Při loňském výročí 90. let založení České zooogické společnosti vzpomínal univerzitní profeor Vítězslav Bičík na své přátele z oboru.

Když přemýšlím o tomto výročí, jsem přesvědčen, že mnoho českých zoologů se zapsalo do dějin zoologie velmi významně a výsledky jejich bádání obohatily nezřídka i celé lidstvo. K některým zoologům jsem vzhlížel s velikou úctou již jako student, i když jsem je znal jen z jejich publikací.  K nim patří např. prof. Julius Komárek (1892-1955), jeden z nejvýznamnějších zoologů první poloviny 20. století, dále velmi známý parazitolog prof. Otto Jírovec (1907-1972), výborný entomolog prof. Jan Obenberger (1892-1964), velmi uznávaný genetik a znalec motýlů prof. Karel Hrubý (1910-1962), který bohužel zahynul ve svých 52 letech při dopravní nehodě. A mohl bych jmenovat řadu dalších.
Mnoho vynikajících osobností jsem mohl poznat osobně.

Doc. Evžen Opatrný u moře v Chorvatsku. Učil zoologii na PřF UP. Zabýval se herpetologií a batrachologií.	Dr. Ladislav Kempný (1909-1995), entomolog a ornitolog se širokými zájmy. Narodil se v Hrabyni. Po vystudování Filozofické fakulty v Brně vedl již v roce 1949 zoologický referát tehdejšího Slezského studijního ústavu, který byl založen za účelem pozvednutí vědeckého výzkumu českého Slezska. Se svými spolupracovníky prováděl rozsáhlé terénní výzkumy entomofauny Slezska.

Když jsem se jednou slavného botanika Dostála zeptal, která květina je mu nejmilejší, odpověděl překvapivě, že je to Anagallis arvensis (drchnička rolní). Můj vědecký růst v dipterologii do značné míry ovlivnil hrabyňský rodák dr. Ladislav Kempný (1909-1995). Maturoval na opavském gymnáziu v roce 1928. Od roku 1949 byl vedoucím zoologického oddělení tehdejšího Slezského studijního ústavu v Opavě. Zaměřil se se svými spolu-pracovníky na rozsáhlý výzkum Slezska se zvláštním zřetelem k Osoblažsku. Byl iniciátorem svolání 1. sjezdu česko-slovenských zoologů v roce 1951 do Opavy. S dr. Kempným jsem se zúčastnil mnoha exkurzí již jako středoškolák. Tohoto badatele se svérázným chováním se mnou navštěvoval také Jan Klein (nynější světoznámý profesor genetiky na University of Pensylvania) a Rudolf Rozkošný (pozdější profesor na Přírodovědecké fakultě MU v Brně).
Svou první vědeckou práci o hmyzích hormonech pestřenek jsem publikoval ve spoluautorství s dr. Vladimírem J. A. Novákem, DrSc. (1919-1997), který vedl oddělení fyziologie hmyzu v Entomologickém ústavu ČSAV v Praze. Byl velmi pracovitý, až to někdy přeháněl a usnul občas dívaje se do mikroskopu. Věnoval se studiu hmyzích hormonů a morfogenezi. Jeho významné dílo Insektenhormone vyšlo dvakrát německy a třikrát anglicky. V jeho laboratoři vyrůstali také dodnes velmi výkonní vědci, prof. František Sehnal a prof. Karel Sláma. Novákovo pozdější studium filozofických otázek evoluce již tak úspěšné nebylo. A jeho dočasná emigrace do Sovětského svazu byla nepochopitelná a velmi úsměvná.
Často a rád vzpomínám na jednoho z oponentů mé kandidátské disertace, prof. RNDr. Zdeňka Veselovského, DrSc. (1928-2006). O svém vztahu k váženému panu profesorovi a později Zdeňkovi, bych toho mohl napsat hodně. Několikrát jsme se sešli v jeho pražském bytě i u nás      v Olomouci. O jeho obrovských zásluhách o rozvoj zoologie a etologie, o zavedení moderního chovu zvířat v pražské ZOO i vynikající pedagogické činnosti toho bylo napsáno hodně. Méně je možná známo, že Zdeněk nesouhlasil s takovým systémem vysokoškolského studia, při kterém si studenti mohou vybírat předměty tak, aby se vyhnuli těm obtížnějším. Obdivoval jsem Zdeňkovu úžasnou pracovitost. Z jeho 38 knih jich mám ve své knihovně 26. Všechny jsou čtivé a inspirující, stejně jako jeho vědecké články. Barva jeho hlasu a jeho charisma byly nezaměnitelné. A podobné rysy v obličeji měl Zdeněk shodné s laureátem Nobelovy ceny a asi nejvýznamnějším zoologem 20. století, prof. Konradem Lorenzem (1903-1989). V jeho laboratoři Zdeněk určitou dobu pracoval. Také já jsem měl možnost se s K. Lorenzem dvakrát setkat, a to na etologické konferenci v Rennes a ve Vídni. V Rennes mi K. Lorenz při loučení řekl, abych pozdravoval prof. Veselovského a Weidenau. Až po návratu domů a delším pátrání jsem zjistil, že K. Lorenz měl na mysli Vidnavu (něm. Weidenau), kde se narodil v roce 1854 jeho otec Adolf Lorenz, vynikající ortopéd. Ten pak nechal postavit vilu v Altenbergu nedaleko Vídně, kde se narodil slavný zoolog Konrad, který tedy má kořeny i na Moravě.
Z Katedry zoologie velmi rád vzpomínám na doc. Evžena Opatrného (1935-2008), se kterým jsme byli přijati na PřF UP přibližně ve stejnou dobu začátkem 60. let.

Až do konce 70. let jsme sdíleli stejnou pracovnu. Evžen Opatrný se zapsal do srdcí mnoha studentů jako výborný přednášející. Své přednášky vždy doplňoval přehlednými nákresy a při exkurzích učil studenty syntetizovat jednotlivá dílčí pozorování. Studentům imponoval také jako výborný fotograf i svým zaujetím pro obor a láskou k přírodě. V letech (1973-1984) byl vedoucím Herpetologické sekce České zoologické společnosti. Je o něm také známo, že pořídil rozsáhlou sbírku mořských panen a vlastních dřevořezeb, které prezentoval na několika výstavkách.

Teyrovský lovil v jedné tůni vodní hmyz i plankton. Manipuloval se síťkou i podivným nádobím a měřil v různých místech pH vody pomocí indikátorových papírků. Ty po prohlédnutí odkládal na převislou větev. To upoutalo skupinu dětí, které k tůni přiběhly. Viděly neznámého muže stojícího ve vodě v zeleném kabátě, z něhož ještě kapala voda po dešťové přeháňce. Byl obklopen podivným nádobíčkem a rozvěšenými barevnými pentličkami. Děti si zřejmě vzpomněly, jak je vodníci v pohádkách lákají, aby se zmocnili jejich dušiček. Některé z nich vykřikly VODNÍK a hned poté drobotina utíkala horempádem k nedaleké vesnici.

Po poměrně krátké době dorazili k tůni rodiče, aby zjistili, kdo straší jejich děti. A prof. Teyrovskému, který byl již na odchodu, dalo tehdy dost práce rodiče uklidnit a zdůvodnit účel svého počínání.

Vpravo profesor Bořivoj Novák, vlevo vynikající entomolog Ing.Jakub Palásek, uprostřed první čtyři studenti oboru systematické biologie a ekologie.