Odmalička musíme vést děti k tomu, aby nešlapaly po  záhonech květin a neničily mraveniště. Jsou však některé situace, které se musíme snažit pochopit, i když nám to někdy připadá těžké. Je to například srážení vysokých rostlin kopřiv a merlíků kluky, kteří si při tom představují, že stínají hlavy nepřátelům nebo házení klacků a kamínků do vody.

V Městských sadech v Opavě jsou tři jezírka, která slouží k odpočinku a vzdělávání. Jsou zde vysazovány bahenní a vodní rostliny, ke kterým je možno se přiblížit po dřevěných molech. Na lavičkách je možno posedět a rozjímat při pohledu na tři ostrůvky v tom největším z nich.

V tomto roce se podařilo vysadit několik našich mokřadních rostlin, jako jsou bíle kvetoucí tužebník jilmový, kyprej vrbici s dlouhými klasovitými fialovými květy, nápadný kolotočník ozdobný se žlutými květy, velkými jako malé slunečnice a nyní, již odkvetlé - kosatce žluté. Je první rok po výsadbě, takže čekáme, zda rostliny pořádně zakoření a zesílí.

Když přicházíme k jezírkům, jsme zvědaví, co v nich, kromě rostoucí řasy, zase najdeme. Jsou to většinou pet láhve. Na házení větvemi a vším jiným, čím se dá hodit, můžeme pozorovat jeden způsob učení - a to tzv. "učení vhledem".

O učení vhledem se hovoří tehdy, když dojde ke spontánnímu a náhlému pochopení situace. Vidím klacek a vedle vodu a řeknu si: ?Aha, klacek, patří do vody!?  Podstatou je, že jedinec v určitém momentu řešení problému najednou celou situaci "pochopí",klacek zvedne  a hodí do vody. Jako příklad se často uvádí experiment se šimpanzy, kteří měli daleko před klecí trs banánů a v kleci tyč. Po nějaké chvíli opici náhle "došlo", že si může banány pomocí tyče přitáhnout.

 Můžeme si být stoprocentně jisti, že když dítě najde klacek nebo kámen v blízkosti vody, tak jej zvedne a hodí do vody, protože klacek plave jako lodička a za kamenem se voda zavře. Proto se snažíme veškeré tyto předměty z blízkosti jezírek odstranit. Bohužel pohozené pet láhve a láhve od alkoholu v jezírkách jsou projevy už dospělých a mladistvých, kteří tímto dokazují, že tyto archetypy a modely chování jsou v nás hluboce zakořeněné.

Nepotřebné věci se odjakživa házely do potoků nebo alespoň k jejich břehům a do různých proláklin, ve kterých bývá také většinou voda. Vědělo se, že voda vše odnese.  Právě proto naši předkové házeli do potoků vše, co nepotřebovali. Jenže tenkrát ještě neexistovaly pet láhve! Ty jsou nezničitelné!   

Foto: Milan Kubačka