Pondělí 15.6.

Po příjezdu na University of agronomic sciences and veterinary mediciny in Bucharest jsme byli uvedeni do zasedacího sálu, kde jsme shlédli prezentaci o univerzitě, která byla založena roku 1852, má 7 fakult a 12 000 studentů. Vlastní dendrologický park a několik polí určených k praxi studentů. V areálu univerzity se nachází velké množství skleníků. Na univerzitě je také muzeum zaměřené na pedologii, které obsahuje širokou škálu půdních typů. Pod univerzitu spadá také sad s rozmanitými druhy plodin, např: baby kiwi - malé plody s jemnou hladkou kůží, roste i při teplotách do -25°C (aktinidi deliciosa) čínské kiwi - boby podobné kiwi, je méně odolné a žluté plody jsou drahé jabloně - zakrslé stromy, které nezaberou místo Asimina triloba Dunal (Northen banana) - kříženec, původem ze Severní Ameriky, má příchuť vanilky nebo karamelu a roste velmi pomalu ziziphus jujuba - plodina schopná růst i ve slaných půdách, dozrává na podzim, plod má 12 - 14g a obsahuje vitamin C  ficus curica, jahody, ořechy, všechny plodiny v sadu jsou organické bez chemických přípravků.

Zajímavou částí univerzity je výzkumné centrum zemědělských produktů, což je projekt za 15 mil. Eur. Jsou zde zelené terasy, kde se udržuje stabilní teplota, čímž se zvyšuje kvalita rostlin a šetří energie.

V univerzitních sklenících se pěstují nejrůznější druhy květin, od vytrvalých sukulentů po okrasné kaly. Dále se zde pěstují plodiny jako např. papája nebo rajčata s technicky vyspělým zavlažovacím systémem (hydropolye).

V druhé části dne jsme se přesunuli do centra Bukurešti a navštívili jsme 2. největší budovu na světě, budovu parlamentu na náměstí revoluce. Po důkladné bezpečnostní kontrole osobních průkazů jsme vstoupili do 1. sálu s významnými obrazy na stěnách, viděli jsme historické kroje a původní 16ti metrové závěsy. Prošli jsme Monument Gallery a sálem, připomínajícím divadlo, kde se konají konference. Podivili jsme se nad lhostejností k zákazu kouření rumunů v historicky významných budovách. Po průchodu enormním koncertním sálem jsme se dostali na balkon obrovských rozměrů, ze kterého jsme měli rozhled nejen na celé náměstí, ale i na část města. Přestože jsme zde strávili zhruba půl hodiny, obešli jsme pouhé 2% celého areálu.

Následně jsme se podívali do budovy zvané Athenaeum, kde jsme mohli obdivovat talent francouzského architekta. Veřejnost je na tuto stavbu z neoklasicismu velmi pyšná, jelikož na její financování připadlo 1 lei z každé prodané medaile. V druhém patře se nachází sál s freskami vyobrazující rumunskou historii na stěnách. Zde se pořádají koncerty symfonických orchestrů, vážné hudby a v menším měřítku také divadelní představení. Celé Athenaeum zdobí francouzské lilie, které odkazují na stavitele. Obdivující mramorové sloupy jsme si samostatně prošli část Bukureště. 

Úterý 16.6.

Ráno jsme se přesunuli na rodinnou farmu do oblasti Ialomita. Na farmě o rozloze 800ha se pěstují nejrůznější plodiny jako slunečnice, kukuřice na semena a sója. Pěstování sóji je dnes hlavně komerční záležitostí, protože za pěstování sóji a jiných luštěnin, dostanou od státu vyšší příspěvky. V Rumunsku na sóju chybí zpracovatelský průmysl, proto se po vypěstování vyváží do jiných zemí a v případě potřeby je nakoupí zpět už zpracovanou. V současnosti je problém s exportem na Ukrajinu z důvodu ukrajinsko - ruského konfliktu. Nachází se zde také ovocný sad, kde se pěstují hlavně švestky na výrobu pálenky nebo džemů. Na farmě lze koupit také čerstvé ovoce. Nedávno nakoupili nové zemědělské stroje a zvířata (prasata, ovce) a tím posílili zootechnický sektor. Přestože o své farmě mluví jako o rodinné, pracovníci nejsou příbuzní.

Po farmě jsme navštívili zemědělské muzeum, ke kterému patřil starý dřevěný pravoslavný kostel, který je 300 let starý a má 2 místnosti a je krásně zdoben obrázky s náboženskými motivy, což je typické pro pravoslavné kostely i pro celkový rumunský styl. Lidé se do kostelu chodili modlit kvůli přírodním katastrofám, které by mohly zničit jejich úrodu.

V muzeu zemědělství jsme se mohli podívat na velmi staré, většinou dřevěné, zemědělské stroje. Vývoj zemědělských nástrojů se ve velkém rozvíjel po revoluci. Byly zde kruhové úly a bedny pro uskladnění produktů za stálé teploty. Mohli jsme se podívat na ukázky řemesel jako kovářství, hrnčířství či řeznictví, dřívější školy a např. foto studia.

Při cestě na včelí farmu jsme si mohli všimnout velkého množství větrných elektráren. Ve velkém se zde pěstuje na polích také len, slunečnice nebo kukuřice, pšenice a ječmen. Po příjezdu na farmu, patřící do rumunské včelařské asociace, jsme zjistili, že rodinná farma je čistě bio. Majitelé mají ekologický certifikát a vlastní 147 včelstev. Produkují hlavně řepkový med a pak také smíchané medy. Z jednoho včelstva mají cca 10 - 15kg medu ročně, ovšem záleží na síle včelstva (některé mají jen 5-6kg medu). Med prodávají jednomu odběrateli (asi 2 tuny). V úlech mají karpatské včelí matky, které se mění po 1 - 2 roky. Když včelstvo napadne nějaká nemoc, k léčení nepoužívají chemické přípravky, ale hlavně Novisol (kyselina mravenčí) - lék na přírodní bázi. Za největší problém na farmě považují nízkou cenu medu na trhu a včelí mor (2 druhy).

Večer jsme dojeli do vesnice Mahumudia v Dunajské deltě.

Univerzita v Bukurešti	Vedení univerzity		Rumunsko je země včel
Martin Miškovský a Michal Weis	Včelař Jenda Král s rumunským kolegou	Členka polské výpravy ochutnává včelí plást	Skupina zahraničních učastníků

Středa 17.6.     

Ráno jsme navštívili jednoho z členů rumunské včelařské asociace. Svaz byl založen roku 1957 (jeden z nejstarších v Evropě). Farma produkuje slunečnicový akátový, lipový, řepkový a ovocný med. (50% medu se exportuje do zahraničí a asi10 000t zůstává v Rumunsku). Zaměřují se i na další včelí produkty jako propolis, pyl, vosk a mateří kašička. Výrobky se vyváží do dalších zemí, kde se pak porovnává kvalita. Rumunsko patří mezi světovou elitu a má mnoho ocenění. Vyrábí se zde také látka zvaná Apilarnil z 10ti denních larev pro posílení imunity. V dnešní době se bohužel míchá rumunský a čínský med, který je vydáván za rumunský, protože v EU neexistuje zákon, který by to zakazoval.

Po návštěvě farmy jsme se přesunuli do ekoturistického muzea Dunajské delty, ve kterém jsme mohli poznávat faunu a flóru typickou pro deltu. Začali jsme u map, na kterých byl vyobrazen vývoj delty v průběhu času. Delta se rozděluje na 33 chráněných území, mezi ně patří např. step, ve které se vyskytuje vlha pestrá, dudek, mandelík hajní, poštolka obecná, drozd velký, bělořit šedý, orel mořský, zmije stepní a z rostlin např. dub nebo vlasatka. Dalším biotopem byla mořská pobřeží, pro která jsou typičtí vodní savci (vydra, ondatra) a další. V říčních lagunách žijí vodní ptáci (pelikáni, kormoráni, rybáci, racci...)

Na skutečnou Dunajskou deltu jsme se vydali odpoledne na rychlých člunech. Vypluli jsme z Mahmudie na 3-4h plavbu hlavním kanálem do rybářské vesničky Uzlina, poté bočním kanálem na jezero Uzlina a přes jezero Isac na jezero Itacel. Poté kanálem Litcov zpět na hlavní kanál sv.Gheorghe a zpátky do Mahmudie. Spatřili jsme zde nejrůznější druhy ptáků např. ibis hnědý, kormorán malý a velký, rybák obecný, černý a bahenní, labuť, racek chechtavý a bělohlavý, potápka roháč a mláďaty, volavka stříbřitá, popelavá a vlasatá, vrána šedivka, lyska černá, kachna divoká, slípka zelenonohá, pelikán kadeřavý a bílý, kvakoš noční, kolpík bílý a další. Dále jsme našli plže: okružáka ploského a plovatku bahenní, jejichž opuštěné bílé ulity ležely na listech leknínů a stulíku žlutého, které jako všechny rostliny v deltě dosahovaly obrovských rozměrů. V deltě je široce zastoupen také hmyz: vážky, motýlice obecná a lesklá, vodouch stříbřitý, bruslařky a šídla. Z hadů u vody žijí jen užovky, z nichž jsme zahlédli užovku obojkovou a z žab skokana zeleného. Neméně zajímavá je také flóra delty. Kolem břehu rostl šmel a starček, vrby a další. V řece rostly, u nás velmi vzácné, kotvice. Potom také řezan pilolistý, lekníny stulíky, lakušník vodní, šípatka střelolistá, orobinec a ve velkém hlavně rákos, který je velmi důležitý, protože filtruje vodu a zbavuje ji nečistot. Tuto schopnost mají i další rostliny ale rákos má největší vliv protože je ho v řece nejvíc. V deltě žije nezměrné množství živočichů a rostlin, ne všechny se nám však podařilo spatřit.

Mořské akvárium v Tulcei	Skanzen rákosové střechy	Přístaviště v Mahmudii	Plavba v Dunajské deltě
	Racek bělohlavý		Pelikán bílý
Porost stulíku žlutého	Všude rákos obecný	Kvetoucí stulík žlutý	Porost leknínu bílého
Kvetoucí řezan pilolistý	Řezany pilolisté	Step v Dunajské deltě	Mandelík hajní
Pozorovací věž ptactva	Zaplavený les	Jezero v Dunajské deltě	Zasloužený odpočinek

Čtvrtek 18.6.

Ráno jsme se opět vydali na lodní výlet po Dunajské deltě. Zvolili jsme jinou trasu, ale rostlinné a živočišné druhy, které jsme pozorovali,  byly obdobné. Z Mahmudie jsme vyjeli po kanálu Sv. George k jezeru Potcoava a na obrovské jezero Gorgova, poté přes menší jezera s mokřady na rotundu Fastic a kanálem Litcov k vesnici Victoria a ke hlavnímu kanálu Sv. Georghe. Po cestě jsme se zastavili na oběd v rybářské vesničce Balteni de Lus.

Pátek 19.6. 

Páteční ráno jsme zahájili návštěvou rodinné prasečí farmy. Chovají zde 2500 - 3000 kusů prasat. Krmivo pro prasata skladují ve velkých silech. Zvířata jsou krmena sójou, kukuřicí a vojtěškou, která je zpracována do peletek. V místnosti se nachází další 3 sila menších rozměrů, z nichž se automaticky odebírá krmivo a mixuje se ve velkých silech. Krmivo se míchá podle 3 různých receptů, protože na farmě mají různě staré kusy a každá skupina potřebuje jinou výživu v závislosti na věku. Součástí farmy je také obchod, kde skupují a znovu renovují potřeby, pro zemědělství.

Odpoledne jsme navštívili společnost na zpracování vína, která byla založena roku 2002. Vinařství dostává různá ocenění, protože jejich víno, uchované ve velkých dubových sudech dosahuje velké kvality. Mezi jejich nejvyhlášenější druhy patří např. Merlot, Chardonay, Fetasca negra a alba.

Večer jsme se vrátili do Bukurešti, kde jsme strávili poslední noc mobility v Rumunsku.    

Napsala: Hana Režnarová

Fotografovali: Andrej Tarnik, Martin Miškovský, Martin Váleček, Jakub Kubačka