Důvodem vyhlášení v roce 1948 byla ochrana bohaté populace Šafránu Heuffelova. Na šafrán upozornil již v roce 1821 Augustýn Mayer, hospodářský správce ve Velkých Heralticích. Své botanické poznatky o vyšších rostlinách shrnul do knížky, kterou vydal v němčině společně s R. Rohrerem.

Největší výskyt šafránu je na severním svahu pravého břehu potoka. Pro zachování této lokality napomáhají optimální hydrologické poměry a pravidelné kosení. Na jaře jsou loučky stále zásobovány vodou pronikající a stékající z vyšších poloh z polí. V létě je naopak přítok minimální, což zase přispívá k dobrému vyzrání hlíz. Letos je vody znatelně méně. Sněhová pokrývka téměř nebyla a to se muselo projevit. Z tohoto důvodu je louka rozkvetlá méně než obvykle. Přilehlý potok Hořina, podle kterého se chráněné území nazývá, je biotopem vzácné mihule potoční (Lamperta planeri).

Fotografie: Jakub Kubačka

Podrobnosti o Hořině ZDE