Ing. Dalibor Lička, Ph.D.	Sekvojovec obrovský
Metasekvoje čínská vpravo	Diksonie antarktická

Sekvojovec obrovský

Sequoiadendron giganteum je impozantní vždyzelený jehličnatý strom dorůstající výšky až 100 metrů. Tyto "mamutí stromy" pochází ze Severní Ameriky, ze západních svahů pohoří Sierra Nevada, kde se přirozeně vyskytují v horských lesích v nadmořské výšce od 1000 do 2150 m. Sekvojovec je vzhledem k objemu dřevní hmoty považován za nejmohutnější strom světa. Současným šampionem je exemplář nazývaný General Sherman, rostoucí v kalifornské rezervaci Sequoia National Park. Dosahuje výšky 83,8 m, obvodu kmene u báze 31 m a průměru kmene u báze 11 m. Váží přes 2000 tun a objem jeho dřeva dosahuje neuvěřitelných 1500 m3. Jediný strom tak může vážit i více než hektar běžného lesního porostu. Sekvojovce jsou nesmírně odolné vůči chorobám. Nepadnou-li pod náporem větru, usmrtí je až jejich vlastní váha, pod kterou se zhroutí k zemi. Před častými požáry chrání kmen až 60 cm silná vrstva oranžové ohnivzdorné borky - "přírodního azbestu". Nejstarší sekvojovce se mohou dožívat až úctyhodných 3000 let a ještě donedávna byly považovány za nejstarší dřeviny světa. Dnes je však známo, že ještě vyššího věku, a to až 4700 let, se dožívá severoamerická borovice osinatá (Pinus aristata). Výškou předčí mohutný sekvojovec pouze blízce příbuzná sekvoje vždyzelená (Sequoia sempervirens), která dorůstá až 115 m a je tak považována za nejvyšší jehličnatý strom planety. Do Evropy byly první sekvojovce introdukovány v roce 1854. Nejstarší exempláře v novodvorském arboretu pocházejí z 60. let a již dnes dosahují úctyhodné výšky kolem 25 m. 

Metasekvoje čínská

Metasequoia glyptostroboides je jedním z nejvzácnějších opadavých jehličnanů rostoucích  v novodvorském arboretu. Tato unikátní dřevina byla po dlouho dobu považována za vymřelou a její popis byl znám pouze z fosilních nálezů. O to větším překvapením bylo její znovuobjevení v provincii Se-čchuan v jihozápadní Číně v roce 1941. Od této doby se datuje pěstování metasekvojí v Evropě. Tato starobylá "žijící fosílie" se často přirovnává co do historie k jinanu (Ginkgo biloba). Dorůstá až do výšky 40 m a vytváří malebnou kuželovitou korunu. Skutečným skvostem se stává až v podzimním hávu, kdy se koruna probarví do zářivě oranžového až temně červenohnědého odstínu. Ze severoamerických sladkovodních močálů na Floridě a v Louisianě pochází velmi podobný tisovec dvouřadý (Taxodium distichum). Na rozdíl od metasekvoje však vytváří na zamokřených půdách pozoruhodné dřevité útvary zvané "pneumatofory". Jedná se o metamorfované dýchací kořeny, které přispívají k výměně plynů v zaplavené kořenové soustavě a lze je pozorovat i u jedinců rostoucích v našem arboretu.

Diksonie antarktická

Australské části skleníkové expozice dominují prehistorické stromovité kapradiny "žijící fosílie", které se hojně vyskytovaly již v permokarbonských lesích. Mezi nejznámější rody patří rod Dicksonia a Cyathea.

Diksonie antarktická je stromovitá kapradina původem z Tasmánie  a jihovýchodní Austrálii, kde dorůstá výšky až 15 m a průměru kmene 1 m. Zpeřené listy jsou kožovité, dlouhé až 3 m. Kapradina snese jen velmi slabý mráz a vyžaduje vlhkou chráněnou polohu. Rovný kmen je hustě pokrytý vláknitými zbytky pochev listů a je vynikajícím hostitelem epifytních orchidejí a různých druhů kapradin. Na přirozených stanovištích vytváří kolem kmenu bizarní vzdušné kořeny až do šířky 1,5 m. Dřeň kmene je zasyrova jedlá a má vysoký obsah škrobu. Ve skleníkové expozici je vysazen exemplář s výškou přes 2 m. Pochází z přírodních lokalit v Tasmánii a do novodvorské sbírky byl zakoupen v roce 2005. Vedle diksonie je zde k vidění i nejrychleji rostoucí stromovitá kapradina Cyathea cooperi, původem z východní Austrálie. Má-li dostatek vláhy a živin, může dosáhnout během 15 let až šestimetrové výšky. Zastoupené exempláře jsou vlastními výpěstky a v současné době dosahují kolem 2,5 m. 

Text: Dalibor Lička

Fotografie: Petra Veličková, Milan Kubačka