Mgr. jana Kunzová pracuje na oddělení mikrobiologie Slezské nemocnice v Opavě.

Nemoci způsobují bakterie a viry. Mohla byste nám vysvětlit, jaký je mezi nimi rozdíl?
Tělo bakterií je tvořeno jednou buňkou, jde tedy o jednobuněčné organismy. Tato jedna buňka obsahuje různorodé struktury, které zajišťují všechny procesy, které buňka potřebuje ke své existenci. Součástí buňky je také tzv. nepravé jádro (nukleoid), které je tvořeno nejčastěji kruhovou dvouvláknovou molekulou DNA. Stavba bakteriální buňky a oblast jádra je tedy odlišná od buněk živočišných a rostlinných, a proto jsou bakterie řazeny do skupiny prokaryontních organizmů.
Oproti tomu viry nejsou buňky. Jsou to částice tvořené pouze nukleovou kyselinou (RNA nebo DNA), která je uzavřena ve virové kapsidě, což je obal tvořený bílkovinami. Některé viry mohou mít tuto kapsidu ohraničenou membránou. Na základě přítomnosti této membrány pak rozlišujeme viry obalené a neobalené. Virová částice ke své existenci (růst, dělení, proteosyntéza) nutně potřebuje hostitelskou buňku, aby využila metabolických procesů této buňky ve svůj prospěch. Jde tedy o jakési vnitrobuněčné parazity. Takto napadená hostitelská buňka po využití virem většinou hyne.

Bakterie Mycobacterium tuberculosis pod mikroskopem - původce tuberkulózy.	Bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok) detail pod elektronovým mikroskopem.

Které nemoci způsobují viry. Mohla byste je vyjmenovat, a jak proti nim lékaři bojují. Které nemoci způsobené viry jsou nejnebezpečnější?
Takových onemocnění je celá řada. Nejčastější onemocnění, se kterým se setkal každý z nás, je např. rýma. Viry jsou také příčinou oparu, nebo infekční mono-nukleózy, ale mohou způsobit i průjmová onemocnění, respirační onemocnění, z nichž nejznámější je nejspíš chřipka, dětská onemocnění (příušnice, zarděnky, spalničky nebo plané neštovice) nebo mohou napadat imunitní systém, jako např. virus HIV, nebo nervovou soustavu, např. virus vztekliny nebo virus klíšťové encefalitidy?
Boj proti virovým infekcím je různý. Záleží, o jakou infekci jde. Např. rýma virového původu se neléčí vůbec. Člověk může pouze zmírnit příznaky, zbavit se ucpaného nosu, zklidnit bolest hlavy nebo hydratovat suchou nosní sliznici. Látky, které se mohou použít v boji proti některým virovým infekcím, se označují jako antivirotika. Používají se např. při léčbě chřipky, virové hepatitidy B a C, herpetických infekcích nebo při léčbě HIV. Jde však o látky, které mají řadu vedlejších nežádoucích účinků.

Kultivace Staphylococcus aureus - původce infekce ran, Kůže, mastitid u kojících žen.	Záchyt dvou různych bakterií nalezených v moči za použití speciálního chromogenního kultivačního média.

 A které virové onemocnění je nejnebezpečnější?
Na to se těžko odpovídá. Pro HIV pozitivního pacienta bude nebezpečná i ?hloupá? rýma. Stejně tak jako průběh chřipkového onemocnění může probíhat s různými obtížemi u původně zdravého člověka v produktivním věku, než u pacienta s dalším přidruženým onemocněním kardio-vaskulárního systému ve vyšším věku. Tím však nechci chřipku bagatelizovat. Ale ano, jsou onemocnění, která jsou velmi nebezpečná a mohou být až smrtelná nebo se závažnými trvalými následky už primárně bez ohledu na zdravotní stav člověka. Pokud se zaměříme na virové infekce, které se mohou vyskytovat na území ČR a nejsou importované z ciziny, pak může být příkladem virus klíšťové encefalitidy, mutované viry chřipky, virus hepatitidy B a C, virus HIV?

Co je pravdy na tom, že léčená rýma trvá stejně tak dlouho, jako neléčená? Proč se to říká?
U akutní rýmy virového původu můžeme pouze zmírnit klinické projevy a nemá smysl ji léčit. Virů způsobujících rýmu je celá řada a také vyšetření na původce rýmy je zbytečné a nesmyslné. Samozřejmě je situace odlišná v případě, kdy na rýmu virového původu nasedá bakteriální infekce, která se může dále šířit do vedlejších nosních dutin, středního ucha apod.

	Analyzátor NexGen využívaný pro sérologická vyšetření jako je např. vyšetření na boreliózu, mononukleózu, toxoplazmózu, klíšťovou encefalitidu a další.

Které nemoci způsobují bakterie a jak se dají léčit? Které nemoci způsobené bakteriemi jsou nejnebezpečnější?

Může se jednat o infekce dýchacích cest (např. angína, zápal plic, tuberkulóza), infekce trávicího traktu (např. žaludeční vředy, průjmová onemocnění (salmonelóza, kampylobakterióza, úplavice), infekce kůže (akné, zanícení ran, vředy), močové infekce (záněty močového měchýře, zánět ledviny), infekce pohlavního ústrojí (kapavka, syfilis) nebo infekce oka či ucha.

K léčbě bakteriálních infekcí se používají antibiotika. Jejich použití je u většiny infekcí nezbytné a správná volbaa načasování může rozhodnout i o přežití pacienta. Jsou však případy, kdy je podání antibiotika naopak škodlivéa zbytečné. Např. co se týče většiny průjmových infekcí, zde je nutná především hydratace a doplnění ztracených minerálů. Nasazení antibiotik by vedlo k likvidaci i přirozeně se vyskytujících bakterií ve střevě a stav pacienta by se ještě zhoršil. Např. u salmonelózy by podání antibiotik vedlo k prodloužení uzdravení a zdlouhavému vylučování salmonel stolicí z těla pacienta, který by byl tak nebezpečný pro své okolí. Stal by se z něj nosič.
Velmi závažným a nebezpečným onemocněním je např. meningokoková meningitida vyvolaná meningokokem. Z historie můžeme jmenovat také např. mor. Ale to je opravdu extrém. Dá se říct, že jakákoliv bakteriální infekce, která se vymkne kontrole, s přihlédnutím ke klinickému stavu daného člověka, se může rázem změnit ve velmi nebezpečnou a život ohrožující.

Identifikace Stapyhlococcus petrasii za použití biochemického testu.	Mgr. Eva Mitrengová připravuje vykultivovanou bakteriální kulturu pro následnou identifikaci a stanovení testů citlivosti pomocí automatického analyzátoru VITEK 2, který můžeme vidět nahoře.

Nadužívání antibiotik, jejich nevhodné dávkování, nevhodný výběr, kdy jsou předepisována příliš silná antibiotika tam, kde by bohatě vystačila slabší, to jsou všechno faktory, které přispívají ke vzniku rezistence (odolnosti) bakterií proti dříve účinným antibiotikům. Důsledkem toho je, že se dostáváme do situace, kdy pacienta není čím léčit, protože všechna dostupná antibiotika jsou neúčinná.

Co je to epidemie a pandemie. Uveďte případy těch pandemií.
Epidemie je výskyt onemocnění v daném místě a čase. Pandemie je pak epidemie velkého rozsahu, která postihuje celé kontinenty. Z historie může být příkladem pandemie mor, španělská chřipka, černý kašel, cholera nebo neštovice.

Proti mnoha nemocem se lidé očkují. Co je to vlastně to očkování?
Očkování neboli imunizace je proces, který vede k navození imunity. Proces, během kterého je do těla zdravého očkovaného vpraven záměrně buď oslabený živý patogen, nebo jde pouze o některé jeho části - je tedy usmrcený. Při kontaktu s imunitním systémem je v těle očkovaného vyvolána tvorba protilátek. Organismus je tak připraven a vybaven proti danému původci onemocněnía při pozdějším setkání s ním jej imunitní systém zlikviduje dřív, než dojde k vyvolání onemocnění nebo se onemocnění projeví pouze mírnými příznaky. Mohou se však objevit i případy, kdy očkovaný i přes očkování onemocní.

Zpracování vzorků moči laborantkou Marií Moravcovou - příprava mikroskopického preparátu a založení kultivace na speciálním chromogenním médiu.	Ukázka zpracování kvasinek pro jejich další identifikaci a stanovení citlivosti k antimykotikům.

Je pravda, že nadužívání antibiotik je velmi nebezpečné? Mohla byste to vysvětlit?
Ano, jde o velmi nebezpečnou záležitost. Primárně je důležité u onemocnění stanovit, zda je vůbec bakteriálního původu. To lze v dnešní době zjistit jednoduchým testem již v ordinaci praktického lékaře. Virová i bakteriální infekce se mohou totiž projevovat podobně souhrnem nespecifických příznaků jako je malátnost, bolest hlavy, únava, zvýšena teplota, bolest v krku apod. V případě virové infekce jsou antibiotika neúčinná a zbytečná. Jestliže je potvrzeno onemocnění bakteriálního původu, pak jsou antibiotika na místě. Je však důležité vybrat to správné a v adekvátním dávkování.

Co říkáte tomu, že se objevují hlasy proti očkování?
V dnešní době se stále častěji setkáváme s tím, že lidé odmítají očkování. Jde především o rodiče, kteří odmítají očkovat své děti nebo toto očkování co nejvíce oddalují. Šíří se fámy, že očkování způsobuje autismus, že jsou vakcíny neúčinné, že se do těla vpravují chemikálie apod. Díky takovémuto přístupu klesá proočkovanou populace. Lidé si neuvědomují, že očkováním nejen, že chrání sebe, ale také osoby, které očkování nemohou podstoupit z důvodů různých defektů imunitního systému. Čím vyšší je proočkovanost, tím je nižší pravděpodobnost výskytu daného onemocnění. Díky vakcinaci se např. vymýtily pravé neštovice. Dalším příkladem může být dětská obrna, která se na našem území nevyskytla díky očkování od roku 1961. Nebo záškrt, kdy před zahájením očkování proti záškrtu ročně onemocnělo kolem 8000 dětí a několik set zemřelo. Díky očkování se poslední případ záškrtu na našem území objevil v roce 1995.
Je pravda, že očkování může vyvolat určité nežádoucí účinky, které mohou být zapříčiněny např. přecitlivělostí očkovaného na některou složku, kterou vakcína obsahuje. Výskyt zvýšené teploty, zarudnutí nebo bolestivost v místě vpichu jsou přirozenou reakcí imunitního systému organismu na přítomnost patogena. I přes tyto nepříjemnosti není o významu očkování pochyb.

Jaký význam má činnost vašeho oddělení?
Na našem oddělení (úsek lékařské mikrobiologie) se zabýváme diagnostikou infekcí vyvolanými bakteriemi, viry, parazity, plísněmi, kvasinkami a mykobakteriemi. K vyšetření je zasílán různorodý materiál např. výtěry z krku, z rekta, ucha, stěry z ran, ale je to např. i krev, hnis, hlen, moč, stolice, nebo šupiny kůže případně nehty či vlasy. Počty zaslaných materiálů a jejich druh se liší
i v závislosti na roční době. Např. můžeme očekávat vyšší počet výtěrů z krku na podzim nebo v zimním období, pro které je typické častější nachlazení nebo respirační infekce. Zatímco vyšší počty výtěru z rekta při různých průjmových infekcích jsou typické spíše pro letní měsíce, kdy se ve zvýšené míře např. griluje, zvyšuje se konzumace zmrzliny apod. Vůbec nejvíce vzorků, které nám denně dojdou do laboratoře bez ohledu na roční období, jsou vzorky moče.

Jaký význam má bakteriologické vyšetření?
K bakteriologickému vyšetření tekutých materiálů se využívá mikroskopie, která dává první velmi cennou informaci o případné přítomnosti patogena v dané lokalitěa o reakci imunitního systému. Můžeme si to přiblížit např. na vyšetření hnisu. Hnis je vlastně tekutina obsahující bílé krvinky, které představují reakci imunitního systému na situaci v dané lokalitě, dále jsou to odumřelé a poničené buňky a případně mikrobi, které tento stav vyvolali. Po připravení mikroskopického preparátu tak můžeme celý tento stav vidět v mikroskopu. Mikroskopicky lze také podle morfologie mirkobů říct, zda je onemocnění vyvoláno koky nebo tyčkami. Lékař tak dostává první informaci o tom, co se v daném místě děje. 

Co říkáte tomu, že se objevují hlasy proti očkování?
V dnešní době se stále častěji setkáváme s tím, že lidé odmítají očkování. Jde především o rodiče, kteří odmítají očkovat své děti nebo toto očkování co nejvíce oddalují. Šíří se fámy, že očkování způsobuje autismus, že jsou vakcíny neúčinné, že se do těla vpravují chemikálie apod. Díky takovémuto přístupu klesá proočkovanou populace. Lidé si neuvědomují, že očkováním nejen, že chrání sebe, ale také osoby, které očkování nemohou podstoupit z důvodů různých defektů imunitního systému. Čím vyšší je proočkovanost, tím je nižší pravděpodobnost výskytu daného onemocnění. Díky vakcinaci se např. vymýtily pravé neštovice. Dalším příkladem může být dětská obrna, která se na našem území nevyskytla díky očkování od roku 1961. Nebo záškrt, kdy před zahájením očkování proti záškrtu ročně onemocnělo kolem 8000 dětí a několik set zemřelo. Díky očkování se poslední případ záškrtu na našem území objevil v roce 1995.
Je pravda, že očkování může vyvolat určité nežádoucí účinky, které mohou být zapříčiněny např. přecitlivělostí očkovaného na některou složku, kterou vakcína obsahuje. Výskyt zvýšené teploty, zarudnutí nebo bolestivost v místě vpichu jsou přirozenou reakcí imunitního systému organismu na přítomnost patogena. I přes tyto nepříjemnosti není o významu očkování pochyb.

Jaký význam má činnost vašeho oddělení?
Na našem oddělení (úsek lékařské mikrobiologie) se zabýváme diagnostikou infekcí vyvolanými bakteriemi, viry, parazity, plísněmi, kvasinkami a mykobakteriemi. K vyšetření je zasílán různorodý materiál např. výtěry z krku, z rekta, ucha, stěry z ran, ale je to např. i krev, hnis, hlen, moč, stolice, nebo šupiny kůže případně nehty či vlasy. Počty zaslaných materiálů a jejich druh se liší
i v závislosti na roční době. Např. můžeme očekávat vyšší počet výtěrů z krku na podzim nebo v zimním období, pro které je typické častější nachlazení nebo respirační infekce. Zatímco vyšší počty výtěru z rekta při různých průjmových infekcích jsou typické spíše pro letní měsíce, kdy se ve zvýšené míře např. griluje, zvyšuje se konzumace zmrzliny apod. Vůbec nejvíce vzorků, které nám denně dojdou do laboratoře bez ohledu na roční období, jsou vzorky moče.

Jaký význam má bakteriologické vyšetření?
K bakteriologickému vyšetření tekutých materiálů se využívá mikroskopie, která dává první velmi cennou informaci o případné přítomnosti patogena v dané lokalitě a o reakci imunitního systému. Můžeme si to přiblížit např. na vyšetření hnisu. Hnis je vlastně tekutina obsahující bílé krvinky, které představují reakci imunitního systému na situaci v dané lokalitě, dále jsou to odumřelé a poničené buňky a případně mikrobi, které tento stav vyvolali. Po připravení mikroskopického preparátu tak můžeme celý tento stav vidět v mikroskopu. Mikroskopicky lze také podle morfologie mirkobů říct, zda je onemocnění vyvoláno koky nebo tyčkami. Lékař tak dostává první informaci o tom, co se v daném místě děje.

Naším cílem je tedy poskytnout lékaři informaci o přítomnosti nebo nepřítomnosti patogena. V případě přítomnosti patogena provedeme jeho identifikaci a případně vyšetříme jeho citlivost k vybraným léčivým přípravkům (antibiotika, antimykotika nebo anti-tuberkulotika). Lékař se pak sám dle těchto výsledků, klinického stavu pacienta a zkušenostem rozhodne pro volbu vhodného léku. U sérologického vyšetření stanovujeme titry protilátek, které jsou reakcí imunitního systému na přítomnost viru nebo bakterie v organismu. Všechny tyto informace jsou poskytnuty ošetřujícímu lékaři v co nejkratší možné době s ohledem na délku všech nezbytných diagnostických procesů, které jsou nutné k dosažení správného výsledku. Úzká spolupráce mezi mikrobiologem a lékařem je tedy nezbytná pro blaho pacienta.

Otázky pokládali Jakub a Milan Kubačkovi

Fotografie: Jana Kunzová,