V jejím životním cyklu jsou známá dvě stadia: stadium polypu a medúzy. Ve zkratce by se vývojový cyklus dal popsat takto: z oplozeného vajíčka se vylíhne drobná, okem nepostřehnutelná plovoucí larvička, která přisedá k pevnému podkladu na dně. Tam z ní vyroste jen několik milimetrů velký průsvitný polyp. Ten je přisedlý, trubicovitý a nemá žádná velká chapadélka.

V malém rybníčku u náhonu, který odvádí vodu k pile, byly pomocí síťky odchyceny vznášející se medúzky.	Radim Sokol ukazuje několik jedinců medúzky sladkovodní, které vylovil v rybníčku u náhonu v prostoru Lesní školky na Hradci nad Moravicí. Vpravo zástupce vedoucího Lesní školky pan Josef Říčný.

Žahavé buňky jsou umístěné na rozšířené přední části podlouhlého tělíčka. Takovými buňkami ochromuje kořist, mezi kterou patří drobní bezobratlí v planktonu. V tomto stadiu může přežívat i několik let. Pouze pokud teplota vody vzroste na delší dobu nad dvacet stupňů, objeví se na polypech zvláštní typ pupenů, na kterých začnou postupně "dozrávat" a oddělovat se dospělé medúzky. Polyp se dostává do medúzového stadia.

Medúzky mohou dorůstat až do velikosti tří centimetrů v průměru. V tomto stadiu živočich volně plave pomocí pravidelných kontrakcí klobouku. Ve vodě již svými pravými žahavými chapadélky loví plankton. Medúzka sladkovodní pochází původně z Asie. Je to tedy invazní druh, který obsazuje vodní nádrže a větší řeky. Od dob svého objevu stačily kolonizovat Evropu, Ameriku a vpluly i do afrických jezer. Můžeme tedy jen spekulovat o tom, proč se medúzky ve formě medúzového stadia začaly masově objevovat až nyní? Jedná se o důkaz postupného oteplování klimatu? Tuto verzi potvrzují také meteorologické údaje, které udávají nárůst průměrných teplot a klimatických extrémů. Na tuto skutečnost nás upozorňují i jiné organizmy.

Medúzka sladkovodní Craspedacusta sowerbii	Pro medúzky sladkovodní jsou často limitující zanedbatelné koncentrace určité látky nebo hodnoty fyzikálních veličin. Medúzky tedy pravděpodobně pouze ?vyčkávají? ve stadiu polypa na onu magickou kombinaci teploty a času. A ta přišla právě teď.

U nás byl výskyt medúzky poprvé zaznamenán v roce 1930 ve Vltavě. Dnes se pravidelně až masově objevuje na severní Moravě, ve Slezsku a ve středních Čechách. Jejich šíření pravděpodobně napomáhá nejen člověk, ale i vodní ptáci. Ti mohou přenášet larvy medúzek - polypy, nalepené na svých tělech. Ptáci létali mezi vodními plochami vždy. Lidé ve vodních nádržích také hospodaří od nepaměti.

Text a fotografie: MIlan Kubačka