Mezi osmnácti informačními tabulemi je i jedna, na které jsou rozpoznávací znaky našich jilmů. Hned u ní rostou vedle mladých jilmů i jilmy staré, které mají vykotlané pařezy bizarních tvarů. Z nich vyrůstají výmladky jako důkaz minulé pařezinové těžby dřeva v tomto lese. Opakované ořezávání ve výšce nad jeden metr se záměrně provádělo za účelem produkce palivového dřeva a zároveň umožňovalo pastvu dobytka. Oblíbenou činností dětí na vycházce je ukrývání se do dutiny jilmů vazů, kterých je zde několik.

V jednom zákrutu meandru řeky Hvozdnice na naučné stezce "Hvozdnice" turisté projdou vedle krásného jilmu vazu, který jsme nazvali "Opravilův jilm" na počest opavského botanika Emanuela Opravila, který se zasloužil o vybudování naučné stezky Hvozdnice. O jilmech pojednává tabule na třetím zastavení.

V roce 2000 uhynul v Janáčkových sadech pravděpodobně největší opavský jilm horský (Ulmus glabra). Jedná se o druh domácího původu. Jeho obvod byl ve výšce 130 cm nad zemí 452 cm, objem koruny 6 000 m3. Jilm byl napaden houbovým onemocněním, zvaným grafióza. Až do rekonstrukce parku, při níž byla postavena i Olbrichova fontána, bylo možno vidět jeho pařez.

Tato nebezpečná epidemická choroba jilmů způsobuje zasýchání, hnědnutí a svinování listů a končí uhynutím stromu. Název choroby pochází od konidiového stadia, které se nazývá Grafium ulmi. Jde o tzv. tracheomykózu, která působí smrt ucpáním cévního systému dřeva. Prvním projevem je zasýchání konce větviček od špičky, které se kroutí a háčkovitě zahýbají a koruna postupně usychá.

Na řezu dřevem grafiózou napadených větví a kmene i kořenů jsou v běli vidět v pokročilém stadiu hnědočerné koncentrické kruhy - jako skvrny na obvodu kmene. Houba   v napadených cévách způsobuje jejich ucpání, stromu se nedostává vody a začne schnout.

Choroba se projevuje v plném létě a zvlášť silně probíhá za prudkých veder. Strom se snaží regenerovat novými výhony, které však bývají také napadeny a hynou. Napadeny mohou být všechny druhy jilmů. JIlm horský (Ulmus glabra), což je právě tento případ, jilm polní - habrolistý (Ulmus minor) a jilm vaz (Ulmus laevis), ten je proti grafióze nejodolnější. Důkazem jsou zdravé porosty této dřeviny ve slavkovském lese podél řeky Hvozdnice.

 Této chorobě se neubrání jilmy v zahradách, parcích, v alejích, ani v lesích. Jsou napadány v každém věku. Choroba k nám byla zavlečena z Nizozemí, kde byla poprvé objevena v roce 1920, proto se nazývá holandskou nemocí jilmů. U nás se poprvé objevila v roce 1931.