Umělá požární nádrž v obci Štěpánkovice na Opavsku slouží dlouhá léta jako prostředí pro rozmnožování ropuch zelených. Při stěhování z okolních polí k nádrži se nemohou vyhnout ani asfaltové komunikaci, na které každoročně několik jedinců svou tradiční svatební cestu zaplatí životem pod koly motorových vozidel. Jedná se dokonce o regionálně významné místo pro rozmnožování tohoto obojživelníka

Rybník Bartošovec přeměněný v požární nádrž ve Štěpánkovicích.	Ropucha zelená Bufo viridis
Páření ropuch zelených - amplexus.	Vajíčka ropuchy zelené v provazcích.

V ČR se podmínky pro život ropuchy zelené nacházejí především v teplejší zemědělské krajině, prostoupeny lesíky, remízky a především vodními plochami. Jako tzv. pionýrský druh vyhledává k rozmnožování také nově vzniklé, periodické vody (kaluže, požární nádrže). Tato žába má převážně soumračnou a noční aktivitu a dovede také obratně šplhat.  Do zimního spánku upadá, když nastanou první mrazy (září  říjen) a probouzí se koncem března nebo začátkem dubna. Velmi často na ni můžeme narazit v polích nebo na zahrádkách, kde večer a v noci loví potravu jako drobný hmyz nebo jiné bezobratlé - například slimáky, žížaly apod. Je proto velmi užitečná. V České republice žije 21 druhů obojživelníků. Všichni jsou zákonem chráněni. Ohrožené nejsou jen tůně a mokřady, tedy místa vhodná pro jejich rozmnožování. Velkým problémem je i stavění překážek, které obojživelníkům brání v nerušeném pohybu krajinou k těmto místům. Kvůli tomu mnoho žab a čolků každý rok zahyne na silnicích během jarního tahu. Migrační trasy nejsou u každého druhu stejné a také záleží na členitosti terénu. V době tahu musí žáby překonat velké vzdálenosti, například bylo zjištěno, že ropucha obecná překonává vzdálenost až 5 km.

Je důležité u malých dětí vytvořit dobrý vztah k těmto obojživelníkům. Není to odporná žába, ale užitečný tvor. Podívejte se do jejích krásných ropuších očí.

Foto: Milan Kubačka