Kurátor ornitologické sbírky Slezského zemského muzea Mgr. Libor Praus, Ph.D., nám poslal článek s vlastními fotografiemi vzácných severských bahňáků, které pořídil na Palhanci v Opavě a na Heřmanickém rybníku. 

V měsíci srpnu nabírá na obrátkách ptačí tah. Ne každý si uvědomuje, že naším krajem koncem léta a počátkem podzimu protahují statisíce ptačích migrantů na cestě z hnízdišť v severní polovině Evropy na zimoviště ve Středomoří a v Africe. Mezi jedny z nejzajímavějších a nejohroženějších ptačích hostů, které můžeme na jejich tahové zastávce na Opavsku koncem léta zastihnout, patří mokřadní ptáci z podřádu bahňáci (Charadrii). Nejvíce druhů bahňáků hnízdí na zemi vysoko na severu Eurasie v oblasti tundry, ale protože se živí nejčastěji sběrem drobných bezobratlých živočichů z bahna, které v zimě zamrzá, musí po vyhnízdění provádět dálkové přesuny napříč kontinentem. Koncem léta i na jaře tak mají všichni milovníci přírody unikátní příležitost okusit trochu severské přírody na nejbližší bahnité mokřadní ploše.

Mezi, pro vzácné severské bahňáky nejoblíbenější, místa patří například rybníky na nízkém stavu vody, nebo na bezobratlé živočichy bohatá mělká průmyslová odkaliště, která svým charakterem dobře splňují požadavky bahňáků pro sběr potravy. Dá se říci, že se jedná o pomyslnou "tankovací stanici", na které bahňáci nabírají "palivo" na další tisíce kilometrů cesty do zimovišť.

Lyskoroh úzkozobý

Jeden z nejzajímavějších vzácných pravidelných srpnových návštěvníků Opavska je lyskonoh úzkozobý. Jde o poměrně malý druh bahňáka o velikosti maximálně 20 cm a rozpětí křídel 34 cm.

 Lyskonoh hnízdí ve skandinávských bažinách nad hranicí lesa a v podmáčené tundře. Jedná se   o jednoho z několika málo ptačích druhů, u kterých je prohozena role pohlaví. Samice lyskonoha je ve svatebním šatu barevnější než samec, samičky mezi sebou bojují o přízeň samců a na čtyřech vejcích sedí a o potomstvo se stará pouze sameček.

U nás se zastavují na podzimním tahu převážně mladí a nezkušení ptáci. Ti jsou svrchu okrově béžoví, mají světlé břicho, hruď a krk. Na hlavě mají černou čepičku a černý pásek za okem. Lyskonozi při sběru potravy plavou na hladině a zobákem rychle sezobávají drobný hmyz. O tom, že jsou výborní plavci, svědčí plovací lemy na prstech. Lyskonozi protahující přes naše území zimují nejčastěji v Perském zálivu a v Arabském moři.

Mladí lyskonozi úzkozobí, Palhanec, 21. 8. 2015	Jespáci bojovní v prostém šatu, Palhanec, 21. 8. 2015

Jespák bojovný

Další zajímavý druh bahňáka, kterého u nás můžeme koncem léta zastihnout ve větších skupinách, je jespák bojovný. Tento velký druh jespáka hnízdí na zemi v pásmu tundry. Své přízvisko ?bojovný? dostal proto, že na jaře samci mezi sebou svádějí vášnivé souboje o samice, kterých bývá na tokaništích až desetkrát méně než kohoutků. Dospělí samci mají ve svatebním šatu nápadný límec per. Barva límce je velmi proměnlivá a prakticky neexistují dva zcela shodně vybarvení samečci.

Traduje se, že již dávno před první světovou válkou vypsalo jedno myslivecké sdružení v Anglii cenu několik tisíc liber pro lovce, kterému se podaří dodat dva úplně stejně vybarvené samečky ve svatebním šatu. Cena nebyla nikdy vyplacena. Jespáci bojovní protahující přes Opavsko zimují nejčastěji v Africe na jih od Sahary. Mimo jespáky bojovné můžeme u nás na podzimním tahu pozorovat i další menší druhy jespáků, nejčastěji jespáka obecného, jespáka malého, jespáka šedého a jespáka křivozobého. Jejich určování v podzimním prostém opeření je poměrně složité a vyžaduje kvalitní dalekohled i určovací ornitologickou příručku.

Vodouš bahenní

Z dalších zástupců bahňáků můžeme v době podzimní migrace na vhodných bahnitých místech na Opavsku pozorovat i několik druhů vodoušů. Nejběžnější je vodouš bahenní, hnízdící na rašeliništích a v bažinaté tajze. Od podobného, ale trochu méně početného, vodouše kropenatého se mimo hlasu liší výraznější kresbou hřbetu, jemněji proužkovaným ocasem, řidčeji čárkovanou hrudí      a boky, nadočním proužkem sahajícím až za oko a světlou spodinou křídel v letu. Třetí druh vodouše, který každoročně nehojně protahuje přes Opavsko, je vodouš šedý. Jedná se o velkého bahňáka, kterého od ostatních vodoušů odlišíme na první pohled zejména v letu, kdy je patrný jeho bíle zbarvený klín na hřbetu. Většina vodoušů protahujících přes naše území zimuje ve středomoří  a v Africe.

Skupina jespáků bojovných a vodoušů bahenních	Vodouš bahenní, Heřmanický rybník, 19. 8. 2015

Poslední skupinu bahňáků, o které se chci zmínit, jsou kulíci, ke kterým patří i náš nejhojnější bahňák čejka chocholatá.

Kulíci se vyznačují zavalitým tělem a poměrně krátkým zobákem. Ze severských druhů se na Opavsku v době tahu můžeme nejčastěji setkat se skandinávským kulíkem zlatým, který se u nás v době tahu mimo okolí vod zdržuje často i na polích. To samé platí o vzácnějším světleji zbarveném kulíku bledém a vysokohorském kulíku hnědém. Dále se u nás na březích nádrží koncem léta objevuje často i kulík písečný, který hnízdí na baltském pobřeží. Kulík písečný je velmi podobný našemu kulíku říčnímu, od kterého se liší oranžovým zobákem a výrazným bílým pruhem na křídlech patrným zejména v letu. Všechny druhy kulíků zimují ve Středomoří a na severu Afriky.

Na závěr nutno upozornit, že zde zmiňuji pouze ty nejběžnější severské bahňáky, které lze u nás pozorovat během podzimní migrace. Mimo ně se v okolí vod můžeme setkat i s několika místními středoevropskými druhy (čejka chocholatá, kulík říční, pisík obecný, bekasina otavní, koliha velká, břehouš černoocasý), či dalšími vzácnějšími ornitologickými raritami. Ptáci mají křídla a zatoulat se k nám mohou dokonce i bahňáci z jiných kontinentů. Například v posledních třech letech byl v České republice každoročně pozorován severoamerický jespák skvrnitý.

Pokud se chce někdo pozorováním a určováním bahňáků hlouběji zabývat, potřebuje k tomu kvalitní dalekohled a určovací ornitologickou příručku.

Napsal a fotografi:  Mgr. Libor Praus, Ph.D.