Tito masožraví brouci jsou k lovu dobře vybaveni, silnými kusadly, dlouhýma nohama a schopností létat. Taktéž larvy jsou dravé, na kořist číhají v ústí své chodbičky, která může být až 50 cm hluboká. Jejich jídelníček tvoří drobný hmyz, jako pavouci, mravenci aj.

Výskyt těchto brouků je od jara až do pozdního léta.  Jsou to denní brouci obývající suchá stanoviště s řídkou nebo žádnou vegetací s písčitým anebo jílovitým substrátem. Tito brouci milují slunce, takže je můžeme pozorovat jen za pěkného počasí.Svižníci se pohybují velice rychle, po uběhnutí několika desítek centimetrů se na chvíli zastaví a poté běží zase dál. Při vyrušení popoletí o několik metrů dál.

Na Opavsku byly doposud pozorovány tři druhy svižníků.

Jako prvního bych uvedl svižníka polního Cicindela campestris je 10  15mm velký, kovově zelený s bílými skvrnami na krovkách, které jsou variabilní. S broukem se můžeme setkat na lesních cestách, polích a pastvinách. Pokud je teplé jaro, můžeme se s broukem setkat už v dubnu. Brouk byl pozorován v okolí Raduně, v NPP Kravařský odkryv a dalších místech. Tento svižník není přímo vázaný na písčitý podklad, proto se s ním setkáme častěji, než s níže uvedenými svižníky.

Druhý v pořadí je svižník zvrhlý Cicindela hybrida, je 11-  16mm velký bronzově hnědý brouk s bílými skvrnami a vprostřed krovek vlnkou. Tito brouci potřebují k životu písek nebo substrát podobného charakteru. Dříve obýval písčité břehy řek, ale lidská činnost, zpevňování břehů a rovnání toků ho vytlačila na druhotná stanoviště jako jsou pískovny. V okolí Opavy ho najdeme v malé pískovně u Palhance, byl dříve hojný, ale postupné zarůstáním této lokality způsobilo, že se zde stal vzácností. Taktéž v NPP Kravařský odkryv, kde je velice málo písčitých míst bez vegetace. Zato v pískovně u Závady, ve které se stále těží písek, se těmto broukům daří velice dobře a vyskytují se zde v hojném počtu.

Nejvzácnějším svižníkem na Opavsku je třetí druh svižník písečný Cylindera arenaria. Je to náš nejmenší svižník 6 - 10mm velký, tmavozelený s bronzovým nádechem, světlé kresby na krovkách, střední páska vybíhá hákovitě dozadu. Taktéž vázaný na písčitý podklad. Jeho nároky jsou podobné jako u předešlého druhu s tím rozdílem, že se jedná o teplomilnější druh. Jediná známá lokalita na Opavsku je pískovna u Závady, kde se vyskytuje v poměrně hojném počtu. S broukem se tam setkáme v měsíci červnu až do pozdního léta. S vrcholným výskytem v červenci. Stále probíhající těžba těmto broukům vůbec neškodí, naopak jim pomáhá udržet jejich biotop bez vegetace.

Fotografování těchto nádherných brouků není vůbec snadné. Díky jejich obrovským očím, kterým nic neunikne a schopností létat, se stávají pro objektiv fotoaparátu téměř nedostižní. Při focení potřebujeme velkou dávku trpělivosti, dostatek času a trochu schopný pohybový aparát.  Za předpokladu, že jsme na místě s jejich výskytem, může začít samotné hledání svižníků. To se dá různými způsoby, např. pomalou chůzí a sledováním terénu cca 2 metry před sebou, brouci vzlétnou a popoletí o pár metrů dál, je důležité brouka sledovat za letu, abychom viděli, kde přistane. Další možností je přijít na danou lokalitu, na chvíli se zastavit a sledovat zem před sebou v okruhu 2,5 metrů a dál. Pokud neuspějete hned napoprvé, zopakujte tento postup o několik metrů dál.

K broukům se musíme přibližovat velmi opatrně, téměř nehybně. Když už jsme dostatečně blízko, může začít samotné focení. Ještě bych doporučil zapnout fotoaparát dřív, než se přiblížíte k broukům. Stalo se mi, že jsem vyplašil brouka vysunutím objektivu při zapnutí přístroje. Nejsnáze se fotí kopulující páry, které nejsou tak obezřetné, jako jednotlivé exempláře a čekají do poslední chvíle, než se oddělí a odletí.

Text a foto: Michal Týn

Svižník písečný Cylindrea arenaria

Svižník zvrhlý Cicindela hybrida

Svižník polní Cicindela campestris