Nejbližší přírodou je naše zahrada, pokud ji máme. Ostatně postavit si dům a založit zahradu je snem každého mladého člověka. Na nové stavební parcele zahradu teprve zakládáme, a to podle vlastního plánu nebo se obrátíme na zahradního architekta, což je v mnoha ohledech lepší.

V případě, kdy se dům staví na pozemku, kde již stará zahrada je, bylo by nesmyslné vše vykácet a začít, jak se říká, na zelené louce. Zdravé a bezpečné stromy je rozumné ponechat, už jen jako vzpomínku na své předky. Starý strom se totiž nedá koupit, na ten si musíme počkat.

Sousedská rada

Dva sousedé stáli a bavili se, opření o plot, oddělující jejich zahrady. Pan Smutný si posteskl: "Jak to děláte, sousede, že vaše zahrada je plná života, ptáčkové u vás poletují a čimčarají od rána do večera, zatímco moje ptačí budky, které jsem sám vyrobil a rozvěšel na vzácné okrasné keře v naší zahradě, zejí prázdnotou. Včera jsem dokonce u vás zahledl ježka." 

"Tak to se pojďte ke mně na zahradu podívat," pozval pan Šťastný souseda. "Ukážu vám, kde bydlí ježci a plši, taky sovy a jiní ptáci," řekl a dovedl souseda pod starou třešeň, kterou před mnoha lety vysadil jeho pradědeček. Křivolaký kmen s dutinami a otvory, které v něm vytvořil strakapoud, se panu Smutnému moc nelíbil. "Jak si můžete nechat na zahradě takový starý, škaredý strom? Na naši zahradě by už dávno nebyl," divil se. "Je to nejoblíbenější strom sýkorek, každý rok zde vyhnízdí," odvětil pan Šťastný.   

Zašli spolu dál, až na konec zahrady, k houštině keřů trnky, černého bezu, lísky a šípku. "Proč máte tady ten prales obyčejných, neudržovaných keřů? Vždyť se tady může schovávat všelijaká havěť," podivoval se pan Smutný. "No, právě proto a navíc nemusím kupovat drahé čaje," vysvětlil pan Šťastný, "vařím si je z šípků a sušeného květu bezu. Lískové oříšky nechávám veverkám. Viděl jsem tu dovádět i mladé lasičky. Na podzim, až opadne listí, pak teprve uvidíte hnízda pěnic a drozdů, kteří si je zde postavili. Je to jejich oblíbené místo."     

Procházka skončila u hromady trávy a listí. "To já zakládám kompost ve velké nádobě z umělé hmoty," říká pan Smutný. "A jak se potom do vašeho kompostu dostanou ježci, kteří musí zimu přespat pravě v hromadě listí a suché trávy... " Kam pospícháte sousede"" volá pan Šťastny za sousedem. Pan Smutný se jen otočí a spěchá na svou zahradu. "Nejdřív vysypu kompost na hromadu a pak vysadím houštinu. Na jaře pak zasadím třešeň, ať mi pravnuci nemusí dělat ptačí budky," plánuje si.