita, již delší dobu tu ale existuje mnoho vysokých škol. Temešvár je multikulturní město s vlivnými menšinami hlavně Němců, Maďarů a Srbů, stejně jako Italů, Palestinců a Řeků. Zde jme se zstavili jen na prohlídku centra města a spěchali jsme do první české vesnice, kde jsme se ubytovali v našich stanech, které jsme si mohli postavit na místním hřišti. Při západu slunce jsme pozorovalu bořkové mraky a začali se bát bouřky. Ta přišla až druhý den po ránu.

3. den: Túra krásným kaňonem panensky čisté řeky Nery se 400 m vysokými stěnami. 

Třetí den pobytu v Banátu jsme navštívili kaňon řeky Nery a prošli jsme se cestou podél řeky vystřílenou ve skále.  Asi v polovině kaňonu je úzka průrva s pěším chodníkem ze Sopotu Nou do Sasca Romana.

Celá tato obast je Národním parkem Cheile Nerei-Beusnita (rumunsky Parcului National Cheile Nerei-Beusnita). Byl vyhlášen v roce 2000. Mezi nejatraktivnější lokality parku náleží soutěsky na řece Nera a vodopády na říčce Beu a jejím přítoku Beusnitě.

4. den: Vesnice Svatá Helena. Kratší túra  jeskyni Kulhavá díra.

5. den: Túra z vesnice Svatá Helena do Geniku.

Autobusový výlet k Dunaji. Průzkum rozlehlého jeskynního labyrintu Ponicova. Dojezd do vesnice Eibenthal.

Zajímavá zoologické a botanické pozorování si prohléhnete v PDF zde

Fotografie: Kristýna Mohylová, Jakub Kubačka, David Schneider