Se svým otcem jsme Vysokou nad Kysucou a naše příbuzné každoročně navštěvovali. Otec se zde narodil, takže jsme měli možnost přebývat v jeho rodné dřevěnici u jeho matky, kterou jsem oslovoval "babka"nebo u jeho bratra Jána. Vzpomínám na spoustu zážitků z dětství. Se sousedem Milanem Šamajem, budoucím studentem bohoslovecké fakulty a Ferom Konkolem jsme chytali v řece Kysuci pstruhy a vyháněli na pastvu kozy do strmých Kysuckých vrchů. Dověděl jsem se mnoho o přírodě Kysuc, ale o americkém kosmickém programu jsem nevěděl téměř nic. Proto vyznělo velmi hloupě, když jsem se zeptal tety Márie, kdo je ten člověk ve skafandru na podepsané fotografii. Visela pod krucifixem nad pohovkou v kuchyni. Odpověděla mi, že je to její bratranec kosmonaut Eugen, a že tady byl před týdnem na návštěvě. Bylo trapné, že o této návštěvě naše média tehdy neinformovala. Taková byla doba... Věděl jsem, že se teta Mária Kubačková jmenovala za svobodna Čerňanská, ale ta spojitost s astronautem, který třikrát letěl v projektu Apollo na Měsíc, mne nenapadla. O tom, že to byl poslední člověk, který se prošel po Měsíci, jsem nevěděl. Její manžel, strýc Jáno, kterému jsem říkal "strýko murovaný", protože stále něco stavěl "muroval". Postupně tak kompletně přebudoval rodný dům Štefana Čerňana. Ten se svojí manželou Annou a společně s asi tisícovkou vystěhovalců s Vysoké nad Kysucou odešli v roce 1903 za prací do Ameriky. Usadili se v Chicagu o rok později se jim narodil syn Andrew. Když vyrostl, vzal si za manželku děvče českého původu Rozálii Cihlářovou a spolu s ní měl syna Eugena, budoucího bojového pilota a astronauta.  

1. Sestřenice Eva Jančurová (roz. Kubačková) se synem Kubou Kubačkou.

2. Sestřenice Hanka Šimeková (roz. Kubačková) s dcerou a já.

3. Sestřenice Hanka s dcerou a vnučkou, uprostřed Kuba. Jak ten čas letí!

4. Syn Kuba s knihou o Eugenovi A. Cernanovi a americkém kosmickém programu.

Ten dům jsme navštívili minulý týden se synem Kubou a zavzpomínali na ságu rodu Čerňanů. Teď ho obývá sestřenice. Zároveň jsem si uvědomil, jak úžasný byl kosmický projekt Apollo. Cíl, přistát na Měsíci, ve svém slavném projevu vytýčil prezident J. F. Kenedy v roce 1961:

"Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné."

Často mě napadá, kde bychom mohli být, kdyby tohoto nadšení světoví politici využili a pokračovali v něm. Nemuseli bychom řešit krizi, nezaměstnanost, války... Kolik lidí by mohlo být zaměstnáno na kosmických projektech a o kolik vědeckých poznatků mohlo být lidstvo bohatší. To však není ani tak důležité. Lidstvo potřebuje hlavně vznešený cíl a ten byl tehdy na dosah. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že v tom nehrálo roli mnoho faktorů, které vše posunuly jinam. Jedno se však stále táhne dějinami lidstva jako červená nit. A to fakt, že pohodlnější a ziskovější je vymýšlet zbraně a ohrožovat se navzájem. Vzpomněl jsem si na jeden dialog z forbíny Jana Wericha: "... za dobré nápady se zabíjí, kdyby se zabíjelo za hloupé nápady, to by bylo bytů volnejch ..." 

Nikdy není pozdě, alespoň se to tak říká!

Eugen Cernan v jednom rozhovoru smutně konstatoval: "Doufejme, že myšlenku kosmického projektu Apollo rozvinou lidé na naší planetě třeba alespoň za 40 let, když už štafetu, kterou jsme jim v roce 1972 předali, upustili..."

Eugen Andrew Cernan navštivil svou rodinu ve Vysoké nad Kysucou poprvé v roce 1974. Podruhé navštívil Kysuce v roce 2009. Od té doby mi docela často zní v hlavě jeho věty, které pronesl, aby završil výpravu Apolla 17:

"Ti, co přijdou po nás, si mohou přečíst naší zprávu, kterou jsme zde na Měsíci zanechali. Na tomto místě lidé v prosinci roku 1972 završili první průzkum Měsíce. Přišli jsme do těchto míst v míru a v míru také odtud odcházíme. Nechť tento mír provází všechny národy na Zemi. Toto je poselství pro naše následovníky. Pro ty, na kterých už dnes leží naše budoucnost, pro ty, kteří budou jednou pokračovat v cestě započaté programem Apollo."