Vzpomněl jsem si na svého kamaráda Marka, který nikdy neměl auto a stihl všechno důležité a podstatné a já mu to věřím. Už dávno jsem ho obdivoval. Jak může žít bez hodinek, ty přece potřebuje, řekl jsem mu tenkrát. Odpověď mne u něho nepřekvapila. Hodinky mám v hlavě, řekl mi a pokračoval. Znám lidi, kteří mají televizi, ti hodinky potřebují, aby stihli nějaký ten seriál nebo zprávy, ale já televizi nemám,  odsekl. No, ale jako technik ve významné továrně potřebuješ být v práci včas. Nemáš strach, že nestihneš autobus?  Ne, jezdím na kole. Bylo zbytečné se s ním hádat nebo polemizovat. Má zkrátka svou dobrou nezpochybnitelnou pravdu.
Vždy se těším na jeho telefonát, ve kterém mi sdělí, co se odehrálo v jeho kraji, kde bydlí a pracuje. Po výčtu událostí   z oblasti přírody, jako třeba, kteří ptáci už přiletěli a které dřeviny začaly kvést, pak po půlhodinovém telefonátu řekne. To jen, abys věděl.
Musím to zkusit jako Marek a vzpomněl jsem si na tu jeho příhodu, kdy se ocitnul náhodou v nějaké vesničce, kterou si procházel, až ho zaujala v jedné zahrádce vzácná dřevina. Už začal byt nápadný, jak dlouho postával před plotem, až k němu přišel majitel a ptal se, co ho zde zaujalo. Máte tady vzácný strom, víte o tom. Chci zeptat, jak jste k němu přišel?

Celkem banální příhoda, ale z tohoto úplně náhodného setkání vzniklo přátelství dvou cizích lidí, které již trvá mnoho let.
Musím to zkusit jako Marek, řekl jsem si  a vydal se místní dopravou na konec města a aby to bylo v duchu Markových náhod, jel jsem až na konečnou a vystoupil, aniž jsem zjišťoval, kdy to jede zpět. Na kraji města jsem se vydal po nové ulici, která mne zavedla k tak zvanému satelitnímu městečku. Je to taková uměle vytvořená vesnice, bez kostela, náměstí a rybníčku uprostřed. Ten rybník tam už nemusí být, to bych už chtěl moc. Nebudu přehánět. Zkrátka je to takové panelákové sídliště, kde ty paneláky leží, jak jsem někde četl. Pracující lidé se sem přijedou jen vyspat.
Zastavil jsem se u fungl nové zahrádky a zjišťoval jsem, co je to za dřevinu, tu jsem ještě nikdy neviděl! Prohlížel jsem si ten exotický strom a vzpomněl si znovu na Marka jak tenkrát navázal to krásné přátelství. Najednou po mně někdo začal řvát, asi majitel, pomyslel jsem si. "Co tady okouníš, vypadáš, že to tady tipuješ, abys mohl něco ukrást?! Odprejskni nebo zavolám policajty!" Přešla mne chuť navazovat nějaký hovor.
Už se těším, až tuto příhodu zatelefonuji Markovi, říkám si, že tu jeho obligátní větičku, kterou Marek hovor končívá "To jen, abys věděl!" použiji s gustem také!

MK